Checkpoint

By Seznam Zprávy

Listen to a podcast, please open Podcast Republic app. Available on Google Play Store.


Category: News

Open in Apple Podcasts


Open RSS feed


Open Website


Rate for this podcast

Subscribers: 70
Reviews: 0

Description

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou a jejími kolegy ze zahraniční redakce. Každý čtvrtek na Seznam Zprávách a v podcastových aplikacích.

Episode Date
Checkpoint se loučí. Tyhle epizody nás bavily nejvíc
1126

Je to tak – tohle je opravdu poslední díl Checkpointu. Já se teď budu zase trochu víc soustředit na psaní. Tak si texty moje i mých kolegů ze Seznam Zpráv přečtěte.


Checkpoint vycházel skoro každý čtvrtek víc než dva roky. I s tímhle rozlučkovým dílem jsme pro vás připravili celkem 106 epizod věnovaných nejen aktuálnímu dění za hranicemi, ale taky fenoménům, které hranice přesahují, jako jsou třeba duševní zdraví, femicidy, práva menšin či moderní otroctví.


Dneska bych ráda krátce připomněla několik dílů, které z různých důvodů považuju za mimořádné. Nejprve bych ale chtěla poděkovat vám, naši milí posluchači, že se o světové dění zajímáte, že vám není jedno – a hlavně že jste s námi trávili čas. A druhý velký dík patří týmu Checkpointu – především Robertovi, Hance a Evě. Byla to jízda a bylo to krásné!

A teď si pusťte můj malý výběr z epizod, které mám nejradši. Berte to jako inspiraci - na webu Seznam Zpráv i v podcastových aplikacích dál zůstane všech víc než sto epizod k poslechu, takže se jimi můžete zpětně probírat.

A to je opravdu všechno. Ještě jednou díky, že jste poslouchali.

Jolana

Jun 09, 2022
Lidé touží po návratu k normálu. Stejně jako před sto lety ho ale nedostanou
1322

Svět čelí pandemii i válkám, začal se ale i bavit. „Lidi se už úzkostlivě chtěli vrátit k normálu – tedy k tomu, co za normál považujeme. Tam, kde jsme byli předtím, se ale už nevrátíme,“ říká sociolog Michael Schudson.


Touhu po návratu k normálu najdeme podle kulturního sociologa z americké Kolumbijské univerzity i v historii. „První světová válka a španělská chřipka byly devastující. Myslím, že slovo normálnost, tedy anglicky normalcy, vymyslel americký prezident Warren Harding. Do funkce nastoupil v roce 1921 a ve své kampani volal po návratu k normálnosti. To se ale tehdy zcela nepodařilo,“ podotýká Schudson. Podobně tomu bude podle něj i nyní.

Čím dál více v médiích i mezi odborníky rezonuje připodobňování současnosti k dvacátým létům minulého století, přezdívaným roaring twenties – bouřlivé dvacítky, které v mnohém představovaly pro evropské země i Spojené státy období rozpuku.

„Po válce a pandemii přišlo i jakési uvolnění a úleva. Objevilo se mnoho nových příležitostí – letadla začala létat komerčně, začaly se točit filmy a vysílat rádio. Spoustu věcí, které dnes bereme jako samozřejmost, se poprvé objevilo v dekádě, která přišla po první světové válce. A s nástupem automobilu se rozšířily i možnosti zábavy,“ vyjmenovává sociolog v aktuálním díle podcastu Checkpoint.


Schudson je ale ve srovnávání dvacátých let tohoto a minulého století opatrný. „Přikláním se k tomu, že internet a sociální sítě a možnosti, které nabízejí, se tak moc liší od letadel či aut, že se věci budou vyvíjet jiným způsobem. A já nevím, jaký to bude. Půjde o rozvolnění a rozjařenost, kterými se – správně nebo nesprávně – odvoláváme na bouřlivé dvacítky a jazzový věk? Nebo jde svým způsobem vlastně o mytologii?“ říká podcastu.

Svatby a pohřby v onlinu


Jisté nicméně je, že se svět za léta pandemického útlumu výrazně proměnil. Jednou ze zásadních změn je podle kulturního sociologa způsob, jakým zažíváme důležité momenty v našich životech. Třeba svatby, pohřby i další formující události.

„Sám jsem se účastnil pohřbu přes Zoom. Lidé nemohli cestovat a vidět se se svou rodinou ani kvůli takto důležitým událostem. Právě takové momenty nás utváří víc než politika nebo ten velký, komplexní svět, v němž žijeme. Díky nim se stáváme sebou samými. Tyto momenty nezmizely, ale proměnily se,“ míní Michael Schudson.

Kromě on-line akcí, které se během pandemie vyrojily na sociálních sítích, se ale letos opět vracejí i ty klasické. V Rio de Janeiru se sešly masy lidí na bujarém karnevalu, Evropu čeká festivalové léto i velkolepé oslavy platinového jubilea vlády britské královny Alžběty II.

S pokračující pandemií i válkami, především tou na Ukrajině, mezi lidmi sílí podle sociologa Schudsona i hedonistické tendence. Touha užít si život, dokud to jde – navzdory všemu.


„Někteří lidé to tak nejspíš mají. Myslím, že chápou, že by se asi neměli ve velkém počtu scházet v uzavřených prostorech, ale stejně to dělají. V Americe i jinde po světě to má co dělat s politikou  – pocitem toho, že nemusíme dělat, co se nám řekne. Připomíná to chování dítěte, možná puberťáka. Roušky lidé sundali hned, jak to šlo. I když je to třeba riskantní,“ dodává v Checkpointu kulturní sociolog z Kolumbijské univerzity.

Jak se za poslední dva roky proměnily způsoby, jak se lidé baví ve volném čase? Vydělal na pandemii i někdo jiný než Netflix? A budeme chtít po rozjetém „party roku“ 2022 zase zpomalit? Poslechněte si celý podcast!

Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.


May 12, 2022
Americký Nejvyšší soud nejspíš zruší právo na potrat. Co všechno se změní?
1829

Právo na potrat mají všechny Američanky skoro půlstoletí. Kulatého výročí se ale možná nedočkají, naznačuje únik návrhu stanoviska Nejvyššího soudu. Publicista Matěj Schneider rozebírá, jak by verdikt Spojené státy proměnil.

Na veřejnost se dostal – zatím ne definitivní – návrh stanoviska konzervativní většiny Nejvyššího soudu. Týká se zrušení rozhodnutí, které v celých Spojených státech legalizovalo potraty, tedy verdiktu stejné instituce známého jako Roe vs. Wade z roku 1973.

Bezprecedentní únik informací rozvířil americkou veřejnou debatu i přesto, že se takové rozhodnutí Nejvyššího soudu vlastně očekávalo. A v kulturních válkách, které se v USA vedou, zasadil liberálům tvrdou ránu.

„Z krátkodobého hlediska jistě půjde o předmět divokých kulturních válek. Otázkou je, co to udělá s americkou politikou dlouhodobě, protože pro konzervativní voliče bylo případné zvrácení rozsudku Roe vs. Wade jakýmsi určujícím svatým grálem, po němž toužili docela dlouho. Je to pro ně hrozně důležitá otázka od verdiktu v roce 1973 – od té doby je to takové největší téma, které se stále řeší,“ říká v Checkpointu publicista Matěj Schneider, který se zaměřuje na americkou politiku.

Odborníci podle něj v poslední dekádě předpokládali, že verdikt nikdy ve skutečnosti zrušený nebude. „Pro obě strany to dosud představovalo tak trochu výhodné volební téma, které aktivizuje jejich voliče. Šlo by tedy o obrovskou změnu,“ poukazuje novinář.

Oslavné kolečko i mobilizace demokratů

Změna by navíc přišla před volbami, které USA čekají už na podzim a v nichž se rozhodne o příštím složení amerického Kongresu. A téma práva na potrat má podle Schneidera potenciál je ovlivnit, scénářů je ale hned několik:

„Záleží na tom, jak se situace politicky rozehraje. Jestli republikánům umožní udělat nějaké oslavné kolečko s tím, že ‚to konečně zvládli‘. Nebo naopak jestli to třeba mobilizuje demokratické voliče, kteří získají důvod, proč jít k volbám, jenž možná kvůli vývoji prezidentství Joea Bidena doteď moc neměli.“

Pokud by Nejvyšší soud zvrátil verdikt Roe vs. Wade, jednotlivé americké státy by na novou situaci začaly reagovat – různými způsoby podle toho, zda v jejich čele sedí republikáni či demokraté. Právě v modrých státech se jedná o tom, že zákonodárci zahrnou právo na potrat do svých státních ústav. „Je ale důležité říct, že už nyní mají různé státy různě nastavenou legislativu týkající se potratů,“ připomíná Schneider.

Jen tento týden například přijal stát Oklahoma po vzoru Texasu zákon, který citelně zpřísňuje podmínky, za nichž mohou Američanky podstoupit tento zákrok. Legislativa, již guvernér Kevin Stitt v úterý podepsal, zakazuje umělé přerušení těhotenství přibližně po jeho šestém týdnu. Tedy od chvíle, kdy lze na přístrojích zaznamenat srdeční tep plodu.

„Rozsudek Roe vs. Wade je v podstatě garance nějakého minima. V posledních 50 letech se pak z republikánů vyprofilovala vyloženě kulturně konzervativní strana – a oni se začali snažit ten rozsudek a jeho důsledky podemílat,“ vysvětluje v Checkpointu publicista.

Pokud by Nejvyšší soud skutečně rozsudek z roku 1973 zrušil, očekává se, že by se podmínky pro podstoupení potratu zpřísnily až v polovině amerických států. A nedá se vyloučit, podotýká Schneider, že by se některé snažily právo na potrat zrušit úplně.

Dokument uniklý z Nejvyššího soudu zažehl novou vlnu celostátních demonstrací za práva na potrat i čerstvou debatu o budoucnosti dalších podobně palčivých témat, třeba práv LGBT+ komunity. Podle Matěje Schneidera z webu A2larm ale apokalyptické scénáře, například zrušení stejnopohlavních manželství, nejsou příliš pravděpodobné:

„Sice bych nepoužil stejnou argumentaci, jako soudce Alito, ale potraty mají rozhodně v americkém politickém životě specifickou pozici a je tam poptávka po tom, aby se v téhle věci něco změnilo. Poptávka po tom, aby byly zneplatněny homosexuální svazky je takřka nulová a to je podle mě důležité vzít v potaz. Nejvyšší soud se sice tváří, že se vznáší na nějakém obláčku nad Washingtonem a není jím ovlivňován, myslím si ale, že to je iluze a že tam politika prokapává, tudíž bych se změn v této oblasti až tak nebál.“

Jak by se případné zrušení potratů promítlo do života Američanek? Kdo je vlastně Samuel Alito, autor uniklého návrhu stanoviska Nejvyššího soudu? A jak se v posledních letech proměnil charakter této americké instituce? Poslechněte si celý podcast!

Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.
May 05, 2022
Zamrzlé konflikty, které nikdy úplně nezamrzly. Dalším z nich byla mohla být i Ukrajina
2018

Dlouholeté konflikty zmítají státy napříč světem, pozornost světové veřejnosti však postupně upadá. „U nás na Ukrajinu určitě nezapomeneme, ale na západě Evropy už teď pozornost přesouvají jinam,“ říká bezpečnostní analytik Ondřej Ditrych.

Konflikt v súdánském Dárfúru propukl už skoro před dvěma dekádami. Střety mezi chartúmským režimem a ozbrojenými povstalci stály život více než 300 tisíc lidí, což jsou odhady Organizace spojených národů. Miliony lidí přišly o domov. Boje přitom neustávají – jen v posledních dnech v nich zemřelo přes 200 osob.

Dárfúr, byť specifický svou brutalitou, je ale jen jedním z mnoha konfliktů, které už dlouhá léta hoří v zemích napříč planetou. Tigraj v Etiopii, Barma, Sýrie – a dalo by se pokračovat. Podle Ondřeje Ditrycha, ředitele Ústavu mezinárodních vztahů, se na vývoji konfliktů ukazuje hned několik znepokojivých trendů:

„Roste počet nejen dlouhotrvajících konfliktů, ale i konfliktů celkově. Podle některých výpočtů z roku 2020 je jich vůbec nejvíc od konce druhé světové války. Podíváme-li se na statistiky konfliktů, jež se po světě vedou a vedly v poslední době, vidíme také, že jsou vedeny mezi státy i mezi nestátními aktéry a skupinami. A nejen že konflikty rostou početně – ony trvají i delší dobu.“

Některé statistiky podle Ditrycha ukazují, že dvě třetiny současných konfliktů trvají 10 let i déle: „Průměrná doba trvání konfliktů také roste, a to až na nějakých třicet let. Co jsme sledovali třeba právě v Dárfúru, je, že boje procházejí různými fázemi, není to lineární vývoj. Projdou si horkou fází, potom dojde k uzavření příměří nebo mírové dohody, což ale neznamená, že je po konfliktu. On se může vracet s různou mírou intenzity. A nedochází tedy k celkovému vyřešení příčin původního sporu,“ vysvětluje analytik.

Nepomáhá tomu nakonec ani fakt, že jsou konflikty čím dál více roztříštěné. Častěji jsou například vedeny mezi státem a vícero nestátními skupinami.

Mýtus zamrzlého konfliktu

Pravděpodobnost, že se i z ruské invaze na Ukrajině stane dlouhotrvající konflikt, není podle bezpečnostního analytika Ditrycha malá: „V tuto chvíli je samozřejmě těžké předvídat, kudy se může vinout linie kontaktu, na níž by mohly ukrajinské a ruské síly zůstat po delší dobu.

Nadějným scénářem – z pohledu Ukrajiny – by bylo znovunastolení územní jednolitosti a nabytí oblastí na východě země. V tuto chvíli se nezdá, že by šlo o pravděpodobný vývoj, domnívám se tedy, že se Ukrajina stane další zemí v postsovětském prostoru, kde konflikt bude latentně a možná i aktivně trvat delší dobu.“

Postsovětský prostor je ostatně známý svými zamrzlými konflikty – například tím v Jižní Osetii, Abcházii či válkou o Náhorní Karabach, která před dvěma lety „rozmrzla“. A někteří odborníci přisuzují takový osud i bojům na Ukrajině.

„V případě zamrzlých konfliktů se jedná svým způsobem o určitý mýtus. My už dnes vidíme, že ty konflikty nikdy zcela nezamrzají. Násilí na nějaké úrovni je tam stále přítomné a procházejí určitými cykly, jež nejsou příliš pravidelné, kdy dochází k obnovení konfliktu. Sledovali jsme to v Gruzii v roce 2008 i v Náhorním Karabachu v roce 2020. Ty konflikty tedy nejsou nikdy zcela zamrzlé, není tedy nakonec problém je chápat jako konflikty dlouhotrvající,“ podotýká v Checkpointu Ondřej Ditrych z Ústavu mezinárodních vztahů.

Jaké důsledky mají dlouhotrvající boje pro země, v nichž se odehrávají? Proč nejsou ony zamrzlé konflikty dořešeny? A co by bylo potřeba k tomu, aby došly k mírové dohodě, jež by vydržela – třeba v případě Ukrajiny?Poslechněte si celou epizodu Checkpointu!


Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.
Apr 28, 2022
Galeotti: S prvním ruským tankem, co překročil hranice, začal konec putinismu
1801

„Je rozdíl mezi tím, co se reálně děje, a mezi image, s jakou se Vladimir Putin prezentuje. Nemá žádný detailní dlouhodobý plán, není šachový velmistr. Spíš oportunista s velkými tužbami,“ říká v podcastu britský historik.

Rusové zahájili invazi na Ukrajině už před necelými dvěma měsíci a stále není jasné, co je vlastně jejím cílem. Britský historik a odborník na současné Rusko Mark Galeotti v Checkpointu říká, že to nejspíš neví ani ruský lídr Vladimir Putin:

„Původně měl Putin dojem, že je Ukrajina slabá a zkorumpovaná a zhroutí se po prvním útoku. Nakonec věří tomu, že Ukrajina není opravdovým státem a Ukrajinci nejsou skutečnými lidmi, což vysvětluje tu podivnou strategii na počátku invaze. Ta mu ale nevyšla, Ukrajinci se sjednotili a prokázali nejen kompetenci, ale také fenomenální odhodlání bránit svou rodnou zem. Nyní se tedy Putin snaží vykřesat z nastalé situace, co může.“

Rusové teď mohou podle spolupracovníka Ústavu mezinárodních vztahů doufat, že uzmou Luhanskou a Doněckou oblast a pás na pobřeží Azovského moře, který spojuje Krym s Ruskem.

„Pokud se jim podaří zabrat tato území, mohou přece říct, že tahle vojenská operace nikdy nebyla invazí. Že šlo o denacifikaci a demilitarizaci a ochranu ruskojazyčných Ukrajinců. Demilitarizaci můžou doložit tím, že vyhodili do povětří pár vojenských základen, a o denacifikaci budou, předpokládám, mlžit. Mohou tvrdit, že tohle bylo celou dobu jejich cílem. Samozřejmě je to nesmysl, ale dá se to tak podat,“ poznamenává v podcastu Galeotti.

Putin, kterého historik v podcastu porovnává s ruským carem Ivanem Hrozným, je upřímně přesvědčený o tom, že Ukrajina nemá právo na rozhodování o vlastní budoucnosti. „Na druhou stranu, i přesto, že se pohybuje ve své bublině plné yes-manů, musí mít ponětí o tom, že se ta válka nevyvíjí dobře. Musel přece vidět mapy a počty obětí. Bude tedy měnit svá očekávaní a aspirace,“ vysvětluje odborník a pokračuje:

„I kdyby se musel spokojit pouze s částí jihu a východu Ukrajiny, i kdyby jednoho dne došlo na uzavření míru, nemyslím si, že Putin prozře a najednou si řekne: ‚dobrý bože, vždyť je to legitimní stát‘. Uvědomí si jen, že tahle konkrétní příležitost mu nevyšla. A bude přemýšlet o tom, co může udělat v budoucnu.“

Podivné válčení

Rusové jmenovali před několika dny do čela útoku na Ukrajinu zkušeného generála Alexandra Dvornikova. Invaze má tedy až po nějakých sedmi týdnech určeného velitele, což Galeotti považuje za podivné.

„Obvykle Rusové přistupují k válčení metodicky, skoro až byrokraticky. Rusko se ale až teď začíná řídit určitými principy válčení, jež od začátku invaze neuplatňovalo. To bylo poněkud bizarní. Je dost těžké vysvětlit způsob, jakým Rusové tu invazi realizovali. Tedy kromě toho, že stála na základě politických úvah a Putinových představ o Ukrajině a o tom, jaká by ta válka měla být,“ poukazuje historik.

Jedním z nejvíce šokujících momentů invaze byl masakr v Buči. Podle Galeottiho se dá očekávat, že takových masakrů bude zpětně odhaleno víc. A další ještě přijdou:

„V Buči to nebylo tak, že by vojákům někdo řekl: ‚A teď tam běžte a vražděte a znásilňujte.‘ Takové věci se dějí v případě, kdy selže kázeň v armádě, kde je už tak špatná morálka. V armádě, které bylo nejdřív řečeno, že jde bojovat proti Ukrajincům, což jsou nelidští neonacisté. Armádě, která má strach, protože nevyhrává.“

Jak se bude v budoucnu psát o „speciální vojenské operaci“ v ruských učebnicích dějepisu? Rozdělila válka svět? A proč jde také o boj o ruskou duši? Poslechněte si celý podcast!

Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.
Apr 14, 2022
Ukrajinská národní identita byla nebezpečná pro carské i sovětské Rusko, říká ukrajinista
1781

„Několikrát ve své historii stáli Ukrajinci jako národ na pokraji vyhlazení. Ukrajinská národní identita byla nebezpečná pro carské Rusko i později sovětský režim, který se ji snažil potlačit,“ říká ukrajinista Alexej Sevruk.

Válka na Ukrajině nezačala na konci února, připomíná v Checkpointu odborník z Památníku národního písemnictví. Motivaci teď mají Ukrajinci podle Alexeje Sevruka velmi silnou.

„Válka se tam děje už osm let. A Ukrajinci velmi zblízka pozorují to, co se děje na okupovaných územích. A vidíme záběry z dočasně okupovaných měst a městeček u Kyjeva, odkud se ruští vojáci stáhli. Docházelo tam k masovým zločinům a rozsáhlému teroru vůči ukrajinským civilistům. Tohle na Ukrajině pochopitelně nikdo nechce a Ukrajinci dobře vědí, proti čemu a proč bojují.“

Pod národní identitou je podle ukrajinisty potřeba si představit společnou sdílenou historickou zkušenost, jazykový a kulturní i mediální prostor.

Jako o národu o sobě Ukrajinci začali uvažovat už v 19. století, kdy její území spadalo pod tehdejší Ruskou říši a Rakousko-Uhersko. „Několikrát ve své historii stáli Ukrajinci jako národ na pokraji vyhlazení. Je potřeba ale zdůraznit, že mluvíme o politickém národu, ne o tom etnickém,“ upozorňuje ukrajinista.

Masový přechod k ukrajinštině

Ukrajinská identita je pevně spjatá s ukrajinským jazykem. A právě ukrajinština má v zemi a její kultuře podle Sevruka „bohužel“ politickou roli. „Bohužel říkám proto, že protichůdnost ruského a ukrajinského jazyka je zneužívaná. A to dlouhodobě především Ruskem, potažmo proruskými politickými stranami,“ podotýká odborník.

V každodenním životě ale lidé žijící na Ukrajině přecházejí podle ukrajinisty z jednoho jazyka do druhého: „Naprostá většina Ukrajinců je bilingvní. Ta dvojjazyčnost tedy nikdy nebývá úplně symetrická, jeden jazyk je vždy dominantní. Může to být pracovní jazyk nebo ten, který lidé používají při komunikaci s nejbližšími. Většině Ukrajinců pak ale nedělá problém přepnout, pokud to situace vyžaduje, do jazyka druhého.“

„To nakonec vidíme v posledních týdnech, kdy ruskojazyčné obyvatelstvo masově přechází k ukrajinštině. A neznamená to, že by si ten jazyk osvojili během té krátké doby. Ne, ukrajinštinu měli zažitou a aktivovali ji, aby se vyhnuli používání jazyka vojenského agresora a distancovali se od Ruska,“ vysvětluje Alexej Sevruk.

Ukázkovým příkladem je nakonec původně ruskojazyčný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. „Jeho ukrajinština je skvělá, přitom převážnou část svého života ji používal spíš jen při nějakých formálních situacích, třeba na úřadě,“ říká Sevruk v podcastu.

Jak se začala ukrajinská identita budovat? A promítá se do tamní kultury? Poslechněte si celou epizodu podcastu!

Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.
Apr 07, 2022
Orbán vytváří krize a pak přispěchá na pomoc. Ve volbách míří k vítězství
1303

Viktor Orbán stojí v čele Maďarska již 12 let a je na dobré cestě vyhrát další volby. „On lidem nic moc neposkytl. Ani nemusel – kvůli tomu, jak je jeho režim nastavený, jak polarizovaná je maďarská společnost,“ říká politoložka Uljakiová.

Maďarsko bude v neděli hlasovat o příštím složení parlamentu. A ačkoliv do volebního boje vyrazila opoziční šestikoalice, která vládnímu Fideszu šlape na party, straně Viktora Orbána průzkumy stále přisuzují polovinu všech volebních hlasů.

Mezinárodní veřejnost může maďarského premiéra a jeho režim, který politologové označují za hybridní autoritářství, vnímat skrze útoky na akademickou a mediální svobodu a útlak menšin v čele s LGBT+ komunitou, pro jeho domácí voliče jde o zcela jinou postavu. „Bojuje za svůj lid, pere se za nás,“ řekla Seznam Zprávám jedna z jeho voliček, číšnice z města Szombathely.

Orbán svou současnou politickou identitu postavil mimo jiné právě na tom, že brání takzvané maďarské hodnoty. Mezi jeho příznivci tak rezonují otázky národní hrdosti a bezpečnosti.

„Myslím si, že se režim snaží uměle vytvářet krize, na něž pak může nacházet řešení. Ale když došlo na skutečnou krizi, třeba koronavirovou pandemii, vláda neuměla správně, prakticky reagovat. Ona funguje způsobem pokus-omyl, což samozřejmě kabinet nepřiznává,“ popisuje v Checkpointu politoložka Anna Ujlakiová z Centra pro sociální vědy, jež sídlí v Budapešti.

„Možná teď pro něj ona krize spojená s válkou na Ukrajině představuje dobrou příležitost, protože do Maďarska nepřicházejí žádné davy uprchlíků  – tedy ve smyslu skutečné masy lidí, která by mohla nějak narušit stabilitu země, působit destruktivně. Možná tedy i v tomto případě vláda tu krizi sama vytváří. A do toho je tu stále koronavirová krize a voliči se teď možná nebudou rozhodovat podle toho, jak vláda reagovala na pandemii, ale spíš s ohledem na její reakci na válku na Ukrajině,“ podotýká Ujlakiová.

Popularitu Fidesz získal, když o ni opozice přišla

Lidé, kteří pro premiéra a jeho stranu hlasují, představují podle politologa Laszla Bruszta ze Středoevropské univerzity pestrou skupinu: „Jde z části o ty, kteří si zakládají na své důstojnosti – před rokem 2010 měli pocit, že maďarství a jeho hodnoty jsou speciální a že na nich záleží. A Orbán je oslovil. Pak jsou to lidé, již neměli sociální jistoty, ty ze střední, nižší střední třídy, ale taky lidi bez zaměstnání, často bez možnosti dostat se k penězům. A pak Fidesz také volili ti, kterým šlo o posílení maďarské střední třídy, lidé, co si považují nízkých daní a chtějí jet na několikatýdenní dovolenou do Chorvatska k moři.“

Velká část Orbánovy popularity je podle politologa Bruszta postavená na tom, že opozice o svou oblíbenost přišla. A na tom, že do debaty vnesl otázku národa – a ne třídy. „Je tu jádro, které smýšlí způsobem: ‚Maďarsko na prvním místě‘. A pak je tu otázka bezpečnosti – nejen té geopolitické, ale také sociálního zabezpečení. To jsou asi dva nejdůležitější důvody. Částečně jde o rétorickou věc, ale lidé si pamatují, že v porovnání s předchozím parlamentem jsou teď zabezpečenější,“ vysvětluje odborník ze Středoevropské univerzity.

Bruszt přiblížil i to, jakou roli hraje v oblíbenosti Fideszu a jeho lídra ekonomická otázka. Střední třída je podle něj „nadšená z rovné daně a služeb sociálního státu, z nichž nejvíce těží ti, kteří už nějaké finanční prostředky mají“.

„Orbán poskytl příležitosti i lidem z maďarského venkova, kteří neměli peníze nebo práci. Dal jim možnost veřejných prací tak, že víceméně zrušil pravidla najímání a propouštění pracovníků. Zaměstnanost tedy za posledních 12 let stoupla. I to jsem myslel tím zabezpečením – jsou to málo placené práce, ale statisíce lidí tak dostanou aspoň něco,“ poznamenává v Checkpointu politolog.

Jak jsou na tom po dvanácti letech vlády Fideszu maďarské instituce i lidská práva? Co si myslí voliči opozice? A budou nedělní volby férové? Poslechněte si celý podcast!

Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.
Mar 31, 2022
Co si o sobě myslí americký a ruský prezident? A záleží na tom?
1771

Putin je vražedný diktátor. To a mnoho dalšího řekl americký prezident Joe Biden o ruském lídrovi. „Už dřív o něm řekl, že je zabiják, načež se sešli na summitu. Takže znamená to vůbec něco? Putin má hroší kůži,“ říká americký politolog Alexander Cooley.

Vztahy Spojených států s Ruskem se po letech kolísání dostaly do mrazivého bodu. Na vině je z velké části geopolitická situace, tedy válka, již Rusko rozpoutalo na Ukrajině – atmosféra byla ale mezi mocnostmi napjatá už před ní.

Americký prezident Joe Biden se totiž neostýchal barvitě popisovat Vladimira Putina jako zabijáka či člověka bez duše, což mu ostatně řekl už před jedenácti lety při osobním setkání. Před pár dny kvůli Putinově válce na Ukrajině přidal další nepěkná označení jako válečný zločinec a vražedný diktátor.

„Rusové takovou rétoriku vnímají jako záminku k tomu, aby zpřetrhali všechny diplomatické vazby. Podle mě to nahrává jejich ukřivděnosti a pocitu, že nejsou respektováni,“ popisuje v podcastu americký politolog Alexander Cooley z Kolumbijské univerzity v New Yorku.

„Nakonec si ale nemyslím, že by to v praxi mělo velký dopad. Pokud se dostaneme do bodu, kdy se bude jednat třeba o příměří nebo o dohodě, nebude hrát roli, že někdo o někom řekl, že je válečný zločinec,“ myslí si.

Podle politologa je politická kariéra současné hlavy USA nepřímo navázaná na kroky Vladimira Putina. „Když se vrátíme do roku 2008: Bidenova politická dráha má s Ruskem specifickou souvislost. Tehdy byly v plném proudu prezidentské kampaně demokrata Baracka Obamy a republikána Johna McCaina a zároveň se naplno rozhořela válka mezi Ruskem a Gruzií. McCain jasně vedl v průzkumech díky jednomu kroku – prohlásil, že ‚všichni jsme teď Gruzínci‘, a mluvil o tom, jak blízcí si jsou s prezidentem Saakašvilim,“ vysvětluje.

„A sice to nejde prokázat, ale podle mě ve chvíli, kdy byl Biden jedním z kandidátů na viceprezidenta, dostal přednost před ostatními právě kvůli tomu, jak citlivé zahraničněpolitické otázky jsou. Obama byl totiž mladý, nezkušený senátor, který by nezvládl řešit otázky národní bezpečnosti ani toho, co dělat s Ruskem. To byla McCainova silná stránka. Tudíž výběr Bidena popostrčila válka v Jižní Osetii. A když se zamyslíme nad událostmi, které dovedly Bidena do Bílého domu – Putin je za to zčásti zodpovědný,“ podotýká odborník z Kolumbijské univerzity.

Zatímco postoj Bidena vůči Putinovi je veřejně známá věc, názor šéfa Kremlu na svého amerického protějška je podle Cooleyho mnohem méně zřetelný: „Zdá se mi, že Vladimir Putin cítí jakýsi odpor nejen k Bidenovi, ale celkově k takové skupině expertů na zahraniční politiku a Rusko – k těm, kteří Rusko označují za upadající nebo pouze regionální mocnost. A myslím si, že Putin může třeba zpochybňovat, jestli na to Biden vzhledem ke svému věku ještě má a tak dál. Ale jinak je pro něj Biden předvídatelný.“

Poučení z bolestivých lekcí

Rusko nebylo po dlouhé roky pro americkou administrativu prioritou – svou pozornost směřovala spíše na Dálný východ, zejména na to, jak jednat s Čínou. Ani vláda prezidenta Bidena, jež nastoupila loni na konci ledna, neměla vztahy s Ruskem na vrcholu svých priorit. Maximalistický přístup Vladimira Putina ale semknul západní spojence a Amerika, poučená ze svých předchozích chyb, se ujala pozice lídra.

„USA dostaly pár bolestivých lekcí – jednou z nich bylo stažení vojáků z Afghánistánu, jež přispělo k tomu, jak Putin vnímá Bidena a že o zemi mluví jako o upadající mocnosti. A další byl vznik aliance mezi Austrálií, Velkou Británií a USA – tedy to, za jakých okolností k ní došlo. Američané se z toho ale poučili,“ říká v podcastu Alexander Cooley.

Před začátkem války proto začali Američané vypouštět ven informace o tom, ‚že to Putin vážně udělá‘, pokračuje: „A teď už vidíme, že to dělali hlavně kvůli Němcům a Francouzům, kteří říkali, že jejich tajné služby takové informace nemají – že si nemyslí, že ‚by to Putin udělal‘. A Američané řekli, fajn, ale chtěli dopředu vědět, jaké kroky Západ jako komunita podnikne v případě, že Putin invazi zahájí. A díky tomu se země tak rychle shodly a mohly přijít s tak podstatnými opatřeními.“

„V Americe byly vždy tendence odbýt Rusko jako potenciální problém s tím, že jde o upadající, regionální mocnost. A síla ruské revizionistické nespokojenosti nebyla – evidentně – doceněna. Což teď vidíme. Americká zahraniční politika má celkově tendence se vracet k devadesátkové rétorice, že USA jsou nepochybně globálním lídrem a hegemonem a že jsou přítomny všude po světě. Éra světového hegemona je ale pasé už dobrých pár let,“ poznamenává v Checkpointu politolog z Kolumbijské univerzity.

Je válka na Ukrajině tématem pro volby do Kongresu? Proč rozvržení světa ze studené války už nefunguje? A zasekly se USA v myšlence konce dějin? Poslechněte si celý podcast!

Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.
Mar 24, 2022
Léky na předpis vyvolaly epidemii. V USA zabíjí čím dál víc lidí
1859

Začalo to léky na bolest, následoval heroin a nakonec fentanyl. Opioidová krize, jež Spojené státy sužuje už přes dvě dekády, bere životy a rozbíjí rodiny i komunity. A řešení stále nepřichází.

Americká média v posledních dnech propírala případ sedmi mladých lidí, kteří se při jarních prázninách na Floridě předávkovali kokainem říznutým fentanylem – mezi nimi byli i kadeti vojenské akademie West Point. „Mladí lidé mají pocit, že mohou experimentovat a projde jim to. Jak ale o jarním volnu zjistili i ti kadeti West Pointu, bohužel ne vždycky to tak je,“ podotýká v Checkpointu profesorka medicíny Judith Feinbergová z Univerzity v Západní Virginii.

Všichni nakonec přežili, takové štěstí ale statisíce dalších lidí neměly. Kvůli předávkování opioidy, což jsou různé léky na předpis a třeba i heroin nebo právě fentanyl, totiž zemřelo v Severní Americe za poslední čtvrtstoletí skoro 600 tisíc lidí. A jen v USA se problém rok od roku zhoršuje. Od dubna 2020 do dubna 2021 se opioidy předávkovalo a následně zemřelo skoro 76 tisíc lidí – v předchozím roce to bylo zhruba o třetinu méně.

V podcastu mluví odbornice Feinbergová o tom, jak se opioidová krize rozmohla v hornatém americkém státě Západní Virginie: „Není to nijak zvlášť hustě osídlený stát, z 50 amerických států je Západní Virginie desátá nejméně osídlená. A přitom už přes dekádu vykazujeme nejvyšší počty úmrtí na předávkování v celých USA.“

Farmaceutické společnosti totiž začaly na konci devadesátých let lékařům napříč Spojenými státy tvrdit, že jejich léky na předpis – například OxyContin od Purdue Pharma – nejsou návykové.

„To byla šílená lež. Narkotika mohou být návyková! A ty firmy pak doslova nacpaly miliony prášků do Západní Virginie. Jedno malé město se třemi tisíci obyvateli dostalo během tří let 20 milionů pilulek. A tomu já říkám opioidová epidemie 21. století. Předtím jsme měli v některých částech USA problém s heroinem, ale tato epidemie? Tu odstartovaly léky na předpis,“ vysvětluje počátky krize odbornice z Univerzity v Západní Virginii.

Rostoucí cena pilulek, jež se pak daly pořídit i na ulici, nakonec uvolnila cestu levnějšímu heroinu. A pak se na scéně objevil fentanyl. „Na rozdíl od heroinu není potřeba k jeho výrobě nic pěstovat. Fentanyl je zcela syntetický, vyrábí ho hlavně v čínských a mexických laboratořích, a jde o extrémně silnou drogu. Jen pár zrnek stačí k předávkování, pašovat ho do USA je tedy mnohem snadnější, je ho potřeba menší množství než heroinu,“ upozornila Feinbergová.

Ačkoliv si krize vyžádala statisíce životů, většina americké společnosti ji stále vidí desítky let starou optikou. „Od 70. let je užívání drog vnímáno jako zločin. Jako osobní selhání – jako kdyby bylo možné nějak přenastavit vlastní mozek v momentě, kdy nadvládu nad ním mají drogy. Takže lidi, kteří se do drogové závislosti zapletou, čelí velké stigmatizaci. Nemyslím si, že by americká společnost chovala nějaký soucit nebo pochopení vůči lidem, kteří se závislostí bojují. A to i přesto, kolik lidí za jediný rok zemřelo – 100 tisíc obětí je opravdu hodně,“ říká v podcastu odbornice.

„Je těžké vyjádřit, jak moc jsem znechucená“

Tváří opioidové epidemie se stali majitelé a zakladatelé farmaceutické společnosti Purdue Pharma, tedy rodina Sacklerových. Kritici je označují za strůjce krize – a stejně to vidí i profesorka medicíny ze Západní Virginie:

„Pokud chcete můj názor, podle mě to jsou zločinci. Oni věděli, že ty léky jsou návykové a poslali své prodejce do všech států, aby doktorům tvrdili, že návykové nejsou. Mají na rukou krev. Jen loni zemřelo v USA na předávkování více než 100 tisíc lidí. Společnost Purdue Pharma je podle mého názoru za jejich smrt nepřímo zodpovědná.“

Rodině Sacklerových se podařilo si v otázce opioidové krize zajistit imunitu, tudíž žádnému z jejích členů nehrozí trest odnětí svobody. „V právních vyrovnáních se uvolili zaplatit nějakých 5 miliard dolarů, což zní jako neskutečné peníze. Ale v porovnání s jejich bohatstvím jsou to pro ně drobné. Je pro mě těžké vyjádřit, jak moc jsem znechucená tím, co udělali a jak lehce jim to prošlo,“ komentuje v Checkpointu Judith Feinbergová.

Rodina Sacklerových, respektive rodiny obou zakladatelů, se k vyrovnáním vyjádřila na začátku března: „Ačkoliv rodiny jednaly ve všech ohledech v souladu se zákonem, upřímně litují, že OxyContin, lék na předpis, jenž nadále pomáhá lidem trpícím chronickou bolestí, se nečekaně stal součástí opioidové krize, která přinesla smutek a ztrátu příliš mnoha rodinám a komunitám.“

Jaké další problémy se vážou na opioidovou krizi? Proč došlo k demografickému posunu a předávkování teď hrozí spíše v afroamerických komunitách? A jak je to s řešením situace? Mají se k němu úřady? Poslechněte si celý podcast!

Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.
Mar 17, 2022
Svědectví z Polska: V životě jsem neviděla tolik laskavosti na jednom místě
1927

V uprchlickém centru i na nádraží u polsko-ukrajinských hranic je rušno. „Když se tady člověk prodírá davy lidí, dostane ho to do reality. V životě jsem neviděla tolik laskavosti na jednom místě,“ říká reportérka Seznam Zpráv.

Do polské Korčové, která leží u hranic s Ukrajinou, proudí denně davy lidí. V rozlehlé budově obchodního centra úřady zřídily uprchlické centrum, kam kyvadlovou dopravou převážejí lidi, již před válkou utekli z Ukrajiny.

„Jsou tu tisíce míst, tisíce lehátek, kde si mohou uprchlíci odpočinout, najíst se a zjistit, co dál. Stojí tu stánky všech možných států včetně Česka, které zařizují přepravu do jednotlivých regionů. A také tu pracuje spousta dobrovolníků, jazykově různě vybavených, kteří lidem pomáhají,“ popisuje v Checkpointu situaci na polsko-ukrajinských hranicích reportérka Seznam Zpráv Eva Soukeníková.

Na místo novinářka přijela s českým humanitárním vlakem, který ve spolupráci s dopravci RegioJet a ČD Cargo zřizuje organizace Člověk v tísni. Ta na místo dováží pomoc v různých podobách – od karimatek a spacáků přes toaletní papír a hygienické potřeby až po trvanlivé potraviny.

Při zpáteční cestě do vlaku nastupují Ukrajinci prchající před krvavou válkou. Dopředu není jasné, kolik jich nastoupí – a kam až vlastně dojedou.

„Česká posádka i dobrovolníci říkali, že mají pokyny uprchlíkům, kteří nemají v Praze domluvené ubytování, nemají tam známé ani příbuzné, doporučit, aby vystoupili už v jiných krajských městech. Třeba v Ostravě, Olomouci nebo Pardubicích, přes které vlak jezdí. Kapacita je v Praze našponovaná, není už místo pro přijetí dalších lidí,“ podotýká Soukeníková v podcastu s tím, že by stejně příchozí Ukrajince úřady rozvezly do regionů.


Novinářka s českými dobrovolníky mluvila i o tom, jak vnímají rostoucí kritiku, která v Česku rezonuje. Tedy názory, že „bychom se měli nejdřív postarat především sami o sebe“.

„Ta kritika ještě nepřevažuje pozitivní reakce a pomoc, již Češi nabízejí. Nicméně jsme s dobrovolníky diskutovali o tom, co může tato uprchlická vlna přinést do budoucna. Je třeba si uvědomit, že i bez ní řeší Česká republika vlastní problémy, třeba bytovou krizi, nedostatečné kapacity ve školství a předškolní péči. A ty bude příliv uprchlíků jen dál akcentovat,“ upozorňuje reportérka Seznam Zpráv.

Dobrovolníci ale nakonec současnou uprchlickou krizi vnímají pozitivně: „Česká společnost podle nich konečně uvidí reálné problémy, jež bude muset řešit. Že by třeba v případě bytové krize mohlo vzniknout nějaký smysluplný formát sociálního bydlení. Přináší to do budoucna příležitost vyřešit problémy, s nimiž se už teď potýkáme.“

Kromě dobrovolníků z České republiky se Eva Soukeníková setkala i s těmi polskými. Například devatenáctiletou Julií z Přemyšlu, která dříve pracovala jako servírka, a nyní na tamním vlakovém nádraží rozdává příchozím Ukrajincům jídlo.

„Je dvanáct hodin na nohou a rozlévá lidem polévku a rozdává kuře s rýží. Bavila jsem se i s Pjotrem, mladým klukem, který měl na reflexní vestě napsáno, že mluví anglicky. Pro něj je to prý samozřejmost, jít pomoci ve svém městě,“ říká Eva Soukeníková ze Seznam Zpráv.

Jak vlastně uprchlické centrum funguje? Proč novinářku vyhodili od hranic? A co jí řekl český dobrovolník Jiří? Poslechněte si celou speciální epizodu podcastu!

Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.
Mar 10, 2022
Ukrajinská média dělají skvělou práci, říká šéfka Kyiv Independent
1205

Válka na Ukrajině spojila lidi i média. „Můžete teď zapnout jakýkoliv mediální kanál a nehledě na to, komu patří, dostanete důvěryhodné informace. Teď stojí všichni proti jednomu nepříteli,“ říká šéfka webu The Kyiv Independent.

„Média si vedou skvěle. Potírají dezinformace, mluví s lidmi o informační hygieně. A dobře si vedou vlastně i úřady, které s lidmi dennodenně komunikují a podávají informace, řekněme, z první ruky. To hodně pomáhá,“ vysvětluje v Checkpointu Daryna Ševčenková z Kyiv Independent, kde působí jako výkonná ředitelka.

Právě zpravodajská práce mladého ukrajinského média patří v současnosti mezi základní kameny informování o dění na Ukrajině. Pokud válku sledujete na sociálních sítích, třeba na Twitteru, příspěvky média a jeho novinářů reportujících z protileteckých krytů vás určitě neminuly. V Checkpointu Ševčenková popisuje, jak teď fungování zpravodajského média vypadá:

„Publikujeme v angličtině a část redakce je složená z cizinců, kteří nežijí na Ukrajině. Takže pracují on-line na dálku bez toho, aniž by na ně padaly bomby. Obstarávají teď tedy spoustu věcí. Pak máme dobrovolníky, velice nápomocné, kteří nám pomáhají třeba s infografikami nebo sociálními sítěmi. A pak jsou tu naši novináři, několik z nich v Kyjevě. Ti pracují většinou z krytů a snaží se zároveň postarat o své rodiny. Jeden z našich novinářů se přidal k jednotkám územní obrany. Teď na nějakou dobu vykonává jinou, důležitější službu.“

Válka na Ukrajině má v tuto chvíli mnoho podob – od raketových útoků po obrazy statisíců lidí, které před konfliktem prchají ze země. Mnohem déle jde ale také o válku informační, jež se s vývojem situace proměňuje.

„Nedostávají se ke mně žádné falešné zprávy typu ‚Rusko je super‘ – myslím, že všichni chápou, že něco takového by tady nefungovalo. Co ale vídávám, jsou poplašné zprávy, které se nejspíš snaží lidi vyděsit. Říkají třeba, že ‚u Brovar, které leží kousek od Kyjeva, je tři sta tanků‘. Jenže – když člověk naslouchá oficiálním informacím úřadů, ví, že žádné konvoje o třech stech tancích sem nemíří. Prostě to není pravda,“ říká v epizodě Ševčenková.

Šéfka Kyiv Independent teď proto razí strategii naslouchat oficiálním zdrojům. „Máme tu veřejnoprávní rozhlas Suspilne, který je neustále on-line a provozuje nespočet kanálů na Telegramu. Jako novinářka znám spoustu lidí z různých regionů, kteří v Suspilne pracují, takže vím, že se jim dá věřit. A že využívají původní zdroje, což jsou zároveň i ty oficiální – ať už jde o instituce nebo další podobné zdroje,“ popisuje.

Kočírovat mediální prostor mohou podle Ševčenkové i obyčejní lidé – včetně těch v zahraničí. „V první řadě je potřeba sdílet důvěryhodné zdroje. Kdykoliv se dočtete o něčem, co zní jakkoliv divně, jděte na naše stránky a ověřte si to,“ nabádá v podcastu.

„Občas se ke mně dostanou zprávy od lidí z jiných zemí, které říkají, že je Kyjev obklíčený. A to není pravda – o Kyjev se celé dny bojuje, ale není obklíčený. Nechceme, aby si svět myslel, že prohráváme, když to tak není. Děláme všechno pro to, abychom tuhle válku vyhráli. Bojujeme o svou zemi, svobodu a všechno, v co věříme,“ říká Daryna Ševčenková z Kyiv Independent.


Jak se s ruskou invazí na Ukrajině Ševčenková vypořádává? Existuje nějaký způsob, jak se ní vyrovnat? A jakou pomoc ukrajinská média potřebují? Poslechněte si celou aktuální epizodu Checkpointu!

Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.


Mar 03, 2022
Krvavé avokádo. Proč zajímá mexické drogové kartely?
1903

Zelené zlato – tak se v Mexiku přezdívá avokádu, plodině mimořádně významné pro jeho trh. Ten ovšem z velké části ovládají soupeřící drogové kartely a boj o avokádo je plný násilí a desítek obětí.


„U jakéhokoliv podniku, který se dá zpeněžit, lze očekávat, že z něj kartely budou chtít těžit. Mexický stát Michoacán, který má výhradní povolení vyvážet avokádo do USA, produkuje obrovské množství tohoto ovoce, jež se prodává za obrovské množství peněz. A zároveň jde o stát historicky ovládaný kartely, jež tam vybudovaly pašerácký řetězec – původně kvůli drogám, teď ho využívají pro všechno ostatní,“ říká v Checkpointu novinář Václav Lang.

Do svého portfolia přidaly narkokartely kromě drog například únosy a obchod s lidmi. Postupem času tam připadlo i avokádo a třeba limetky. „Jde o parazitování na domácí ekonomice, které je pro kartely do určité míry bezpečnější a jednodušší než komplikovanější obchod s ilegálními komoditami. Napíchnout se na avokádový byznys je snazší,“ podotýká Lang, který v Mexiku žije několik let.


Podle Langa jde o princip výpalného v jeho nejčistší podobě: „Představte si farmáře i větší producenty. A pak děsivé kartely s obrovským arzenálem zbraní i mocí a chapadly široce rozevřenými, třeba i do politiky. Ty přijdou za zemědělcem, řeknou mu, že jim bude ze svého pole odvádět tolik a tolik peněz – buďto za hektar, nebo za kilo prodaného avokáda. Podle nedávných informací se také ukázalo, že denně kartely ukradnou asi čtyři náklaďáky plné avokáda. A když zemědělci platit nechtějí, přijdou na řadu výhružky, únosy a násilí.“


Jak to funguje na avokádových plantážích a co všechno je za jedním avokádem? Je lepší přestat toto ovoce jíst? A proč peníze turistů dost pravděpodobně končí v pokladnách kartelů? Pusťte si celý podcast Checkpoint.


Checkpoint

  • O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.
  • Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.
  • O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.
Feb 24, 2022
Eutanazie mění vnímání smrti v Nizozemsku, stále provokuje debaty
1863

Letos to bude 20 let od legalizace eutanazie a asistované sebevraždy v Nizozemsku. „Počty případů eutanazie stále rostou. Definice utrpení se proměnila, z eutanazie se stává výchozí možnost smrti,“ říká profesor etiky Theo Boer.

Eutanazie – lékařská praktika, jež je legální jen v sedmi zemích světa. Kromě Nizozemska ještě ve Španělsku, Belgii, Lucembursku, Kanadě, Kolumbii a nejnověji na Novém Zélandu. Na rozdíl od asistované sebevraždy jde sice o usmrcení na vlastní žádost, ale které provádí lékař. Ačkoliv ji v Nizozemsku zlegalizovali až v roce 2002, debaty o ní se vedly desítky let. Poprvé se do veřejné debaty dostala na konci šedesátých let.

„Mluvilo se o tom, proč lékaři poskytují pacientům přehnanou péči, která jim následně působí mnoho utrpení. Že by s tím měli přestat a v některých případech naopak ukončit život, který prodlužují – čímž prodlužují i ono utrpení. To bylo v roce 1969, kdy padla první zmínka o eutanazii. A získala velkou podporu,“ říká na úvod v Checkpointu profesor etiky Theo Boer z Protestantské teologické univerzity z Gröningenu.

„Nizozemsku to pak nějakou dobu trvalo. V roce 1994 byla ustavena taková provizorní legislativa, která eutanazii vyhradila samostatný článek v zákoně o pohřebnictví a kremaci. Tehdy Nizozemsko eutanazii de facto legalizovalo, o osm let později pak přijalo zákon v plném znění. A jak jsme se do tohoto bodu dostali? Šlo o projev soucitu. Zejména soucitu s lidmi, kteří nepředstavitelně trpí, kteří před sebou mají dny nebo týdny života a zemřeli by v agónii a bolestech,“ vysvětluje odborník.

Po mnoha letech eutanazie v praxi se ale její smysl trochu posunul. „Bavíme se především o západní Evropě, Severní Americe, Austrálii, Novém Zélandu a Jihoafrické republice. To všechno jsou liberální demokracie, jejichž nejvyšší hodnotou je kontrola a autonomie. Takže tím základním hnacím motorem už není soucit, byť hraje svou roli – tu důležitější teď ale má sebeurčení a nezávislost,“ podotýká Boer.

V legislativě z roku 2002 jsou stanovená kritéria toho, kdo může eutanazii podstoupit. Musí jít o člověka, který o ni explicitně žádá. Osobu procházející nesnesitelným utrpením, kdy není naděje na zlepšení jejího zdravotního stavu a neexistuje alternativa, která by její utrpení snížila.

Za dvě dekády se podmínky nezměnily – jejich výklad ale podle Boera ano: „Nikdy jsme výslovně neuvedli, že by onemocnění pacienta mělo být fyzické, ne psychické. Není tam ani uvedeno, že musí jít o nevyléčitelnou nemoc. Všichni si ale tehdy i přesto mysleli, že se to týká umírajících pacientů, kteří trpí právě nevyléčitelným, fyzickým onemocněním.“

Jak ale revizní komise později zjistily, tyto podmínky jsou velmi flexibilní. „V roce 2005 jsme začali zahrnovat i psychiatrické pacienty, osoby s demencí v první i pokročilé fázi nebo například ty, které trpěly zdravotními potížemi souvisejícími s vysokým věkem,“ vyjmenovává odborník.


Boer, který se stal hlasitým kritikem některých aspektů týkajících se tohoto zákroku, byl necelých deset let součástí jednoho ze zmiňovaných revizních těles. Takzvaných Regionálních komisí pro kontrolu eutanazie, odkud v roce 2014 odešel. „Skončil mi mandát, dá se ovšem říct, že to byla úleva. Nocí, kdy mi komise nedala spát, přibývalo. I přesto si však myslím, že komise odvádějí záslužnou práci,“ poznamenává a pokračuje: „Vždy jsem měl dojem, že je eutanazie dobrým krajním řešením. Myslím si, že usmrtit někoho, kdo prochází extrémním utrpením, může být morálně přípustné, otázkou je, jestli by to mělo být legální. A v této věci jsem mnohem kritičtější, protože jsem byl svědkem toho, že legalizace takové praktiky vedla k nové, větší poptávce.

Zatímco na počátku století Nizozemsko evidovalo okolo dvou tisíc případů eutanazie ročně, v roce 2019 jich bylo už 6361. Tvořily tedy 4 procenta ze všech případů úmrtí v zemi. „Taková smrt se stává spíš normální, což je také další důvod, proč to číslo narůstá. Dělají to všichni, znám rodiny, kde prakticky každý, kdo zemřel, odešel tímto způsobem. Eutanazie se stává standardní možností,“ shrnuje Boer.

Profesor v podcastu mluví i o dalších etických otázkách týkajících se eutanazie. „Dál se mluví vede diskuze o tom, proč by měl ten zákrok provést lékař. Například v mnoha zemích včetně Spojených států funguje nějaká forma asistovaného umírání, ale pacient to musí udělat sám, lékař mu nanejvýš asistuje, ale neukončí jeho život. Takže se sami sebe ptáme, proč to musí být doktor, který má provést tento neuvěřitelně těžký zákrok – proč to nemá udělat sám pacient,“ vysvětluje v podcastu Theo Boer.

Jakou roli hraje v Boerově postoji jeho protestantská víra? Proč za nejhorší považuje utrpení psychiatrických pacientů? A jaké další etické otázky jsou ve hře? Poslechněte si celou epizodu podcastu!

Checkpoint
O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Feb 17, 2022
Ve válce jsme už osm let, říkají Ukrajinci
1540

Napětí na hranicích Ukrajiny s Ruskem dosud neutichlo. Reportér Seznam Zpráv Filip Harzer proto do oblasti odcestoval a v novém Checkpointu mluví mimo jiné o tom, jak se Ukrajinci k hrozícímu konfliktu staví.

„Všichni svorně opakují, že jsou ve válce osmým rokem, že to pro ně není nová situace. Za pozornost médií i západních politiků jsou obecně rádi – říkají, že to je potřeba, že je to takové preventivní, odstrašující opatření. A že se situace možná malinko zveličuje, ale i za to jsou rádi. Ten hrozící vojenský střet to může oddalovat, nebo ho i znemožnit,“ říká v podcastu Filip Harzer, reportér Seznam Zpráv.

Novinář vyrazil před týdnem na Ukrajinu. Strávil tam několik dní – pobyl v Kyjevě, odcestoval na východ k ukrajinsko-ruským hranicím a zúčastnil se i vojenského cvičení.

„Nedá se říct, že by byli Ukrajinci v klidu, válku mají v podvědomí. Opakují, že ve frontě na východě země umírají dennodenně lidé. Tu novou eskalaci, koncentraci ruských vojsk u hranic, samozřejmě vnímají a nemávají nad ní rukou. Jen jim nenarušuje každodenní život,“ doplňuje reportér.

Se situací se každý vyrovnává jinak. Někteří – zejména v Kyjevě – si podle Harzerza připravují evakuační balíčky, tedy batohy s potřebnými dokumenty a léky, jiní navštěvují kurzy první pomoci nebo vojenská cvičení:

„Další mají připravenou hotovost a vytipované místo, kam by se případně ukryli. A lidé také uvažují o tom, že kromě spíše nepravděpodobné pozemní invaze by mohlo dojít k projevu hybridní války. Tedy že by třeba byla narušená kritická infrastruktura, že by nešla třeba mobilní síť nebo elektřina. Analytička Ljuba Cibulská je například dohodnutá s přáteli, že se sejdou na určitém místě, kdyby se nemohli spojit obvyklým způsobem. A také rozdala svým blízkým vysílačky a učí je s nimi zacházet.“

V Charkově, který leží jen 30 kilometrů od ukrajinsko-ruských hranic a podle Harzera by byl „první na ráně“, se na Kyjevany dívají s lehkým despektem.

„Kvůli tomu, že je hlavní město tak daleko a že tam lidé trochu blázní. V Charkově evakuační balíčky spíš nepřipravují, ale mají třeba v autě natankovanou plnou nádrž nebo ví, do jaké stanice metra by se v případě útoku schovali. Lidé si tam pokládají otázky, zda by ve městě zůstali a bojovali, nebo by se snažili rychle odjet na západ země, kam by fronta dojít nemusela,“ popisuje myšlenkové pochody Charkovanů novinář.

Bojovná nálada

Filip Harzer se v rámci své novinářské cesty podíval i na cvičení ukrajinských jednotek územní obrany, které se konalo pár desítek kilometrů od Kyjeva: „Jde o paralelní ozbrojenou složku, nespadá pod ukrajinskou armádu. Při konečném stavu jich má být 140 tisíc – deset tisíc jsou profesionálové, zbytek civilisté, kteří každou sobotu, pokud mohou, chodí na cvičení. Je to taková branná výchova, učí se, jak skládat zbraň, jak ji udržovat, jak z ní střílet, co dělat, když něco hodí granát nebo taktiku. Pokročilejší skupina se třeba učila pohyb ve svažitém terénu proti nepříteli.“

Jednotky se cvičí už několik let a mají podpořit armádu ve svých městech. „Zčásti je to domobrana, zčásti aktivní zálohy. Kdyby nastala pozemní invaze, mají se stát jednotkami odporu a bránit své území,“ vysvětluje Harzer.

Náladu na cvičení popisuje novinář jako bojovnou. Lidé do jednotek vstoupili s jasnými důvody: „Chtějí bránit svůj dům, pozemek, své děti a rodiny. Bavil jsem se tam třeba s učitelem, s člověkem z IT, s pracovnicí z reklamní agentury. Jejich motivace je jasná, chtějí mít základní dovednosti a bránit svou vlast.“

Na cvičení novináře překvapil moment, kdy při nástupu členové jednotek rozvinuli českou vlajku vedle té ukrajinské. „Zakřičeli své klasické heslo ‚Sláva Ukrajině‘ a pak rozvinuli českou státní vlajku. Říkali, že děkují přátelům z Čech, zrovna jim totiž přišla dodávka vysílaček, kterou jim poslali nějací čeští sponzoři. Nešlo tedy o zásilku od české vlády,“ říká v podcastu reportér.


Ukrajinci si jsou české podpory celkově dobře vědomí. „Každý, s kým jsem mluvil, Česko zmínil. Kroky české vlády, zaslanou vojenskou pomoc i politickou podporu a nedávnou cestu šéfa české diplomacie Jana Lipavského na Ukrajinu, vnímají velmi pozitivně. Česko považují za klíčového spojence, i přes naši velikost. Jsme symbolickou podporou, kterou na Ukrajině dlouhodobě vnímají,“ uzavírá Filip Harzer ze zahraniční redakce Seznam Zpráv.

Checkpoint
O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Feb 10, 2022
Do zkázy zbývá 100 vteřin. Ke konci světa jsme podle vědců blíž než za studené války
1475

Konec světa, apokalypsa. Do globální katastrofy zbývá podle Bulletinu amerických jaderných vědců pouhých 100 vteřin. Symbolické Hodiny Posledního soudu mají upozornit na největší hrozby světa.

Bulletin amerických jaderných vědců byl poprvé publikovaný v roce 1945 jako šestistránkový černobílý věstník. Dali ho dohromady vědci z Projektu Manhattan a Chicagské univerzity, mezi nimi i Robert Oppenheimer, jemuž se přezdívá „otec atomové bomby“.

„Je to takový frankensteinovský příběh – vědci si uvědomili, že jaderná zbraň, kterou sestrojili, měla potenciál zničit lidstvo. Rozhodli se tedy, že budou veřejnost vzdělávat o tom, co se děje,“ vysvětluje v Checkpointu počátky magazínu jeho nynější šéfka Rachel Bronsonová.

Příběh Hodin Posledního soudu začal v roce 1947, kdy se staly symbolem bulletinu. Teprve o dva roky se ale s minutovou ručičkou začalo hýbat – poté, kdy Sovětský svaz odpálil svou první jadernou zbraň. Z původního nastavení, kdy do půlnoci zbývalo sedm minut, se odpočet zkrátil na pět minut do zkázy lidstva.

Nejnadějněji situace vypadala po konci studené války. V roce 1991 se odpočet prodloužil na 17 minut do půlnoci. „Začaly tehdy přípravy celé řada dohod o kontrole jaderných zbraní mezi Ruskem a Spojenými státy, země se také začaly zavazovat ke snižování stavů ve svém arzenálu zbraní,“ podotýká Bronsonová.

V posledních třech letech se minutová ručička nepohnula. Stále předvídá konec světa za symbolických 100 vteřin – blíže lidstvo globální zkáze podle vědců za pětasedmdesátiletou existenci Hodin Posledního soudu nebylo.

Jak velkému nebezpečí lidstvo čelí?

Důvodů, proč je svět podle Bulletinu amerických jaderných vědců blízko katastrofě, je více. „Pro někoho bude největší existenční hrozbou klimatická změna, pro dalšího nukleární válka, jiní za ni zase označí nové disruptivní technologie. Nelze tedy říci, že jedna konkrétní hrozba je ta vůbec největší, dvě existenční hrozby však rozhodně vyžadují naši pozornost: změna klimatu a riziko jaderného konfliktu,“ popisuje odbornice.

Zatímco v minulosti o pozici minutové ručičky rozhodoval jeden člověk, editor magazínu, nyní se na finálním rozhodnutí podílí celá skupina vědců a expertů. Nastavení hodin tedy podle Bronsonové závisí na úsudku předních expertů: „Každý rok se sejde naše rada – Rada vědy a bezpečnosti – a já se jejích členů zeptám na dvě otázky: čelí lidstvo letos větším, nebo menším hrozbám než loni? A zda je lidstvo ve větším nebezpečí, než bylo v posledních 75 letech.“

Vědci očekávají, že se i na základě jejich odpočtu dojde ke změně k lepšímu. „Nejsme naivní, víme, že něco změnit je těžké a že jsou to ožehavé otázky, jež vyžadují hodně pozornosti. Nicméně jsme si vědomi toho, že čas, který na hodinách nastavíme, pak rezonuje mezi lidmi na ulici, mluví o něm třeba různé kulturní ikony i politici a mezinárodní organizace,“ vyzdvihuje šéfka bulletinu.

Záměrem projektu s temnou symbolikou je rozvířit debatu o existenčních hrozbách, kterým lidstvo čelí. „Není jednoduché o nich mluvit – jsou velké, skličující. A také plné technikálií, což může běžné lidi od debaty o nich odradit. Ale Hodiny Posledního soudu nám tuto konverzaci umožňují. Mluvit o tom, jestli teď skutečně čelíme horší situaci než během studené války, a proč si to myslíme. Mám tedy pocit, že udržujeme tuto debatu při životě a že jednou do roka se to světové mediální kolečko zastaví a zaměří právě na ni,“ říká v podcastu Rachel Bronsonová.

Kdo navrhl design Hodin Posledního soudu a proč? Jak vypadá proces jednání o finálním odpočtu? A jaká pozitiva vědci letos vyzdvihli? Poslechněte si celou epizodu podcastu!

Checkpoint
O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Feb 03, 2022
Biden Guantanámo nezavře, i když by to mohl udělat zítra, říká právník
1708

I po 20 letech tam drží desítky vězňů. Někteří už přes dekádu čekají na propuštění, většina je tam bez obvinění. „Guantánamo je místo plné obrovského lidského utrpení. A zůstane to tak, dokud bude fungovat,“ říká advokát z USA.

Americkým detenčním zařízením v zátoce Guantánamo na Kubě prošlo za poslední dvě dekády asi 780 mužů. Vězení, jež vzniklo v rámci americké války proti teroru, nechvalně proslulo skrze ikonické fotografie mužů v oranžových mundúrech s pytlem přes hlavu, držených v klecích na přímém slunci.

Od roku 2002, kdy administrativa republikána George Bushe mladšího začala zadržené na svou – pronajatou – základnu převážet, se leccos změnilo. Princip, na kterém funguje, je ale podle Wellse Dixona z amerického Centra pro ústavní práva stále stejný: „Guantánamo v podstatě zůstalo stejným místem, jakým bylo před 20 lety. Pořád je to vězení s převážně muslimskými vězni, kteří jsou tam drženi i bezmála dvacet let. Většina z nich bez jakéhokoliv obvinění, bez nějaké vidiny konce. Je to ohromná tragédie – jak pro Spojené státy, tak pochopitelně pro ty, kteří jsou tam vězněni. A pro lidská práva a právní stát.“

Dixon za posledních šestnáct let zastupoval desítky vězňů držených v Guantánamu. Americké vojenské zařízení navštívil nesčetněkrát a skrze výpovědi svých klientů získal celkem jasnou představu, jak to tam chodí. „V prvních letech jsme se snažili do Guantánama vůbec dostat. Nejprve jsme ani nevěděli, koho na tomto místě opředeném tajemstvím vlastně drží. Šli jsme na to přes americký Nejvyšší soud a vyhráli, což se pak mimochodem stalo ještě mnohokrát. Podařilo se nám tedy získat vězňům právo na to, aby mohli jít k soudu kvůli svému nezákonnému zadržení,“ vysvětluje v Checkpointu Dixon.

Jeho prvními klienty byli tři Ujguři: „Pozoruhodné na tom bylo, že jejich propuštění schválili už mnoho let předtím, než jsem se s nimi setkal. Což nám ovšem předtím nikdo neřekl. A co mě šokovalo – jeden z nich byl teenager. A další věc: na schůzku přinesli seznam jmen dalších mužů z jejich vězeňského bloku s tím, že i oni chtějí právní zastoupení.“

Advokát přirovnává práci pro vězněné, neobviněné muže k maratonu. „Když jsem začal působit jako právní zástupce zadržených, říkali jsme si, že není možné, aby Guantánamo vydrželo, že ho samozřejmě zavřou. Jak moc jsme se mýlili! Teď se tedy soustředíme na menší vítězství, snažíme se dostat ven jednoho vězně po druhém. A vnímáme to jako běh na dlouhou trať. Jsme ale plně odhodlaní Guantánamo zavřít. Řeknu to takhle: byli jsme u toho, když vězení otevřeli. A budeme u toho, až ho zavřou,“ poznamenává v podcastu.

Kdo Guantánamo zavře?

O ukončení této temné kapitoly současné americké historie se mluví už celá léta. Uzávěru sliboval už na počátku své vlády, tedy v roce 2008, demokrat Barack Obama. Ačkoliv se podmínky pro život vězňů v zařízení zlepšily, ukončit jeho fungování se stále nepodařilo. A za posledních několik let se z Guantánama dostali jen dva muži.

„Mám pocit, že přístup nynější vlády Joea Bidena, který je v čele USA už rok, není o moc jiný. Úřady za poslední rok očistily několik dalších mužů, kteří teď mají být propuštěni. A to je dobře! Ale další kroky k tomu skutečnému propuštění Bidenova administrativa nepodnikla. Za poslední rok se ven z Guantánama dostal jeden jediný člověk, kterého poslali zpět do Maroka. Důležité ale je, že jeho propuštění vyjednala už před mnoha lety Obamova vláda. Takže ta Bidenova toho vlastně moc neudělala.“ připomíná Dixon.

Uzavřít detenční zařízení bude podle amerického odborníka mnohem složitější, než bylo jeho otevření. Zatímco vězně ze zemí, které jsou spojenci USA, propustili už dávno, není jasné, co bude s těmi, o které není politický zájem.

„Zapotřebí je spolupráce s dalšími zeměmi, což je do určité míry dodnes problém. Třeba vězni z Jemenu se nemohou vrátit do své rodné země, kde zuří válka. Aby mohli být propuštěni a aby bylo možné Guantánamo zavřít, další země budou muset tyto lidi přijmout. Pro uzavření tohoto detenčního zařízení musí každý něco udělat. A tím nemyslím jen Spojené státy – mám na mysli celé mezinárodní společenství. To je základ, jinak Guantánamo nikdy neskončí. A zodpovědní za to budeme všichni,“ apeluje v podcastu Wells Dixon z Centra pro ústavní práva.

Přineslo Guantánamo někomu spravedlnost? Jak funguje americká Vojenská komise? A jak se zařízení proměnilo během vlád jednotlivých prezidentů? Poslechněte si celou epizodu podcastu!

Checkpoint
O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Jan 20, 2022
Romancov: Rusové dělají z NATO strašáka. Napětí přitom vyvolávají oni
1657

Nepokoje v Kazachstánu, hrozící konflikt na Ukrajině i rozhovory a jednání o bezpečnosti. A společný jmenovatel? Rusko. „Rusové se pravděpodobně snaží posílit svou pozici u jednacích stolů,“ říká k událostem Michael Romancov.

Rusko vyslalo spolu se zeměmi Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti do Kazachstánu tisíce vojáků. Nový kazašský prezident Kasym Žomart Tokajev sice prohlásil, že se spojenečtí vojáci začnou ze země stahovat a odejdou do deseti dnů, lídr Kremlu Vladimir Putin ale řekl, že z Kazachstánu Rusko odejde ve chvíli, kdy „dokončí misi“. Podle politického geografa Michaela Romancova z FSV UK by teoreticky ke stažení mělo dojít:

„Už v okamžiku, kdy tam tedy primárně Rusko šlo, říkalo, že je to dočasné. Což zejména v našem prostředí vzbuzuje asociace na ten takzvaný dočasný pobyt sovětských vojsk, jež by tu, kdyby se Sovětský svaz nerozpadl, pravděpodobně byla na věčné časy. Stahování vojáků z Kazachstánu by ale mělo v těchto dnech začít a zdá se, že na tom má zájem i Čína. A pokud to tak je, nejspíš půjde o zásadní důvod, proč se Rusové eventuálně stáhnou.“

Šance vzdorovat potenciálnímu setrvání Ruska na kazašském území má tato středoasijská země ale jen omezené. „Rusko je mnohonásobně vojensky silnější, na rozdíl od Kazachstánu jde o stálého člena Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. A je krajně nepravděpodobné, že by se kvůli Kazachstánu chtěl někdo pustit s Ruskem do křížku,“ podotýká Romancov.

„Nejslibnější by podle mě byla pro Kazachy možnost pokusit se vytlačit Rusy spoluprací s Čínou. Ale to by zase znamenalo vzrůst jejich závislosti na Číně. A upřímně řečeno: to je jako z bláta do louže,“ komentuje v Checkpointu odborník.

Rusko stojí o jednání se Západem

Velkou pozornost médií i mezinárodního společenství vzbudil přesun ruských vojenských jednotek i těžké techniky k hranicím s Ukrajinou. Načasování takového kroku přisuzuje Romancov ruské snaze posílit svou pozici u jednacích stolů:

„V těchto dnech sledujeme sérii jednání mezi Moskvou a Washingtonem DC, respektive Moskvou na straně jedné, Severoatlantickou aliancí na straně druhé. Kdyby nedošlo k tak silné redislokaci ruských jednotek podél hranic Ukrajiny, kdyby Moskva tu krizovou situaci, již odstartovala v roce 2014, neeskalovala, nebyl by důvod pro jednání s Ruskem. A v Moskvě dospěli k tomu, že o jednání se Západem stojí.“

Ve vzduchu nyní visí hrozba ozbrojeného střetu Ruska s Ukrajinou. A otázkou je, co by z něho Kreml měl. „Když Rusové před necelými osmi lety rozpoutali válku na východě Ukrajiny, s největší pravděpodobností si mysleli, že jim země spadne celá do klína. Podobně jako Krym. Zjistili ale, že je tam silný odpor a možná chvíli uvažovali o tom, že by odřízli Ukrajinu od moře, případně ten obsazený pás prodloužili až k další ruské separatistické enklávou, tedy k Podněstří v Moldávii,“ popisuje politický geograf.

Tyto plány se ale Rusům nepodařilo zrealizovat. „Pokud by se Rusko teď znovu pustilo do vojenské akce proti Ukrajině, můžeme jen spekulovat, zda by chtělo obsadit celou zemi. Nebo by se zarazilo někde na Dněpru, případně by se spokojilo s tím, co jsem již zmínil. A konkrétní cíle? Tím nejvýznamnějším je ten, že by se Putin stal v očích světa ještě drsnějším vůdcem než dosud,“ poznamenává v Checkpointu Michael Romancov.

V médiích rezonuje i hypotetický vstup Ukrajiny do NATO. Právě ze Severoatlantické aliance dělají Rusové podle experta z FSV UK „neuvěřitelného strašáka“ – a to primárně pro své vlastní lidi. „Rusko do útoku na Ukrajinu nemělo žádné jednoznačné, srozumitelným způsobem definované vojenské důvody se NATO obávat. Aliance sice přijímala řadu nových zemí z oblasti střední a východní Evropy, což se Moskvě nelíbilo. Ale to, že byly státy do NATO přijaty, tehdy neznamenalo, že by na jejich území měly být spojenecké jednotky nebo strategicky umístěné jaderné zbraně. Z čehož Rusko oprávněně strach mít může,“ říká Romancov.

„Situace se začala měnit po ruském útoku na Ukrajinu, po anexi Krymu. NATO do Pobaltí vyslalo mezinárodní kontingent, kde působí i čeští vojáci. Zásadním způsobem se změnila bezpečnostní situace. Ale ten, kdo byl iniciátorem této kvalitativní změny, bylo Rusko. Nikoliv Severoatlantická aliance,“ připomíná v podcastu politický geograf.

Jak je to s pevným spojenectvím mezi západními zeměmi? Hrozí skutečně ozbrojený konflikt, nebo si Rusko a Západ poměřují svaly? A jaká je dynamika mezi Ruskem a Spojenými státy? Poslechněte si celý rozhovor v aktuální epizodě Checkpointu!

Checkpoint
O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Jan 13, 2022
Historický útok na Kapitol rozdělil Ameriku. Tamní demokracie je křehčí než dřív
2038

Před rokem vypukly před sídlem amerického Kongresu násilné nepokoje. Vyústily v útok na Kapitol, zemřelo pět lidí. „Byl to bezprecedentní útok na demokracii USA,“ říká amerikanista Jan Beneš.

„K něčemu takovému nedošlo od války na počátku 19. století. Od té doby nikdy nikdo do Kapitolu nevnikl a nezaútočil na zákonodárce. Hovoří se o tom, že vrazilo do budovy Kongresu asi osm set lidí. Jedním z jejich cílů bylo donutit kongresmany, aby změnili výsledek právoplatných prezidentských voleb z listopadu roku 2020,“ říká v Checkpointu na úvod amerikanista Jan Beneš z Ostravské univerzity.

K protestům došlo ve Washingtonu DC 6. ledna roku 2021 – toho dne měli američtí zákonodárci schválit – víceméně jako formalitu – výsledek voleb. Na masivní demonstraci promluvil i tehdejší šéf Bílého domu, republikán Donald Trump. Ten od prezidentského hlasování tvrdil, že jsou výsledky zmanipulované, a své příznivce mimo jiné vyzval k tomu, aby „bojovali jako diví“. To, co následovalo, se zapsalo do historie.

„Došlo na momenty, které podrývají americkou demokracii, znevažují její image. Jedná se o historický milník – srovnává se to s 11. zářím 2001. Tedy na událost, jež v očích veřejnosti sjednotila Američany. Hovořilo se o tom, že jsou hrdí na zemi, v níž žijí, a že je pro ně demokracie zásadně důležitá. Naopak 6. leden ukazuje, že se po 20 letech bavíme o obrovské polarizaci americké společnosti. Hrají v tom roli média, sociální sítě, vlivové skupiny a další,“ vysvětluje Beneš.

V létě byl kvůli událostem z 6. ledna 2021 ve Sněmovně reprezentantů ustaven zvláštní výbor, který je má vyšetřit – přijít na to, k čemu vlastně došlo a kdo za tím stál. Nejde o nový model – takový výbor vznikl i v případě aféry Watergate.

„Ten nynější má nějakých 30, 40 zaměstnanců, kteří zákonodárcům pomáhají vyšetřovat a zpovídat různé účastníky incidentu. Pracuje s asi 35 tisíci dokumenty, konalo se už 300 různých výslechů. Shromažďují tedy důkazní materiály a probíhá i několik soudních sporů proti výboru,“ říká Beneš.

Na konci vyšetřování by měla vzniknout závěrečná zpráva pojednávající o tom, k čemu vlastně výbor došel. A také doporučení pro případná trestní stíhání americkému ministerstvu spravedlnosti. Mezi výraznými jmény, s nimiž výbor pracuje, je například šéf kanceláře Trumpova Bílého domu Mark Meadows. V hledáčku má sněmovní těleso i někdejšího šéfa exprezidentovy kampaně Stevea Bannona a exporadce pro národní bezpečnost Michaela Flynna.

V rámci vyšetřování ale dochází k velkým průtahům a ve světových médiích se už vedou debaty o tom, zda má výbor vůbec šanci svou práci dotáhnou. Spojené státy totiž v listopadu čekají volby do Kongresu.

„Předpokládá se drtivé vítězství republikánů. Demokraté tedy ztratí většinu ve Sněmovně reprezentantů a možná i tu velmi těsnou v Senátu. Od ledna příštího roku by tedy republikáni měli kontrolu nad legislativou – i činností různých výborů a komisí,“ upřesňuje v Checkpointu amerikanista.

„Ochota narušovat demokracii jen poroste“

Za několik málo týdnů to bude také rok od chvíle, kdy do Bílého domu nastoupil demokrat Joe Biden. Muž, který ve své kampani sliboval, že bude prezident všech. To se mu ale podle amerikanisty Beneše příliš nedaří:

„Nedávné průzkumy o tom, jak lidé na Bidena i na legitimitu prezidentských voleb nahlížejí, ukázaly, že se toho za ten rok moc nezměnilo. Že je země rozdělená, stejně jako voliči. A jelikož Joe Biden reprezentuje Demokratickou stranu, moc podpory z druhého tábora se mu nedostává.“

K hluboké polarizaci společnosti došlo podle amerikanisty především za vlády Donalda Trumpa. „Je její příčinou i akcelerátorem. Je i strůjcem toho, jak nyní vůbec vnímáme americkou demokracii a její stav. Spousta historiků a politologů hovoří o tom, že nelze brát americkou demokracii za samozřejmou. Že ji lze velmi jednoduše, jak ukazují události 6. ledna, poškodit. Nahlodat pravidla, principy a hodnoty, na kterých stojí. A někteří varují před tím, že podzimní volby do Kongresu trumpismus jen posílí. Že ochota porušovat tradice demokracie poroste,“ dodává v Checkpointu Jan Beneš z Ostravské univerzity.

Jak události 6. ledna 2021 vnímají příznivci Republikánské strany? Co se současnému prezidentu Bidenovi povedlo? A co ne? Poslechněte si celý rozhovor v aktuální epizodě Checkpointu.

Checkpoint
O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Jan 06, 2022
Finský recept na štěstí? Důvěra a sociální stát, říká filozof
1379

Finové se letos stali už počtvrté za sebou nejšťastnějším národem světa. „Prožíváme tichou spokojenost. I s tím, jak fungují instituce, kvalitní a demokratické, nebo se svobodnými médii a volbami,“ říká filozof Frank Martela.

Prvenství v žebříčku světového štěstí Finy v roce 2017 překvapilo. Natož potom fakt, že si jej drží už čtyři roky v kuse. „Vnímáme se spíš jako melancholické typy lidí. Nedáváme rádi najevo emoce, bylo tedy těžké smířit se s tím, že máme zároveň být nejšťastnějším národem na světě,“ vysvětluje v Checkpointu finský filozof Frank Martela z Aaltovy univerzity v Espoo.

„Co se týče průzkumu, za povšimnutí stojí fakt, že se v něm ptají na spokojenost se životem,“ podotýká akademik a pokračuje: „Nejde tedy o to, jak moc jste se dneska smála, ale spíš o to, jak svůj život vyhodnotíte, když nad ním zauvažujete.“

Ve zprávě, kterou vydává Organizace spojených národů, se za Finskem v první desítce umístili všichni jejich skandinávští sousedé. A také třeba Švýcaři, Nizozemci a Novozélanďané. Průzkum se uskutečnil ve 129 zemích světa: třeba Spojené státy se v žebříčku umístily na 14. místě a Čína obsadila 84. příčku. Česká republika je podle reportu osmnáctou nejšťastnější zemí světa.

„Většina lidí je se svým životem spokojená“

Veřejnost by prý byla raději, kdyby se úspěch Finska i dalších severských zemí dal vysvětlit skrze kulturu. Třeba dánské „hygge“, tedy jakéhosi příjemného pohodlí, nebo i finského „kalsarikännit“, opíjení se ve spodním prádle.

Podle filozofa Martely ale hrají ve finském i skandinávském štěstí hlavní roli dva faktory – fungující instituce a důvěra. „Většina lidí je se svým životem spokojená. S tím, jak fungují finské instituce – vysoce kvalitní, demokratické instituce, nebo i se svobodou médií a svobodnými volbami. K tomu se váže i to, že máme vládu, jíž se celkem daří lidem pomáhat, nízkou míru korupce a k dispozici celkem rozsáhlý systém sociálních dávek i bezplatnou zdravotní péči. Lidé mají tedy pocit, že se o ně vláda v případě různých životních nezdarů postará.“


Rozsáhlé systémy sociálních dávek jsou podle Fina důvodem, proč si Skandinávie vede v průzkumech o štěstí tak dobře. „Daně se tu platí celkem vysoké, ale na druhou stranu lidé za ty peníze z daní získají hodně: kvalitní vzdělání zdarma, víceméně bezplatnou a kvalitní zdravotní péči pro všechny, důchody i dávky pro nezaměstnané, mateřskou,“ vyjmenovává v podcastu.

„Když se bavíme o tom, že je Finsko v průměru nejšťastnější zemí světa, není to podle mě proto, že by tu žilo víc šíleně šťastných lidí než jinde. Spíš je to tím, že tu žije méně těch extrémně nešťastných, což je i práce finské vlády, které se daří lidem pomáhat. Severský model sociálního státu tedy zvládá do určité míry vymýtit neštěstí, což je pravděpodobně ten hlavní důvod, proč máme potom průměr štěstí tak vysoký,“ shrnuje Frank Martela z Aaltovy univerzity.

Jak se na finské společnosti podepsala koronavirová pandemie? Kde se vzalo ono „opíjení ve spodním prádle“? A proč jsou peníze sice důležitý, ale pro prožívání štěstí ne ten nejzásadnější faktor? Poslechněte si celý rozhovor v aktuální epizodě Checkpointu.

Checkpoint
O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Dec 30, 2021
V otroctví žijí miliony lidí. Děje se to všem na očích, říká Kevin Bales
1992

Moderní otroctví je všudypřítomné. Dotýká se všech zemí světa a děje se i přímo před našima očima. „Může jít o pracovníky v britské automyčce, sexuální pracovnice v Thajsku i celé indické vesnice,“ říká expert.

„Otroctví je prostě otroctví. Stále jde o absolutní kontrolu jednoho člověka nad druhým. Základní definice, jež se používá v organizacích bojujících proti modernímu otroctví, se točí kolem myšlenky vlastnictví člověka. Že se s lidmi v takové situaci jedná, jako kdyby byli majetek. A že když si o někom myslíte, že je majetkem, můžete si ho koupit, prodat ho, půjčovat i pronajímat. I zničit ho, pokud chcete,“ říká na úvod v Checkpointu britský profesor, světově uznávaný odborník Kevin Bales z Nottinghamské univerzity.

V otroctví žijí podle odhadů desítky milionů lidí – forem existuje spousta. Může jít o sexuální otroctví, ale i nucenou práci. V podcastu Bales zmiňuje poměry, jež v současnosti panují v zemích Perského zálivu. Třeba v Kataru, kde pod rukama otroků vyrostl velkolepý fotbalový stadion, i v Dubaji, turistické destinaci ve Spojených arabských emirátech.

Právě o situaci v Kataru se zajímají neziskové organizace i média čím dál víc kvůli nadcházejícímu fotbalovému mistrovství světa. „Do Kataru otroky nepašují, oni jsou tam přilákáni příslibem práce. Někteří pak skutečně dostanou pracovní pozici, za niž mají zaplaceno, a tolik netrpí. Jiné ale šoupnou někam, kde v tom horku nemají ani klimatizaci, dostávají málo jídla a je s nimi zacházeno s šílenou brutalitou a nezájmem,“ popisuje Bales.

Podle katarských zákonů jde ale o legální proces. „Musím říct, že ta představa, že z obchodu s ropou získává Katar obrovské peníze a platí třeba špičkovým fotbalistům, to je prostě podle mě urážka zbytku světa. Aby takhle příšerně a s takovou nestydatostí jednal s dělníky, kteří staví třeba místo, kde si pak lidé užijí fotbalový zápas, to je pro mě šok,“ přiznává britský profesor.

Dubaj je zase v bohatších státech známá jako oblíbená turistická destinace plná luxusu a výstředností, třeba umělých ostrovů ve tvaru palem. Nicméně míří sem i lidé z chudých států jižní a jihovýchodní Asie – za prací. Podle Balese se tedy může stát, že turistu bude obsluhovat člověk žijící v otroctví:

„A pokud ne přímo, bude sloužit těm, kteří obsluhují turisty. Třeba rodinám hotelových manažerů – takové mají často sluhy, nad nimiž mají plnou kontrolu a kteří u nich skončili v otroctví. Ve státech Perského zálivu se tohle děje za bílého dne, všem na očích. Je to totiž tak nějak napůl legální – tamní zákony ve skutečnosti vytváří prostor pro to, aby se legislativa dala ignorovat, když už nad někým máte moc.“

„Máme pocit, že u nás se to dít nemůže“

Kevin Bales otázce novodobého otroctví věnoval celou svou kariéru. Pomáhal například založit organizace Free the Slaves (Osvoboďte otroky), která, jak zmiňuje v Checkpointu, pomáhá zotročeným lidem ke svobodě. Nyní působí ve výzkumné laboratoři Rights Lab, jež funguje při Nottinghamské univerzitě a zaměřuje se na lidská práva a moderní otroctví. V instituci se věnují jeho projevům po celém světě. I ve Velké Británii:

„Před pár lety došlo k odhalení, že ve spoustě ručních automyček, kde vám auto umyje a vyleští člověk, pracují lidé v otroctví. Jeden z mých kolegů z Rights Lab si toho všiml a pak se pustil do poměrně zajímavé analýzy toho, kolik si takoví pracovníci mytím aut vydělají. Že to může být třeba čtvrt libry za jedno auto. Zejména v bohatých státech, což se vztahuje i na Českou republiku, přitom máme pocit, že u nás se něco takového dít nemůže. Že se to stává jen v Thajsku nebo v Africe.“

Odborník o tématu napsal také knihu Disposable People (Lidé na jedno použití) – v rámci výzkumu vyjel se svou kolegyní, profesorkou thajštiny a thajské literatury, právě do Thajska.

„Někdo se za nás musel zaručit, když jsme šli do nevěstinců v zemědělských oblastech, o nichž jsme věděli, že jsou plné zotročených lidí. Chovali jsme se tak, aby si mysleli, že jsme nějaký výstřední pár Evropanů, kteří si chtějí vzít na odpoledne holky k sobě na hotel. Umožnilo nám to pak dostat ty dívky mimo nevěstinec a promluvit si s nimi,“ vypráví Bales.

Zpovídané dívky chtěly často navštívit ještě před společným jídlem chrám. To aby se pomodlily za to, aby neonemocněly HIV. „Příběhy, které nám pak u jídla vyprávěly, byly příšerné. Mluvily o otrokyních, které byly za trest střeleny do obličeje a pak umíraly přímo vedle ostatních dívek. O tom, že je třeba osmkrát denně znásilňovali. O zmizeních, bití, zlomeninách… o opravdu děsivém mučení, jemuž v otroctví čelily,“ říká v podcastu Brit.

Jak se desítkám indických vesnic podařilo osvobodit? Jaká je situace v Evropě? A proč vlády jednají v otázce otroctví vždy až jako poslední?Poslechněte si celý rozhovor v aktuální epizodě podcastu.

Checkpoint
O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Dec 16, 2021
Kdo se postaví proti Macronovi? Nebude to kandidát levice, říká Rupnik
2145

Hlavní jména prezidentského klání ve Francii jsou už jasná. A vypadá to, že půjde o těsný souboj. „Nevíme, koho proti sobě bude mít Emmanuel Macron v druhém kole. Víme jen to, že to nebude kandidát levice,“ říká Jacques Rupnik.

Do francouzských prezidentských voleb zbývá necelý půlrok. Minulý týden se na listině kandidátů objevila dvě nová jména a před pár dny vyšel průzkum, který dosavadní predikce smetl ze stolu.

Emmanuel Macron podle Rupnika sice bude v druhém kole soupeřit s političkou z pravicové strany – místo Marine Le Penové to ale možná bude Valérie Pécresseová. V průzkumu dokonce politička, někdejší regionální prezidentka oblasti Île-de-France, zvítězila nad dosud favorizovanou hlavou státu.

„Jde o průzkumy, které vznikly dva dny po vyhlášení kampaně Pécresseové. Ona je tedy teď nová kandidátka, teprve se představila, celý víkend jí věnovala pozornost televize a média. Teprve se tedy uvidí, zda si taková procenta udrží,“ objasňuje v Checkpointu francouzský politolog a historik Jacques Rupnik.

Střet kandidátky francouzských republikánů s obhajujícím Macronem v druhém kole by byl podle odborníka nicméně zajímavý. „V prvním kole totiž lidé hlasují pro svého oblíbeného kandidáta. V tom druhém pak naopak často hlasují proti někomu. A Pécresseová by se nyní mohla spoléhat na hlasy těch, kteří v prvním kole volili jednoho z pravicových i krajně pravicových uchazečů,“ předestřel možnou dubnovou situaci uznávaný expert v Checkpointu.

Novým, byť v průzkumech ne tak úspěšným kandidátem je i Éric Zemmour. Francouzský novinář, jehož tamní média s ohlášením kandidatury ověnčila příslušností ke krajní pravici.

„Platí za publicistu, který má jistý talent na polemiky. Takové, které věci vyhrocují – jeho motto jako by bylo: ‚Já říkám naplno to, co si myslíte, nebo to, co se ostatní neodváží říct.‘ Bere na sebe roli toho, kdo narušuje tabu a nemá rád politicky korektní mluvu,“ vysvětluje v podcastu Rupnik.

Ve výsledku by ale kandidát mohl pomoci jak republikánce Pécresseové, tak i Marine Le Penové. Ta sice v minulých volbách zastupovala krajní pravici, do těch nadcházejících ale jde s mírnější rétorikou. A podle francouzského politologa jí budou hrát do karet právě radikálnější názory Zemmoura.

Do dubnových voleb nastoupí i nynější hlava Francie Emmanuel Macron. Ten má podle Rupnika velmi slušnou šanci svůj post obhájit. Mezi lidmi je totiž i po letech u vlády stále velmi oblíbený, a to i přes nečekané výzvy, kterým musel čelit, třeba vytrvalé masové protesty hnutí žlutých vest.

Naposledy však šlo o koronavirovou pandemii. Macron do Elysejského paláce nastupoval s vidinou velkých reforem, které se mu ovšem vlivem okolností nepodařilo prosadit.

„Původně chtěl stát zeštíhlit, ale najednou musel s covidem-19 udělat pravý opak. Říct, že musí stůj co stůj zachránit ekonomiku. Začala tedy růst zadluženost a tak dále – ocitl se v situaci, kdy musel dělat opak toho, co původně chtěl,“ přibližuje odborník Rupnik v podcastu.

V porovnání s jinými státy ale Francie podle politologa pandemii pod vedením Macrona zvládá: „Dá se říct, že to tady bylo provedeno celkem kompetentně. Že nedocházelo k výkyvům, které jsme pozorovali v jiných nejmenovaných zemích, a že většina lidí uznává, že Macronova bilance v tomto není špatná. Covid-19 mu narušil reformní plány, ale ukázal, že je schopen se adaptovat.“

Například silně proevropská rétorika ale Macrona neopouští. Prezidentské volby se navíc budou konat v době francouzského předsednictví v Evropské unii a Rupnik v souvislosti s EU v Checkpointu vyzdvihuje důležitost partnerství s Německem.

„Francouzsko-německé partnerství je základ evropského projektu. Tak to celé po válce vzniklo – nataženou rukou vůči poraženému Německu. Jde o dvě dost odlišné země, které mají v řadě věcí jiné preference. Když tedy najdou kompromis, jde o takový, který je přijatelný pro většinu Evropanů,“ dodává Jacques Rupnik.

Jak nahlížejí Francouzi na země Visegrádu? Čím si krajně pravicoví kandidáti získávají příznivce? A u koho a proč je Macron oblíbený? Poslechněte si celý rozhovor v aktuální epizodě podcastu!

Checkpoint
O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Dec 09, 2021
Novinářka: V Číně mizí tisíce lidí nepohodlných režimu. Případ tenistky Pcheng Šuaj není ojedinělý
1393

Čínská tenistka Pcheng Šuaj obvinila na začátku listopadu bývalého vicepremiéra ze znásilnění, pak se po ní slehla zem. „Takových případů jsou až desetitisíce. Není poslední, komu se tohle stalo,“ říká novinářka Daniela Kučerová.

Druhého listopadu vyvěsila špička čínské tenisové čtyřhry, několikanásobná olympijská vítězka Pcheng Šuaj na tamní sociální síť Weibo velmi osobní příspěvek. Přiznala se v něm k dlouholetému vztahu s někdejším čínským vicepremiérem Čangem Kao-lim. A obvinila jej ze znásilnění, k němuž mělo dojít při jejich posledním setkání.

„Ta její zpověď zmizela z čínských sítí během půlhodiny, dodnes je pod cenzurou i její jméno – v jednu chvíli úřady cenzurovaly i slovo tenis. V dalších dnech se začaly šířit zprávy o tom, že Pcheng Šuaj pravděpodobně zmizela,“ vysvětluje v Checkpointu na úvod redaktorka Seznam Zpráv Daniela Kučerová, která případ sleduje od samotného začátku.

Mezi ty, kteří obavy o bezpečí Pcheng Šuaj vyjadřovali nejhlasitěji, patří Ženská tenisová asociace (WTA). „Za pomoci jednotlivých tenistů i jiných sportovců se jí podařilo vytvořit nátlak na čínskou vládu. Situace se pak obrátila, sportovkyně se zázračně objevila a přes Mezinárodní olympijský výbor vzkázala, že je v pořádku. Jenže takových lidí, kteří po nějakém – pro Čínu nevhodném – výstupu zmizeli a následně se takto objevili, je mnoho. Takže to situaci neuklidnilo,“ podotýká novinářka.

WTA se nakonec rozhodla pro radikální krok a zrušila veškeré své turnaje v Číně.


Daniela Kučerová v podcastu zmiňuje další takové případy, které jsou součástí dlouhodobého plánu, jak umlčet kritiky režimu: „Jde o právníky, aktivisty, v poslední době i herce a byznysmeny. Pcheng Šuaj tedy není první a bohužel zřejmě ani poslední, komu se toto stalo. Nejvíc se do povědomí v tomto kontextu zapsali různí novináři nebo vloggeři, kteří přinášeli první zprávy o covid-19 přímo z Wu-chanu.“

Loni v březnu to pak bylo zmizení realitního magnáta Žen Č'-čchianga, který zkritizoval čínský přístup k pandemii. Zároveň označil prezidenta Si Ťin-pchinga za klauna.

Podle domněnek nejrůznějších analytiků a novinářů je tenistka Šuaj nyní pod silným dohledem čínské strany. „Nejspíš jde o domácí vězení, asi nemá svobodný přístup k telefonu. Zjevně nekomunikuje ani se svými blízkými a rodinou. To je takový obvyklý postup, k němuž dochází, když dotyčný zmizí. A následně se zase objeví s nějakou omluvou za své prohřešky vůči státu – nebo s vysvětlením, že jen odpočíval doma, což se stalo v případě tenistky,“ popisuje situaci redaktorka.

V souvislosti s kauzou Pcheng Šuaj se mluví i o různých bojkotech vůči Číně – včetně nadcházejících zimních olympijských her, jež v Pekingu odstartují na začátku února.

MeToo? V Číně se zpožděním

Kauza zmizelé tenistky je také jedním z čínských případů kampaně MeToo, které rezonují v Číně i na mezinárodním poli. Vlna MeToo, které se zaměřuje na sexuální obtěžování a násilí, se v Čínské lidové republice projevila později než v západních zemích.


„První žena takto otevřeně o sexuálním obtěžování promluvila před třemi lety. A případ Pcheng Šuaj je vůbec prvním, kdy došlo k obvinění takto vysoce postaveného komunistického straníka. Obecně ale případů, kdy oběť dostane násilníka k soudu, je úplné minimum,“ poznamenává Daniela Kučerová.

Ukázkovým případem je podle ní rok starý případ, který se táhl až do letošního září. Spousta odborníků do něj vkládala naděje, že půjde o kauzu, jež definuje budoucnost hnutí MeToo v Číně. To se ale nestalo.

„Šlo o obvinění jedné z nejznámějších tváří čínské televizní stanice CCTV. Ču Ťün měl před lety osahávat a líbat mladou stážistku, která se tehdy obrátila na policii – tam jí ale řekli, aby si příběh nechala pro sebe. Moderátor totiž platí za příklad národní pozitivní energie, což je označení pro čínskou státní kampaň na podporu – paradoxně – slušného chování,“ dodává v Checkpointu zahraniční redaktorka Daniela Kučerová.

Jak se ke kauze staví Mezinárodní olympijský výbor? Jak si stojí v otázce lidských práv celkově? A co je vlastně s obviněným bývalým vicepremiérem? Poslechněte si celý rozhovor v aktuální epizodě podcastu.

Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Dec 02, 2021
Na Špicberkách jsou na otázku o změnách klimatu alergičtí, říká antropoložka
2205

Žila přes dva roky za polárním kruhem a zpovídala místní. Ze Špicberků, nejseverněji položeného norského území, přivezla sociální antropoložka Zdenka Sokolíčková stovky výpovědí ohledně globalizace i změny klimatu.

Špicberky, norsky Svalbard: souostroví ležící v Arktidě na čtyřiasedmdesáté rovnoběžce. Právě tam vyrazila sociální antropoložka Zdenka Sokolíčková v únoru 2019 zkoumat, jak se na lidech odráží otázky jako klimatická krize a globalizace.

S rodinou se usadila v Longyearbyenu, největším městě ostrovů s asi dva a půl tisíci obyvateli. Přivedla ji k tomu nejen spolupráce s uznávaným norským odborníkem Thomasem Hyllandem Eriksenem, ale i profese jejího manžela, polárního ekologa.

„Longyearbyen je velmi průtoková komunita, průměrně tam lidé stráví asi čtyři roky,“ vysvětluje v Checkpointu výzkumnice z Univerzity v Hradci Králové, jež spolupracuje i s těmi v Oslu a Groningenu.

„Zejména turismus tam generuje pracovní místa, jež jsou zajímavá pro určitý typ lidí a nejsou tak atraktivní pro norské žadatele. Otevřené dveře imigraci městu prospěly, dostali se tam lidé z celého světa. Největší minoritou jsou Thajci, početná je tam i skupina lidí z Filipín. A samozřejmě ze skandinávských zemí,“ dodává.

Ačkoliv by se dalo předpokládat, že život za polárním kruhem – v mnoha ohledech velmi specifický – bude přitahovat osoby s podobným nastavením, není tomu tak. Generalizace ohledně nátury místních obyvatel Sokolíčková odmítá: „Zobecnit se to nedá. Není to ani tak, že lidé, kteří na Špicberkách žijí, mají všichni rádi arktickou přírodu a prostředí je pro ně významným faktorem pro přistěhování.“

Ilustruje to na rozhovorech se zástupci zmíněné thajské komunity. „Pro ně to naprosto není podstatné, nebo to naopak představuje nevýhodu. V tomto ohledu tam naopak často strádají – v Longyearbyenu nejsou stromy, je tam zima, nemají tam své jídlo, jejich kultura je tam zcela marginalizovaná. Jejich důvody, proč tam žít a setrvávat, jsou tedy úplně jiné a s arktickou přírodou vůbec nesouvisejí. V případě norské majority lze ale podobnost vysledovat. Takové osoby mají přírodu rády, rády se vystavují živlům a překračují své hranice,“ podotýká v Checkpointu sociální antropoložka.

Jen v Longyearbyenu žijí lidé z nejméně padesáti zemí světa. Jde tedy o vysoce heterogenní společnost, již dílem vytvořily i tamní zákony – Špicberky byly donedávna migraci doširoka otevřené. Pevninská norská vláda ale v posledních letech vůči ní podle Sokolíčkové přitvrdila, komunitu chce zpětně ponorštit: „Norský kabinet by rád viděl Longyearbyen jako norské městečko a během mého terénního výzkumu tyto signály vysílal čím dál silněji. Obecně se dá říct, že vláda zpřísňuje pravidla, regulace a zákony. Úřady mají nejspíš pocit, že se dal příliš volný průchod těm těžko ukočírovatelným procesům, jako je globalizace. Lidé například nedávno protestovali vůči návrhům omezení volného pohybu po svalbardské krajině. Další návrh se týká i volebního práva, jež chce vláda odebírat těm, kteří nežili na norské pevnině nejméně tři roky. To se týká obrovské části toho nenorského obyvatelstva.“

Uhlí? „Zavrženíhodná“ otázka pýchy

Špicberky jsou jakožto ostrovy ležící za polárním kruhem také jakýmsi lakmusovým papírkem klimatické změny. Projevuje se tam rychleji než v jižněji položených oblastech, což pro tamní obyvatele představuje nové výzvy – i v tom nejprostším slova smyslu, třeba že najednou potřebují plášť do deště místo péřovky.

„Ubývají tam masy ledu, přibývají naopak dešťové srážky, mění se vzorce počasí. V místních vodách se také objevují nové druhy, kterým se lépe žije v teplejším prostředí. Taje ale i permafrost, což je výzvou pro stavebnictví. Ohrožuje to i pobřežní linku, kde leží plno kulturních památek, jimž nyní hrozí eroze. Při životě na Svalbardu se vám pak může stát, že musíte přesunout svou chatu několik desítek metrů dál od pobřeží nebo se vám dělají praskliny na domě,“ vyjmenovává Sokolíčková.

Město Longyearbyen vzniklo kvůli těžbě černého uhlí. Do dvacátých let minulého století tam, stejně jako na zbytku Špicberků, úřadovali Američané, později se souostroví dostalo pod kontrolu Norů. Hornictví zde po celou dobu představovalo otázku cti – s čím dál hlasitější debatou o klimatické krizi však takový přístup naráží.

„V roce 2023 se má zavřít poslední uhelný důl v Norsku, což bude v dějinách Longyearbyen milník. Když si to člověk spojí s pocitem pýchy horníků zaměstnaných v tomto průmyslu, snáz se pak chápe, proč jsou tito lidé na téma změny klimatu alergičtí,“ poznamenává odbornice.

Velká část ze starousedlíků byla či je s uhelným průmyslem spjatá. „Je pro ně těžké přijmout, že něco, co desítky let prožívali jako významný úkol, najednou dostává nálepku toho, co je zavrženíhodné a co přispívá ke změně klimatu. Fosilní průmysl získává stigma něčeho černého a špinavého, což to uhlí nakonec skutečně je,“ shrnuje v Checkpointu Zdenka Sokolíčková s tím, že se v Longyearbyenu setkala s mnoha klimaskeptiky.

S jakými archetypy místních se Zdenka Sokolíčková v Longyearbyenu setkala? Proč se chce na ostrovy vrátit? A jak se na Špicberkách žije? Poslechněte si celý rozhovor v aktuální epizodě podcastu!

Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Nov 25, 2021
Lukašenko využívá lidské utrpení k politickému nátlaku, říká expert
2674

Krize na polsko-běloruských hranicích pokračuje. Podle odborníka Jana Kováře jde o formu politického vyjednávání. „Lukašenko kapitalizuje lidské utrpení, stalo se jeho hlavním vyjednávacím prostředkem,“ vysvětluje v Checkpointu.

Tisíce migrantů a uprchlíků – z většiny z Blízkého východu – dorazily do Běloruska s vidinou přechodu vnějších hranic Evropské unie z Běloruska do Polska. Realita je ale úplně jiná: Bělorusové je sice přivedli k hranicím s Polskem, to je ale odmítá pustit dál. Běženci ovšem nemohou ani zpátky, běloruská strana jim v tom záměrně brání – a zároveň sabotuje snahy Poláků příliv migrantů zastavit. Běženci se tak ocitli v „zemi nikoho“ a nemají pravidelný přístup k lékařské péči ani jídlu.

„Primárně jde o poměrně starou formu politického vyjednávání mezi Běloruskem na jedné straně a Evropskou unií na druhé. Problém je v tom, že režim Alexandra Lukašenka k tomu využívá lidské utrpení. Kapitalizuje ho, stalo se jeho hlavním vyjednávacím prostředkem. Využívá toho, že se lidé z Jemenu, Iráku, Sýrie nebo Afghánistánu chtějí dostat do Evropy. Vedle, lakonicky řečeno, politického vyjednávání tedy vzniká i humanitární krize, v níž jde o lidské životy,“ říká v Checkpointu odborník na Evropskou unii a migrační politiku Jan Kovář z Ústavu mezinárodních vztahů.

Polská strana tvrdí, že Bělorusové vybavili běžence třeba zábleskovými granáty nebo slzným plynem. A že běloruské bezpečnostní jednotky prostřihávají plot na hranicích, aby se příchozí mohli do Polska lépe dostat. Podle Kováře jde o neověřené, nicméně ne nepravděpodobné informace. Z vyvolání krize by mohlo Bělorusko těžit hned z několika důvodů.

„Lukašenko, zdá se, ztratil od loňských prezidentských voleb veškeré zábrany – ať už jde o to, jak se vypořádává s opozici, i o to, co je schopen udělat při tomto ‚politickém vyjednávání‘ s Evropskou unií. Polsko, ale i další evropské země, silně podporovalo běloruskou opozici, hostilo i její lídryni Svjatlanu Cichanouskou. Pravděpodobně jde tedy o pokus otupit takovou podporu. Dál může jít o jakýsi revanš za evropské sankce vůči Bělorusku, byť zatím neúspěšný – EU sankce logicky prohloubila. A sekundárně může jít i o pokus zalíbit se Rusku,“ poznamenává odborník s tím, že si nemyslí, že by ke krizi došlo bez souhlasu nebo přání Kremlu.

„S pomocí Frontexu by Polsko nemohlo porušovat evropské právo“

Co se polské reakce týče, evropský stát se pohybuje podle Kováře za hranou evropského i mezinárodního práva: „Jsem ohledně toho skeptický. Když vezmeme v potaz třeba to vytlačování vodními děly nebo slzným plynem lidí, kteří se dostanou přes hranici na polské území, je naprosto jednoznačně v rozporu s mezinárodním i evropským právem. Rozhodnout o tom ale bude muset Evropský soudní dvůr. Je to nicméně možná i důvod, proč Polsko odmítá pomoc evropských partnerů.“

Běžencům a uprchlíkům Polsko po překročení hranice nenabízí azyl, nenechává je projít klasickou azylovou procedurou. Poláci navíc odmítají nejen pomoc od konkrétních států včetně České republiky, ale zejména od Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, tedy Frontexu 

„V této agentuře byly po zkušenostech z migrační krize v letech 2015 a 2016 posíleny mechanismy pro kontrolu základních práv a svobod. I Frontex totiž evropské právo porušoval. A kdyby teď Polsko agenturu přizvalo na pomoc, samo by pak už tak jednoduše evropské a mezinárodní právo porušovat nemohlo,“ shrnuje v Checkpointu Jan Kovář z Ústavu mezinárodních vztahů.

Proč se Evropská unie postavila ke krizi liknavě? Změní nějak svou migrační politiku? A kam může situace eskalovat? Poslechněte si celý rozhovor v aktuální epizodě Checkpointu!

Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Nov 18, 2021
Hlasy z Glasgow: V Mexiku hrozí klimaaktivistům smrt
1019

Na klimatickém summitu v Glasgow se setkává množství lidí z nejrůznějších sfér. Jsou tu zástupci vysoké politiky i organizací, vědci, novináři i aktivisté – třeba původní obyvatelé. Jejich hlas tu ale není dostatečně slyšet.

Klimatický summit COP26 ve skotském Glasgow se už chýlí ke konci. Není zatím jasné, jak bude vypadat jeho výsledek – tedy dohoda s finálními závazky a cíli, na níž vyjednavači teprve pracují.

Některé věci jsou ale zřejmé už teď: jedním z největších témat summitu je klimatická spravedlnost, což se podle některých události nepodařilo adekvátně reflektovat. V Checkpointu o tom mluví například Gerardo Ramírez Agueňo, zástupce mexické organizace pracující s původními obyvateli: „Pro domorodé komunity je klimatická spravedlnost otázkou přežití. Tam, kde žijí, už klimatické změně čelí. Je pro ně tedy velmi důležité se tady na COP26 scházet s lidmi, vyjednávat s těmi, kteří jsou u moci. Takoví pro domorodé národy nic nedělají a z hlediska klimatické krize je prostě potřeba více akce – něco dělat, ne jen mluvit. Prostor tady ovšem původní obyvatelé nedostávají.“

Jeho organizaci Red de Acción Climatica se podařilo do Glasgow dostat delegaci domorodců z Mexika a Guatemaly. A to i přes nepřízeň tamních vlád. Právě v Mexiku totiž podle Agueni hrozí klimatickým aktivistům velké nebezpečí.

„Mexiko je v tomto ohledu druhá nejnebezpečnější země světa. Pro domorodé komunity v zemi to znamená plno problémů – žijí totiž v neustálé nejistotě. Jednak kvůli vládě, jednak kvůli drogovým kartelům na jihu Mexika. Někteří z těch, kteří sem přijeli s naší delegací, se obávají toho, co přijde, až se vrátí zpátky. Jejich tváře teď viděl celý svět. Není správné pociťovat dennodenně takový strach jen proto, že bráníte své území, svou půdu, rodinu a domov – a hrozí vám, že tu zítra už nebudete,“ podotýká v Checkpointu Mexičan.

Největší solární elektrárna? Na Sahaře

Debata o klimatické spravedlnosti se ovšem netýká pouze původních obyvatel. Al-Hamndou Dorsouma, ředitel klimatické strategie Africké rozvojové banky, v podcastu vysvětluje, že je tato otázka relevantní i pro státy afrického kontinentu.

„Afrika je vůči dopadům klimatické krize nejzranitelnější, neznečišťuje jako zbytek světa. Získává přitom jen tři procenta světových financí na řešení změny klimatu. Klimatická spravedlnost je pro Afriku zásadní,“ vysvětluje Dorsouma, který je původem z Čadu.

Zmiňuje také, že reakce na klimatickou krizi se pojí i s obecným rozvojem afrických zemí. „Je potřeba, aby se vyřešila extrémní chudoba, aby lidé měli co jíst a měli přístup k elektřině. Zatímco se tu bavíme, tak 640 milionů Afričanů nemá elektřinu,“ poznamenává v Checkpointu.


Africká rozvojová banka proto nedávno představila projekt, z něhož má vzejít největší solární elektrárna na světě. Zasazená bude v regionu Sahelu, zemí ležících na jižním cípu Sahary.

„Je tam obrovský potenciál pro získávání solární energie. Pracujeme nicméně ve všech zemích Afriky – oblast zájmu je tedy celý kontinent. Chceme zajistit, aby byla Afrika vůči dopadům klimatické změny odolná. A aby nejednala jako jiné části světa, co se znečišťování týče,“ shrnuje Al-Hamndou Dorsouma.

Co si o klimatickém summitu myslí protestující? A jak vypadají bezpečnostní opatření na COP26? Celý podcast Checkpoint si pusťte v přehrávači v úvodu článku.


...

Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Nov 11, 2021
Češi vnímají změnu klimatu jako hrozbu, ne příležitost, říkají mladé delegátky z Glasgow
1553

Na sever Spojeného království se na klimatický summit sjely desítky tisíc lidí z celého světa. „Je to příležitost se setkat a porovnat zkušenosti, ukázat, že se na klimatu pracuje, “ říkají české delegátky za mladou generaci.

Nic menšího než „zachránit planetu Zemi“. Takový je podle mnohých úkol klimatického summitu Organizace spojených národů COP26. Na tom se sešly desítky tisíc lidí – politiků, diplomatů, novinářů i aktivistů. A mezi nimi Barbora Kvasničková a Kristina Šůsová z Programu mladých delegátů do OSN od České rady dětí a mládeže.

„Je to tady strašně chaotické a nabité, děje se toho tolik. Mám z toho hodně silné dojmy, dost mě to ovlivňuje. Jsem nadšená, že to můžu vidět, protože to téma je extrémně důležité,“ přiznává v Checkpointu dvaadvacetiletá Barbora.

„První dny byly chaotičtější i kvůli přísnému bezpečnostnímu režimu – přijeli sem světoví lídři a vysoce postavení politici. Teď je to klidnější, zároveň sem ale přijíždí víc aktivistů, takže tu panuje zase trochu jiná atmosféra – ovšem neméně zajímavá,“ dodává Kristina, která se s Barborou účastní v rámci summitu různých akcí. Podcast natáčely přímo z centra dění – z areálu výstaviště na břehu řeky Clyde, kde se letošní ročník klimatické konference koná.

Milník pro celoroční práci

Od samotné klimatické konference nemají Češky velká očekávání. A to ani přes výroky osobností z různých koutů světa, včetně papeže Františka, které o COP26 mluvily jako o „poslední šanci pro lidstvo“. S nízkými očekáváními nezahýbaly ani velkolepě prezentované závazky přijaté v prvních dnech konference.


Lídři se hned na počátku týdne zavázali, že zastaví odlesňování a také ke snížení emisí metanu. A to o 30 procent oproti hodnotám z roku 2020 – do konce dekády. K takovým cílům se hlásí více než 100 zúčastněných zemí včetně některých velkých znečišťovatelů. Zároveň to, že ukončí používání uhlí nejpozději do roku 2040, slíbilo 40 států. Ne ovšem Čína, Indie nebo Spojené státy, jedny ze zemí nejvíce závislých na energii získané z uhlí.

Podle Barbory je COP26 spíš dílčím prvkem v celoročním boji se změnami klimatu: „Očekávání od summitu vlastně vůbec nemám. Představuju si tyto dva týdny jako milník práce, která probíhá každý den ve všech státech na všech úrovních – od úřednické po tu ve společnosti. Konference je důležitá i kvůli tomu, že se tu lidé mohou setkat. Protože řešit klima v České republice a v Zimbabwe nebo na ostrovech Tuvalu, jež se potápějí, je velmi odlišné. Když se lidé nepotkají a nemají příležitost si své perspektivy vysvětlit, není pak šance se globálně posunout.“

Klimatická změna jako příležitost? Pro Čechy hrozba

Na úvodním fóru světových lídrů vystoupil i český premiér Andrej Babiš, který se ve svém projevu postavil ke společným klimatickým cílům Evropské unie spíše zdrženlivě. Podle Kristiny jeho postoj jistě reflektuje názor části společnosti. „Možná té trochu euroskeptičtější části, protože premiér Babiš částečně kritizoval snahy být klimaticky ambicióznější. Nemyslím si ale, že by jeho projev reprezentoval postoj celé české populace. Je tu spousta lidí, kteří se o klima zajímají a kteří si naopak myslí, že ani EU se nesnaží dost,“ podotýká v Checkpointu Kristina Šůsová.

„V Česku podle mě chybí pohled na klimatickou krizi jako na příležitost. Je u nás pořád vnímaná jako hrozba, která povede ke ztrátě práce či sociálních jistot. Přechod na zelenou ekonomiku ale přináší i řadu příležitostí – a tato perspektiva tu chybí,“ dodává.


Barbora navazuje: „Česká debata o klimatu se nicméně posunula neuvěřitelně rychle. Do médií se dostávají experti, kteří se klimatu věnují celý život, přináší sem znalosti i z prestižních zahraničních univerzit. Myslím si, že o tom svědčí i výsledek posledních voleb. Zvítězily koalice, které klimatickou krizi ve svých programech – rozdílně, ale – řeší.“

Je ve světě o hlas mladých zájem? A jak by se měla klimatická krize vlastně komunikovat? Celý podcast Checkpoint si pusťte v přehrávači v úvodu článku.


...

Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Nov 04, 2021
Sovětský svaz na Temži. Británii čeká tuhá zima, říká politolog
1543

Energetická krize, nedostatek jídla i paliva, chybějící řidiči i další profese. Británii tak čeká nelehká zima. „Těžké Vánoce pro nás nejsou nic nového. Loni je definoval lockdown, předtím hádky o brexitu,“ říká britský politolog.

Nekonečné fronty na benzinových pumpách, poloprázdné regály i ceny energií, které vystoupaly do astronomických výšin. „Některé části země si vedou dobře, jiné – třeba velká města jako Londýn nebo Birmingham – mají větší potíže se zásobováním. Skutečný problémem ale bude pro britské rodiny otázka energií. Ceny plynu strmě rostou, energetické společnosti se hroutí,“ vysvětlil Russell Foster z King’s College v Londýně.

Otázka energií je v Británii – stejně jako v Česku – velmi palčivá. Energetické společnosti jedna po druhé krachují a podle Fostera vydrží jen ty nejsilnější: „Velký počet domácností, zejména rodin s nízkým příjmem a problémem s penězi vyjít, bude najednou čelit situaci, kdy jejich poskytovatel energií zbankrotuje. A ony nebudou mít další alternativu.“

Podle politologa žijí Britové v době, kdy peníze nemají takovou cenu kvůli inflaci i stagnujícím platům. „Nedávno se navíc objevil další problém – premiér Boris Johnson zrušil podporu dvaceti liber týdně, které stát od koronavirové pandemie přidával lidem k univerzálnímu sociálnímu příspěvku. Teď ji ale zrušili a hodně lidí, kteří žijí v těch nejhorších podmínkách, přijdou na to, že si musí vybrat – buď si koupí jídlo, nebo teplo,“ podotýká Foster.

Při hodnocení kroků britského kabinetu si servítky nebere. „Budu nejspíš mluvit za spoustu lidí – vláda se k nynější situaci staví přímo otřesně. V jednom známém britském listu nedávno psali, že žijeme v Sovětském svazu na Temži. Máme tu špatné zásobování, fronty, energetickou krizi. A nic se s tím nedělá, protože nám vládne kabinet, který neví, co si počít a jak na to reagovat,“ říká odborník.


Nesouhlas veřejnosti s kroky vlády, respektive premiéra Borise Johnsona, čiší i z výsledků průzkumů veřejného mínění. Z toho, který na konci září vypracovala agentura YouGov, vyšlo najevo, že si dvě třetiny dotázaných myslí, že si Johnson ve funkci premiéra vede špatně. Je to o zhruba deset procent lidí více, než na jaře. Podle Fostera je při uvažování o takovém propadu popularity potřeba si připomenout, díky čemu se současnému premiérovi podařilo vyhrát prosincové předčasné volby před dvěma lety.

„Stojím si pevně za tím, potvrzují to i akademické studie a další zprávy, že Johnson nezvítězil díky tomu, že by ho lidé měli rádi. Vyhrál proto, že se lidé děsili té druhé možnosti, vlády vedené labouristou Jeremym Corbynem. Ten byl do prosince 2019 nejméně oblíbeným politikem od dob ministra zahraničí George Canninga z 19. století. Lidé se tedy obávali nástupu Corbyna a říkali si, že Johnson v tomto případě představuje menší zlo,“ poznamenává Russell Foster v podcastu.

Z Johnsona je v současnosti britská veřejnost podle Fostera zklamaná. „Vrací se k tomu, co si myslela před dvěma lety – že vlastně není moc schopný. Podařilo se mu dokončit brexit a rozjel očkovací kampaň, ale zcela nezvládl vyřešit lockdowny nebo brexitovou dohodu v roce 2020. Premiér navíc nemůže těžit z přítomnosti Jeremy Corbyna. Když vedl labouristy, Johnson si mohl dělat víceméně, co chtěl, protože mu lidé dávali před Corbynem přednost,“ říká politolog.

„Lidé teď chtějí kompetentního lídra. Johnson svou politickou kariéru vystavěl na tom, že působí jaksi zábavně, lidé se s ním mohli ztotožnit. Jde o skutečně velice charismatického muže,“ komentuje Foster. „Britům už ale došla trpělivost a poohlížejí se proto směrem ke labouristovi Keiru Starmerovi nebo ministru financí Rishi Sunakovi s tím, že to jsou lidé, kteří jsou seriózní a kompetentní. Že mají opravdové plány, ne jen prázdná hesla a slogany,“ dodává v Checkpointu odborník z King’s College.

Do jaké míry je současná krize v Británii důsledkem brexitu? A koho si Londýn vyjednáváním o odchodu z EU naštval? Poslechněte si celý Checkpoint!

🔎 Podpořte Seznam Zprávy a naše další projekty svým hlasem v Křišťálové lupě! 🔍


Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpointsz.

Oct 21, 2021
Čeho všeho jsou lidé schopni? Seriálový hit Squid Game nabízí divákům exotiku
1378

Červená, zelená… Obrazovky milionů lidí po celém světě vzal útokem jihokorejský seriál Hra na oliheň. „Za úspěch seriálu může, řeknu to otevřeně, móda. Šíří se mezi lidmi samospádem,“ vysvětluje novinářka Magdalena Slezáková.

Trojúhelníky, kolečka, jihokorejská estetika i nadšení pro tamní dětské hry. Seriál Hra na oliheň vyvolal nevídanou mánii, která se rozpoutala nejen na sociálních sítích. Za necelý měsíc jej vidělo více než 110 milionů lidí napříč planetou, kteří z devítidílné dystopie režiséra a scénáristy Hwang Tong-hjŏka udělali nejúspěšnější debut streamovací služby Netflix.

„Seriál je o tom, že když člověku chybí peníze, je zadlužený a peníze potřebuje ne jako prostředek k tomu, aby si v životě přilepšil, ale jako existenční nutnost, že je potom pro ty peníze schopen udělat cokoliv. Jde o studii toho, čeho všeho jsou pro přežití, ve smyslu financí, lidé schopni,“ říká v Checkpointu novinářka z Deníku N Magdalena Slezáková. Seriál, který brala spíš jako satiru, se jí líbil, byť podle ní není nijak objevný.

Že televizní série nepřinesla nic nového a že prohlubuje klišé žánru survival filmů, si podle magazínu The Economist myslí i Jihokorejci. Popularitu, kterou si u zahraničních diváků jihokorejský hit získal, redaktorka vysvětluje v podcastu:

„S údivem jsem sledovala, jak den co den seriálu přibývají diváci, začala o něm psát i zahraniční média. A to jsem na úspěch korejské vlny zvyklá! Je z toho až mánie. A svým způsobem to jde podle mého samospádem – čím více se o seriálu píše, tím více lidí se na něj nabaluje a zajímá se o něj. Sám o sobě není zase tolik unikátní. Jeho velké kouzlo není však jen v samotné myšlence a tematizaci problémů společnosti, ale taky v jeho vizuální stránce, která je velmi působivý.“

Za pár týdnů se z televizní série stal podle novinářky Slezákové kult mimo jiné díky obecné popularitě korejské kultury ve světě. „Za úspěch seriálu může, řeknu to otevřeně, móda. A také jistá exotika – od vyobrazení dětských her až po to, že lidé nemusí být zvyklí na asijské herce. Také je to takový přitažlivý pohled do spodních pater společnosti, nemyšleno pejorativně – pohled mezi lidi, kteří se se životem potýkají velmi drsně,“ podotýká novinářka.

Obrovský tlak na úspěch

Dystopický seriál Hra na oliheň, ale třeba i loňský oscarový snímek Parazit režiséra Pong Čun-hoa upozorňují na doširoka rozevřené sociální nůžky v Jižní Koreji – na papíře jedné z nejbohatších zemí světa.

„V zemi si vysoký počet lidí žije dobře, ale rozdíly jsou tam pak enormní. V Jižní Koreji žije podle dat z roku 2019 nějakých, tuším, sedmnáct procent lidí pod hranicí chudoby vypočítané z mediánu příjmu, což je obrovské číslo. V případě seniorů je to ještě mnohem horší – jde o skoro polovinu z nich,“ podotýká Slezáková z Deníku N.

„Jižní Korea je společnost, kde příjmy zajišťuje z velké části soukromý sektor a péči rodina. Stát funguje v jakési symbióze s – dejme tomu – kapitalistickými strukturami. Hnacími motory jihokorejské ekonomiky jsou obrovské rodinné korporáty. Slavné korejské firmy, tedy LG, Samsung nebo Hyundai, jsou velké rodinné podniky, které prosperují z toho, že jim vláda dává prostor – a zároveň vláda těží ze spolupráce s nimi. Tvoří totiž velkou část státní ekonomiky. Běžní lidé jsou ale zatížení obrovským společenským tlakem, protože samotná společnost je velice soutěživá. Nátlak na to, aby člověk uspěl, což je nakonec potřeba, je tam extrémní,“ popisuje v Checkpointu zahraniční redaktorka Deníku N.

Velkému počtu Jihokorejců honba za úspěchem nevyjde podle jejich představ. „Rodí se pak mezi nimi nespokojenost, někdy až nesnášenlivost k vlastnímu osudu, což jsme viděli i ve filmu Parazit,“ dodává v podcastu Magdalena Slezáková.

Jaké další společenské problémy sužují Jižní Koreu? A čím je jihokorejská popkultura oslovuje lidi v zahraničí? Poslechněte si celý rozhovor v podcastu Checkpoint.

🔎 Podpořte Seznam Zprávy a naše další projekty svým hlasem v Křišťálové lupě! 🔍


Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Oct 14, 2021
Česká viceprezidentka Harvardu: Můžete tu studovat i zadarmo
1573

Jako první Češka získala místo viceprezidentky Harvardu a platí za expertku v oblasti IT. Hostem nové epizody Checkpointu je Klára Jelínková. „Je pro mě důležité pracovat pro školu, jež nehledí na finanční zázemí uchazečů,“ říká.

Klára Jelínková do USA odcestovala na počátku devadesátých let a v roce 1992 nastoupila na University of Wisconsin-Madison. „Studovala jsem ekonomii a slovanské jazyky, netušila jsem, že ze mě jednou bude viceprezidentka Harvardu. Původně jsem o IT neuvažovala. Má maminka byla ale v 70. a 80. letech programátorka a jako dítě mě naučila programovat na Commodore 64,“ přiblížila svou cestu k IT s tím, že jako ekonomka přišla na to, že lepší zaměstnání bude mít jako programátorka než s titulem z ekonomie a slovanských jazyků.

I její nynější funkce viceprezidentky je zaměřená na informační technologie. „Jde o strategie, které by měl Harvard mít. Třeba digitální vzdělávání, což je nyní velmi zajímavá otázka i kvůli koronavirové pandemii – přechod k němu se hodně urychlil,“ poukazuje expertka. „Harvard teď zkoumá, jakým způsobem by mohl vzdělávat více lidí než jen ty, kteří mohou fyzicky přiletět do Bostonu nebo Cambridge. Digitální vzdělávání tedy může pomoci těm, kteří nemohou ve Spojených státech žít, což je důležité,“ vysvětluje.

Nejdůležitějším aspektem je podle ní způsob, jakým se taková on-line přednáška nakonec udělá: „Třeba Harvard Business School On-line – to je něco úplně jiného. Nejde o přednášku přes Zoom, má to scénář. Každé video má 4 nebo 5 minut, pak se přechází do interaktivní aplikace, kde si zkoušíte, co jste se právě naučila. To je podle mě zajímavá otázka. Můžeme vyučování technicky vytvořit tak, aby bylo interaktivnější? I běžné přednášky, kdy se hodinu díváte na vyučujícího, to není moc zajímavé. Technologie v tom může lidem pomoci, poskytnout jim individuální zážitek.“

„Na Harvardu můžete studovat i zadarmo“

Když si na internetu vyhledáte, kolik stojí čtyřleté bakalářské studium studenta Harvardovy univerzity, vyskočí na vás astronomická částka, jež v přepočtu na koruny přesahuje čtyři miliony. Podle Kláry Jelínkové, která v červenci nastoupila na pozici viceprezidentky této univerzity, je ale realita jinde. A to níž.

„Většina studentů platí mnohem nižší školné. Harvard je jednou ze třiceti nebo čtyřiceti univerzit, které právě na finanční zázemí při výběru uchazečů nehledí. Znamená to, že když se na školu dostanete a nemáte, jak ji zaplatit, vaše rodina na to třeba nemá peníze, univerzita vám pomůže,“ vysvětluje v Checkpointu Jelínková s tím, že Harvard svým studentům poskytuje širokou škálu stipendií.

Poté, co Jelínková získala prestižní místo na Harvardově univerzitě, ji zkontaktovali i Češi, kteří touto školou prošli. „Někteří z nich studovali i zadarmo, existují o nich články. Je pro mě důležité pracovat pro školu, jež nehledí na finanční zázemí uchazečů, je takzvaně ‚need-blind‘. Když se totiž podíváte na zadluženost studentů Harvardu nebo Duke University, křivka se pohybuje mnohem níž než u škol, které takový nástroj nemají,“ říká viceprezidentka.

Jelínková nicméně poukazuje na to, že nástup na Harvard neznamená jen špičkové vzdělání – studenti získají celý balíček příležitostí: „Jde také o to, kde jste, o ty možnosti, jež se před vámi rozprostřou. Harvard dokončí 98 procent studentů, je to pro ně velký závazek. Potom ale mají skvělé vyhlídky. Jde tedy o víc než jen o samotné vzdělání.“

Ačkoliv se v podcastu zdráhá srovnávat vysoké školy v USA a v České republice, rozdíl vidí mimo jiné v tom, že v Americe mají studenti větší možnost objevovat sami sebe a své zájmy. „Když jdete na Karlovu univerzitu na Přírodovědeckou fakultu, měla byste ji na téhle fakultě i dostudovat. Ve Spojených státech zase panuje názor, že když už jste na té univerzitě, měla byste objevovat. Poznávat různé věci, studovat třeba filozofii, přírodní vědy a historii,“ shrnuje Klára Jelínková v podcastu Checkpoint.

Na co je zaměřený výzkum v oblasti IT na Harvardu? A kam míří Klára Jelínková dál? Poslechněte si celý rozhovor v podcastu Checkpoint.

🔎 Podpořte Seznam Zprávy a naše další projekty svým hlasem v Křišťálové lupě! 🔍


Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Oct 07, 2021
Reportér: Debatu o dole Turów vyhrocují politici i dezinformační kampaň
1632

Spor kolem polského dolu Turów zasahuje už několik měsíců do česko-polských vztahů. „Každý den žasnu, čeho jsou některá polská média i politici schopni. Racionální debata o sporu prostě neexistuje,“ říká reportér Filip Harzer.

V polském povrchovém hnědouhelném dole Turów u města Bogatynia na hranicích s Českem se stále těží. A to i přesto, že Polákům v květnu nařídil Soudní dvůr EU, aby těžbu pozastavili – kvůli žalobě z české strany, podle které důl mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v blízkých českých obcích. Od 20. září Polsku nabíhá tučná pokuta: za jeden den neuposlechnutí mají platit půl milionu eur, v přepočtu zhruba 13 milionu korun.

„Češi nežádají zavření dolu ani nenapadají přímo ztrátu podzemní vody, jde spíš o byrokratický problém, který je v jádru české žaloby. Polská strana dlouhodobě nekomunikovala, případně celou věc marginalizovala, nepovažovala ji za podstatnou. Polsko tedy začalo jednat až v květnu, poté, co Soudní dvůr EU vydal předběžné opatření,“ říká v Checkpointu reportér Seznam Zpráv Filip Harzer s tím, že ústní vyjádření polské strany tu českou neuspokojilo.

Velkou roli v celém sporu hraje vlastník dolu Turów – polská státní společnost PGE, jež vlastní i nedalekou elektrárnu a v níž má většinu polská státní pokladna. „Zmiňován bývá jistý prvek arogance této společnosti. Že přehlížela české výtky a že jde svou cestou nehledě na to, že se proti tomu ozývali Češi a částečně i Němci. Zaujali tedy postoj: razíme si polský národní zájem, budeme si tu těžit a nějaké vaše připomínky nás nezajímají,“ podotýká novinář ze zahraniční redakce.

„Polsko-česká válka? To asi ne“

Spor kolem dolu Turów vnímají česká i polská strana odlišně. Zatímco pro Poláky jde o téma celonárodního významu, Češi jej vidí spíše jako lokální problém. A i ti, kterých se přímo dotýká, situaci příliš nevyhrocují.

„Liberecký hejtman Martin Půta nedávno říkal, že Češi dál nakupují v polských obchodech Biedronka i dalších podnicích. Provázanost se sousedským regionem přetrvává,“ poznamenává v Checkpointu Harzer, který polský region sousedící s Libereckým krajem za poslední rok několikrát navštívil.

Při své nedávné cestě poukázal i na jednu z hospod na okraji Bogatynie, na jejíž vchodových dveřích visela cedule s nápisem „Čechy neobsluhujeme“.

„Mluvím polsky, zašel jsem tedy dovnitř. Podle mého přízvuku nejspíš obsluha poznala, že nejsem Polák. A řekla mi, že se tam nenajím, jestli jsem si cedule nevšiml. No a majitel té hospody pracuje podle toho, co víme, na nějaké vedoucí pozici přímo v tom dole. Jde tedy o nějaké stanovisko. Je něco jiného vyvěsit si na dveřích rádoby vtipnou ceduli a pak to, když vás ve skutečnosti opravdu neobslouží,“ komentuje reportér Seznam Zpráv a dodává: „Na základě jednoho případu bych ale neposuzoval, jestli se tam situace nějak vyhrotila. Do sousedských vztahů nicméně spor zasahuje tak, že horníkům a dalším lidem napojeným na Turów to asi hnulo žlučí, protože se bojí o svou budoucnost. Ale že by došlo k polsko-české válce? To ne.“

Do sporu zatáhnout Němce i sexuální menšiny

Jiná věc jsou ale podle reportéra Filipa Harzera ostré komentáře i kroky polských politických představitelů. Například polský premiér Mateusz Morawiecki odmítl jet na akci v Budapešti kvůli tomu, že se jí měl zúčastnit i jeho český protějšek Andrej Babiš. „Tohle jeho gesto bylo spíše vnitropolitické – hledání vnějšího nepřítele funguje vždycky, a to na každou společnost. Na visegrádské společnosti obzvlášť,“ říká v podcastu Harzer.

„Mně osobně to přijde jako takové dětinské, uražené gesto. To se v diplomacii často nestává. A všechny ty výroky včetně těch prezidenta Andrzeje Dudy jsou poměrně ostré a nestandardní. A neodpovídají tomu, jak k jednáním přistupuje česká strana,“ popisuje novinář. „Kdyby měli premiéři dobrý vztah, asi by byli schopní si zavolat a celý problém by se netáhl několik měsíců. A možná by vůbec nedošlo na soud v Lucemburku.“

Za vyhrocením situace stojí i dezinformační kampaň, kterou Polsko v otázce Turówa rozjelo. „Každý den žasnu, čeho jsou některá polská média nebo politici schopni. Nějaká racionální debata na toto téma prostě neexistuje. Kola propagandy roztočila například veřejnoprávní, ale v praxi spíše státní televize TVP. Hlavní vinu ve sporu podle ní nese EU, objevují se tam i Němci a sexuální menšiny. Je to bizarní mišmaš. Česká strana nicméně této agresivní rétorice čelí. A nevím, jestli si to v Česku někdo uvědomuje, protože tady to téma vnímáme jako lokální,“ shrnuje v Checkpointu Filip Harzer.

Jak na spor kolem dolu Turów reagují čeští politici? Ilustruje rozdíly v české a polské mentalitě? A jak se promítl do už tak složitých vztahů Polska s Evropskou unií? Poslechněte si aktuální epizodu podcastu Checkpoint!

🔎 Podpořte Seznam Zprávy a naše další projekty svým hlasem v Křišťálové lupě! 🔍


Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích a na Podcasty.cz.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Sep 30, 2021
Putin jako ikona i politik. Je prakticky ztělesněním Ruska, říká Galeotti
1618

Volby do Státní dumy v Rusku nepřekvapily. Většinu v ní opět získalo vládnoucí Jednotné Rusko. „Rusové nejsou blázni. Vědí, že Kreml a jeho političtí technologové manipulují s výsledky,“ říká britský politolog Mark Galeotti.

Jednotné Rusko, jehož členem je i prezident Vladimir Putin, opět získalo většinu v dolní komoře ruského Federálního shromáždění. Podle Galeottiho, spolupracovníka Ústavu mezinárodních vztahů, došlo při volbách k manipulaci s hlasy:

„Máme k tomu dostatek důkazů díky záznamům z kamer ve volebních místnostech. Jde o volební urny už dopředu nacpané zmanipulovanými hlasy. Víme tedy, že došlo ke značné manipulaci – do jaké míry k ní úřady přistoupily, se ale v různých koutech Ruska liší. Třeba čečenský lídr Ramzan Kadyrov získal skoro 100 procent hlasů, takže… Některá místa jsou proste náchylnější k manipulaci než jiná.“

Vládnoucí Jednotné Rusko drží většinu ve Státní dumě už čtrnáct let. Během posledního pětiletého volebního období Duma schválila mimo jiné změnu ruské ústavy, jež umožní prezidentu Putinovi další dva prezidentské mandáty. Žádné velké kroky ale Galeotti už od této politické instituce ale neočekává.

„Státní duma není žádný mocný parlament – v podstatě udělá, co Kreml řekne. Je ovšem evidentní, že vláda chce mít ve Státní dumě ústavní většinu, tedy dvě třetiny křesel, aby případně mohla prosadit změny v ústavě. Není to tak, že by měla v rukávu nějaké grandiózní plány, Kreml si je ale vědom, že kdyby většinu, již dosud držel, ztratil, působilo by to jako důkaz toho, že moc Putina oslabuje. Takže si prostě musí udržet to, co mají,“ vysvětluje v Checkpointu odborník na současné Rusko.

Stockholmský syndrom mezi Putinem a Rusy

Prezident Vladimir Putin poprvé usedl do prezidentského křesla v roce 2000, o rok dříve byl už premiérem. Politolog Galeotti v podcastu natáčeném na lince Praha-Londýn uznává, že je za Putinovým Ruskem vidět výrazný pokrok:

„K většině změn ale došlo během jeho prvních dvou mandátů. Když se dostal k moci, Rusko zažívalo dekádu blahobytu. Západ byl zaneprázdněný svou válkou proti teroru, ceny paliva šly nahoru, takže Rusko mělo peníze. Běžní Rusové si mohli užívat standardu, na který dosud nikdy nedosáhli. Pak ale přišla stagnace – tedy kromě krátkého období euforie po anexi Krymu v roce 2014. Obecně ale v posledním desetiletí Putin ztratil svůj směr i zájem vládnout.“

Ruský lídr je teď ve zvláštním postavení. I nadále, po více než dvaceti letech ve vrcholné funkci, se těší podle oficiálních průzkumů nebývalé popularitě – schvaluje ho kolem šedesáti procent Rusů. „Buďme k sobě upřímní – západní politici, zejména ti, co jsou u vlády už delší dobu, by pro takové výsledky zabíjeli. Ale samozřejmě to není řádné hodnocení, protože v Rusku neexistuje žádná skutečná opozice, není tedy s kým srovnávat,“ podotýká odborník. Těch, kteří Putinovi skutečně důvěřují, je ale o mnoho méně.

„Jde nejspíš o to, že popularitě se Putin těší jakožto ruská ikona. Je v čele státu už velmi dlouho, pro mnoho lidí představuje stabilní kámen, který se nikam nehýbe, když premiéři a všichni ostatní přicházejí a zase odcházejí. Takže jednoduše: schvalovat Putina znamená projevit vlastenectví,“ poznamenává Galeotti.

Méně oblíbený je potom Putin jako politik. „A to ve smyslu otázek typu ‚co si myslíte o jeho politice – myslíte si, že drží slovo?‘, tedy otázek týkajících se důvěry. V upřímném průzkumu by v nich Putinovo Jednotné Rusko získalo tak těch 32 procent. Rusové mají k Putinovi zajímavý vztah, je to takový stockholmský syndrom. Na jednu stranu je Putin prakticky ztělesněním Ruska. Lidé s ním ovšem nejsou nutně spokojení, jsou si dobře vědomi míry korupce, která v Rusku je,“ dodává britský politolog Mark Galeotti, který o situaci v zemi napsal několik knih – ta nejnovější má název Stručná historie Ruska.

Proč byly nepřekvapivé volby v Rusku důležité? Kam směřuje Vladimir Putin se svou zahraniční politikou? A jaký vztah panuje mezi Putinem a běloruským diktátorem Alexandrem Lukašenkem? Pusťte si aktuální epizodu podcastu Checkpoint!

----

Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Sep 23, 2021
Němci chtějí nudného kandidáta. A to Olaf Scholz je, říká novinářka
1358

Německo čekají na konci září důležité volby. Vzejde z nich nejen nový Bundestag, ale po dlouhých letech i kancléř. „Po šestnácti letech poprvé nevíme, kdo volby vyhraje,“ říká německá novinářka Cerstin Gammelinová.

Kancléřka Angela Merkelová po čtyřech volebních obdobích opouští svou funkci, a Německo se tak ocitlo na prahu nové éry. O tom, jakou bude mít podobu, rozhodnou voliči už v neděli 26. září. Podle dosavadních výsledků předvolebních průzkumů se zdá, že do kancléřského křesla míří sociální demokrat Olaf Scholz.

„Scholz byl kandidátem Sociálnědemokratické strany, tedy SPD, už před rokem. A už tehdy tvrdil, že má dobré šance stát se příštím kancléřem. Všichni se mu tehdy smáli, teď ale vidíme, že se možná nemýlil,“ podotýká v Checkpointu Cerstin Gammelinová, politická reportérka listu Süddeutsche Zeitung.

Kandidát na kancléře je podle novinářky „tichý a pracovitý člověk“, odráží se v něm podle ní nátura Hamburčanů, kteří jsou méně upovídaní než třeba Bavoři. Byť toho moc nenamluví, v SPD funguje jako spojovací prvek mezi jednotlivými skupinami uvnitř strany.

„V době, kdy byla SPD v Hamburku na pokraji zániku, se Scholzovi podařilo stranu sjednotit. Zvítězil potom ve volbách a stal se z něj starosta Hamburku s absolutní většinou. A pak vyhrál ještě jednou. Něco podobného dělá i v posledním roce. Největším překvapením je, že obvykle zaznívají z SPD různé hlasy a dochází tam k nejrůznějším vzájemným útokům. Ale teď už je přes rok klid,“ popisuje vnitrostranickou dynamiku Gammelinová.

„Kdo nám tu zbývá?“

Ideálu kandidáta odpovídá Olaf Scholz i tím, že je „nudný“. „Americký list The New York Times napsal, že i pohled na vařící vodu je víc vzrušující. A to je určitě pravda, Němci by ale neřekli, že je Scholz nudný. Říkají, že je důvěryhodný. Dá se mu věřit – neexperimentuje a bude za ně bojovat. A to chce většina voličů,“ komentuje v podcastu novinářka. „Žila jsem dřív ve Francii a v Belgii, a když jsem se vrátila do Německa, přišla jsem na to, že nejlépe kandidát udělá, když bude prostě nudný.“

Nudné podle ní nejsou ani samotné volby: „Po šestnácti letech poprvé nevíme, kdo volby vyhraje. A mohl by to být těsný závod – strany dost ošklivě bojují, zejména CDU/CSU. Jsou tam útoky, nad kterými zůstává rozum stát. Takže ne, nudné tyto volby nejsou.“

Na rozdíl od dvou zbývajících vedoucích kandidátů Armina Lascheta za křesťanskodemokratickou koalici CDU/CSU a Annaleny Baerbockové, která kandiduje za koalici Svaz 90/Zelení, Scholz voliče ničím zvlášť neodrazuje.

Třeba Baerbocková dříve platila v průzkumech za hvězdu. Postupně se ale ukázalo, že v jejím životopise i v knize, kterou vydala, je pár nesrovnalostí. U německé veřejnosti, jež ji do té doby považovala za novou Angelu Merkelovou, najednou kandidátka Zelených začala ztrácet důvěru.

„Zároveň vyzývá k opravdu radikálním změnám třeba v otázkách klimatu. Spousta lidí sice říká, že chtějí něco v téhle věci udělat, Němci ovšem nejsou fanoušci radikálních změn. Mají rádi své životy takové, jaké jsou. S malými změnami jistě, ale nijak výraznými,“ přibližuje v podcastu Gammelinová.

Koalici CDU/CSU se nepodařil už předvolební start – kampaň prakticky zahájila vnitrokoaličními půtkami. „Nejprve si musela nového lídra zvolit CDU, šlo o velký souboj mezi třemi chlapy, z něhož vyšel s odřenýma ušima jako vítěz Armin Laschet. To bylo v lednu. A pak se strany začaly dohadovat o tom, kdo by se měl stát kandidátem na kancléře. Armin Laschet z CDU, nebo Markus Söder z CSU? Vedla se vášnivá diskuse, byl to boj – a lidé si řekli: Aha, jdou proti sobě, nepodporují se. Co bychom z toho měli, kdybychom si je zvolili?“ vysvětluje Gammelinová.

Laschetovi pak nepřidala ani scéna z oblasti zasažené povodněmi, kterou navštívil. Kamery ho zachytily při výbuchu smíchu, což veřejnost podráždilo. „I to jsou důvody, proč si Armin Laschet nevede tak dobře, jak se čekalo. Když potom v průzkumech klesly i šance Baerbockové, voliči si řekli: Dobře, kdo nám tu zbývá? A v tu chvíli přišel na scénu Olaf Scholz,“ dodává novinářka ze Süddeutsche Zeitung.

Jakou zemi za sebou nechává kancléřka Merkelová? Je na její odchod Německo vůbec připravené? A kolem jakých témat se točí předvolební kampaně? Pusťte si aktuální epizodu podcastu Checkpoint!

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Sep 16, 2021
Kodaň, mekka městské cyklistiky. „Za kola jsme protestovali,“ říká urbanista
1370

Zeleň, čisté přístavy, cyklistika. Kodaň funguje jako vzor ideálního města pro lidi. „Prošla za poslední dekády zásadní proměnou. Z místa, v němž byste si nedokázala představit, že by se tu dalo žít,“ říká urbanista Morten Elle.

Dánská metropole, největší město v celém království, má podle údajů z roku 2020 něco málo přes šest set tisíc obyvatel. A stále se rozrůstá, pro lidi je totiž atraktivní. Zatímco před pár dekádami tu nechtěl žít skoro nikdo, teď se situace obrátila.

„Lidi teď Kodaň přitahuje, což vytváří nová pracovní místa. Je to taková pozitivní spirála – v porovnání s tím, jak kdysi průmyslové společnosti Kodaň opouštěly, protože podle nich už jako město neměla budoucnost. Ještě na konci osmdesátých let žili v Kodani prakticky pouze studenti, lidé bez práce a důchodci. Ti, co platili daně, tu nebydleli – to se ale změnilo,“ vysvětluje v Checkpointu urbanista Morten Elle z Aalborgské univerzity, s nímž se Seznam Zprávy sešly přímo v Kodani.

Příkladů změny udává Elle hned několik –velkou proměnou podle něj prošla například kodaňská přístaviště. „Ta byla dříve průmyslovými oblastmi. Ležely tu kupy uhlí a dalších surovin, voda byla znečištěná a ke konci osmdesátých let se Kodaň pohybovala na pokraji bankrotu. Nikdo tu nechtěl žít. Přišla ale změna – teď, kdybyste chtěla, můžete skočit do vody přímo tady u školy a zaplavat si, protože je přístav čistý. Samozřejmě za cenu drahých opatření,“ podotkl.

Všude na kole

Zásadní změnou je ovšem cyklistika. Dnes je těžké si dánské hlavní město bez všudypřítomných kol vůbec představit, ale v sedmdesátých letech byli cyklisté v menšině.

„Zvrat v tomto ohledu přišel na konci sedmdesátek s obrovskou demonstrací za kola. Zúčastnilo se jí 40 tisíc cyklistů, což je opravdu hodně lidí na kolech. Sám jsem byl součástí – jeli jsme na bicyklu městem, čímž jsme na několik hodin zastavili městskou i autodopravu. Psala o tom média, jedno z nich na svou titulní stranu dalo fotku z protestu a jedno hodně vytučněné slovo: cykloterorismus,“ vypráví urbanista Elle. Ačkoliv se kodaňská radnice zprvu stavěla vůči výstavbě cyklostezek odmítavě, tlaku veřejnosti nakonec podlehla.


Cyklistika je nyní zdaleka nejoblíbenějším způsobem dopravy ve městě. Podle oficiálních údajů najezdí obyvatelé Kodaně denně 1,44 milionu kilometrů. Využívají k tomu i „cyklodálnice“, což je podle urbanisty z Aalborgské univerzity něco, co by mohly převzít i jiné světové metropole.

„V Kodani funguje koncept cyklistických koridorů, velkých cyklostezek – dálnic pro kola. Třeba tento koncept lze přizpůsobit i jiným místům. Lidé, kteří jezdí na těchto cyklodálnicích, cestují větší dálky, kvůli čemuž tu funguje skvělý, byť pro město ne právě laciný koncept, díky kterému se lidé mohou svézt se svými koly zadarmo příměstskými vlaky. Takže když třeba jedu na univerzitu, dojedu sem ráno i s kolem vlakem. A odpoledne jedu domů na kole 25 kilometrů – částečně i skrz cyklistický koridor,“ popsal Elle.


Ačkoliv se město často prezentuje jako ideální místo k žití, i Kodaň řeší problémy. Jsou podle urbanisty Ellea spojené nejen s neustálou potřebou město rozšiřovat, mimo jiné kvůli rostoucí populaci, ale i s hrozbami, jež pro metropoli představuje klimatická změna.

„Kvůli adaptaci na změnu klimatu potřebujeme více zeleně. V Kodani je klimatická změna sama o sobě o velký problém – v blízkém budoucnu budeme muset v tomto ohledu podniknout řadu opatření. Kodaň je město u moře bez kopců, takže se nás týkají všechny problémy spojené se zvyšující se mořskou hladinou a hustým deštěm. Varováním pro město byl rok 2011, kdy napršelo 150 milimetrů srážek. Měli jsme záplavy v ulicích, zaplavené sklepy… Bylo to pozoruhodné, ale také nás to probralo – musíme tyto problémy vyřešit.“

Jaké další problémy v Kodani řeší? Jak proměnu města vnímají její obyvatelé? A jak měla Kodaň vypadat podle původních plánů ze šedesátých let? Poslechněte si celý podcast!


----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Sep 09, 2021
Kulisy se mění, ale člověk je všude stejný, říká chirurg z Lékařů bez hranic
1046

Na Haiti pomáhal po jedné z nejničivějších živelních katastrof světa – po zemětřesení v roce 2010 se statisíci obětí. „Přijel jsem tam až po několika měsících, Haiti bylo zdevastované jako první den po pohromě,“ říká Tomáš Šebek.

„Jel jsem do místa, kde tehdy bylo epicentrum zemětřesení. Zůstala tam, tuším, funkční jen jedna budova, zbylí lidé byli ubytovaní v takových plastových příbytcích. Šlo o statisíce osob, možná miliony. Představte si velký kemp, jenž nedovedl lidem zajisti ani základní životní potřeby. Byla to ubohá situace, navíc s minimální dostupností zdravotní péče,“ popisuje v podcastu Checkpoint chirurg Šebek.

Jako spolupracovník mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic odcestoval na Haiti pomáhat hned dvakrát. Kromě mise v roce 2010 ještě se tam Šebek podíval ještě o dva roky později: „Doteď se mi vybavuje zejména to, jak se o sebe ti lidé hezky starají. Přestože, nebo možná právě proto, že žijí v takovém zmaru. Byť je tamní státní struktura rozpadlá, národ spolu pořád sounáleží a snaží se vzájemně podporovat.“

Haiti postihlo nedávno, v polovině srpna, zemětřesení s nejméně dvěma tisíci obětí. „V dobré kondici nebyla republika už před touto katastrofou, vlastně ani před mnohem ničivějším zemětřesením v roce 2010,“ podotýká Tomáš Šebek.

K počtu obětí přidává i další bilanci: „Evidovaných je, pokud vím, 10 tisíc zraněných. Zemětřesení zničilo 70 nebo 80 tisíc domů – mnoho lidí je tedy také bez příbytku. To vše v situaci, kdy je Haiti obecně velice nestabilní země.“

Republika Haiti, jež leží na ostrově Hispaniola v Karibiku, čelí kromě přírodních katastrof a souvisejících humanitárních problémů i dlouholeté politické a ekonomické krizi. O tristní bezpečnostní situaci nemluvě – na začátku července zemí například otřásla vražda prezidenta Jovenela Moïseho.

„Lidé všude řeší stejné problémy, i když v jiném kontextu“

Lékaři bez hranic působí na Haiti bezmála třicet let, a to kvůli tamnímu kolabujícímu systému zdravotní péče. „Neplní funkci, jakou by plnit měl. Nejen co se kvality týče, ale i z hlediska dostupnosti. V tento moment máme čtyři velké projekty nejen v hlavním městě Porte-au-Prince, ale také několik menších rozesetých různě po celé zemi. Kromě lékařské péče se zabýváme také problematikou sexuálního násilí a dalšími, to jsou témata pro nás,“ vysvětluje v podcastu chirurg.

Společným jmenovatelem misí je podle něj ale nakonec vždy člověk. „Ať už má jakoukoliv barvu kůže, politické přesvědčení či náboženské vyznání. Většina našich pacientů jsou obyčejní lidé, z velké části bohužel děti. Dospělí i děti jsou všude stejní, řeší ty samé problémy, i když v trochu jiném kontextu – my tady řešíme hypotéku, oni to, jestli jim dva dolary na den, které mají třeba na Haiti, budou stačit na pitnou vodu a něco málo k jídlu,“ říká Šebek.

Ačkoliv jsou Haiťané pravidelně terčem přírodních katastrof od zemětřesení po hurikány, lékař připomíná, že jim čelí s velkou statečností: „Často vás dokonce překvapí humor, který mezi nimi můžete zažít. Oni život berou takový, jaký je – velmi složitý. My bychom propadli depresi, Haiťané tam ale prostě žijí a pracují a nemají velkou tendenci se nějak přesouvat jen proto, že tuší, že někde na západ může být lépe.“


Chirurg Šebek nepomáhal jen na Haiti – zdravotní péči poskytoval i lidem v Afghánistánu, Jižním Súdánu a v Jemenu. Mentalita těch, kteří čelí ozbrojenému konfliktu, je podle jeho zkušeností odlišná od přeživších živelní katastrofy.

„V Afghánistánu jsem cítil větší míru solidarity a ochoty budovat z trosek něco nového, na Haiti to byla už trochu taková rezignace na tamní stav. Těžko se to ale srovnává, na konci je nicméně vždycky člověk, a ten je pořád stejný,“ dodává Tomáš Šebek.

Poslechněte se celý rozhovor v čerstvé epizodě podcastu Checkpoint!

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Sep 02, 2021
Bydlení jako bouřlivé předvolební téma. Bude se v Berlíně vyvlastňovat?
978

Nejen Pražané mají problém s bydlením. Již mnoho let se s podobným fenoménem potýká sousední Německo. Berlíňané přišli s novou iniciativou - vyvlastnění bytů. O nedostupném bydlení v Berlíně je nová epizoda podcastu Checkpoint.

„Původ aktuální krize tkví v tom, že naši politici nevyhodnotili včas, že budeme mít problém. Nevšímali si přílivu lidí do Berlína. Mezi lety 2010 až 2020 vzrostla populace o jedenáct procent,“ říká v Checkpointu Wibke Wernerová, místopředsedkyně Berlínské asociace nájemníků.

Problém je v tom, že je v Berlíně stále více lidí, ale stále méně dostupného bydlení. Více než 200 tisíc bytů vlastní velké soukromé realitní společnosti, které v reakci na pohyby trhu stále zvyšují nájmy. Běžně vydělávající Berlíňané na ně přestávají mít peníze.

Iniciativa Deutsche Wohnen & Co. Enteignen (tedy „Vyvlastnit Deutsche Wohnen & Spol.) chce docílit vyvlastnění bytů od v názvu zmíněných velkých realitních společností. Na základě článku 15 německé ústavy o „převedení pozemků, půdy a přírodního bohatství do obecného vlastnictví, za předpokladu odškodnění“. Pod petici sehnali více než 300 tisíc podpisů, což jim umožňuje uspořádat referendum, které se tak odehraje společně se zářijovými volbami do Bundestagu.

„Jsme nadšení z toho, že se v září bude konat referendum, ačkoliv je o tom velmi tvrdá debata,“ popisuje Wibke Wernerová diskusi, která se kvůli podle mnohých extrémnímu požadavku iniciátorů petice a referenda v Německu vyostřila. A to zejména kvůli blížícím se zářijovým volbám do Německého spolkového sněmu.

Bydlení je tak jedno z bouřlivých předvolebních témat pro celé Německo. Na jedné straně levice, především Strana zelených, která prosazuje regulaci trhu s bydlením a zásahy státu. Na straně druhé jsou konzervativci, kteří prosazují heslo, že „trh si sám pomůže“.

„Bydlení je jedno ze základních lidských práv. Nemůžeme s byty zacházet stejně jako s auty nebo ledničkami. Bydlení by mělo být chráněné, protože ho potřebujeme všichni,“ dodává Wernerová.

Proč Berlín neuspěl se snahou zmrazit nájmy? V jakém bytě bydlí Wibke Wernerová? A v jakém evropském městě vidí Berlíňané svou inspiraci? Poslechněte si čerstvou epizodu Checkpointu!

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.


Aug 26, 2021
Pil jsem čaj s Tálibánem. Vyhrál válku, proč by se měl měnit? říká novinář
1592

„Když mě zajali, řekli mi, že nejde o nic osobního. A vyměnili mě za své přátele, kteří byli v afghánských věznicích, nebo za tři miliony dolarů v hotovosti,“ vypráví v Checkpointu polský novinář Wojciech Jagielski o Tálibánu.

Do Afghánistánu, který v současnosti plní titulní strany médií, podnikl reportér v devadesátých letech a první dekádě nového tisíciletí kolem dvaceti cest. Celkem v této středoasijské zemi strávil dva roky, o nichž napsal mimo jiné knihu Modlitba za déšť, která před lety vyšla i v českém překladu.

„V devadesátých letech jsem takhle mohl přijít k jakémukoliv veliteli guerillové jednotky a požádat ho o rozhovor. Byl jsem v zemi host – vetřelec, ale ne nepřítel. Po roce 2001 jsem byl najednou součástí jedné z válečných stran. Pro mé bývalé kontakty z tálibánských kruhů byly můj bílý obličej a cestovní pas důkazem pro to, že jsem nepřítel,“ vysvětluje tamní poměry Polák Jagielski.

V Checkpointu novinář vyzdvihuje i společenskou důležitost šálku čaje. Ten pij mimo jiné s lídry Tálibánu: „Kdykoliv tam totiž na někoho čekáte, nabídnou vám čaj. Afghánci jsou velmi přátelští lidé - a to všichni. Host je pro ně vzácná osoba. Kdybyste se s Tálibánci měla setkat vy jakožto žena, řekli by vám, abyste si zakryla obličej, ale rozhodně by vám také nabídli čaj. Bylo těžké se s nimi domluvit, protože jen málo z nich mluví anglicky. Byla to tedy kombinace domlouvání ‚rukama nohama‘ a šálku čaje. Ten měl v komunikaci své místo.“

Kábulské letiště není celý Afghánistán

Situace v Afghánistánu rychle eskalovala poté, co jej začaly opouštět spojenecká vojska. V neděli radikální hnutí Tálibán obsadilo po drtivé většině země i metropoli Kábul a události nabraly rychlý spád. Afghánský prezident Ašraf Ghaní ze země uprchl a Tálibán prohlásil dvacetiletý válečný konflikt za ukončený s tím, že nyní má kontrolu nad Afghánistánem právě islamistické hnutí.

Podle novináře Jagielského je složité shrnout, jak se Afghánci k takovému vývoji staví. „Sledujeme teď Afghánistán z perspektivy kábulského letiště. To ale není celá země. Jsou tam sice tisíce lidí, kteří se snaží ze země uprchnout, neměli bychom ale zapomínat na miliony těch, jimž útěk nikdy nepřišel na mysl,“ podotýká v podcastu.

Afghánistán je tedy podle něj ve skutečnosti země dvou tváří. Tou první jsou právě Afghánci žijící ve velkých městech, v nichž návrat Tálibánu vyvolává přinejmenším velké obavy. „Říkají si: ‚co to znamená? Změnil se Tálibán? Nebo je stejný jako byl v devadesátkách?‘ Proč by mu měli věřit, že se změnil? Vyhrál přece válku, tím spíše může být jako předtím,“ poznamenává Jagielski.

Druhou stranu podle novináře tvoří venkované – obvykle chudí lidé, kteří sdílejí tradiční, konzervativní hodnoty: „Pro ně nynější situace představuje určitou úlevu. Válka v osmdesátých letech proti sovětské armádě se vedla právě na venkově. Byl to venkov, který trpěl, zatímco velká města prosperovala. Američané a západní armády působily v Afghánistánu posledních dvacet let – a znovu, z venkova se stalo bojové pole. Takže pro venkovany je to úleva, že válka skončila.“

Afghánci nicméně sdílejí hluboký vztek a frustraci, kterou v nich zanechala spojenecká vojska. „Viní nás z války i z toho, že ji opouštíme. A ať už teď uděláme cokoliv, budou nás vinit z nějakého selhání. Je to velmi zajímavé, když třeba v Kábulu dojde k bombovému útoku, lidé cítí vztek vůči Západu, ne vůči teroristům. V první řadě proto, že se válka vede kvůli nám – lidem ze Západu. My bychom ji podle nich mohli zastavit, tak jak je možné, že jsme proti Tálibánu nezvítězili. Nerozumí tomu,“ říká v Checkpointu novinář Wojciech Jagielski.

Poslechněte si celý rozhovor v čerstvé epizodě podcastu!

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Aug 19, 2021
Na vedra a požáry bychom si neměli zvykat, ale bojovat proti nim, říká ekolog
1654

Rozsáhlé požáry, záplavy a rekordní vedro sužují země napříč světem. Ačkoliv takových projevů extrémního počasí přibývá, podle ekologa Alexandera Ače bychom si na ně zvykat neměli.

„Měli bychom spíš udělat vše pro to, abychom si na takové projevy zvykat nemuseli. Situace se teď musí zhoršovat, protože emise i nadále rostou, nebo alespoň neklesají – několik dalších desítek let se tedy oteplovat bude. Nicméně důsledky mohou být ještě několikanásobně horší,“ říká v Checkpointu Ač z Ústavu výzkumu globální změny na Akademii věd.

Změny už podle něj probíhají, na což upozornila i zpráva Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC): „Konstatuje, že největší jistota ve vztahu k oteplování je v tom, že přibývá extrémních teplot a extrémnějších, intenzivnějších vln veder. Ty pak souvisí i s tím, že zvyšují riziko i rychle se šířících větších požárů. Jednotlivě je složité dávat je do souvislosti se oteplováním, ale obecně lze říci, že rizika a pravděpodobnosti těchto jevů jsou jednoznačně v souladu s klimatickými prognózami. Je to něco, co se do budoucna bude dít.“

Požáry, povodně a další jevy extrémního počasí nejsou nijak oddělené jevy. Patří mezi důsledky zesilování skleníkového efektu, tedy oteplování klimatu.

„Přináší řetězec dalších důsledků, které se s větší či menší intenzitou projevují v konkrétních oblastech světa. Mohou to být silnější vlny veder, nebo naopak srážky a povodně. Další propojení těchto extrémů je spojeno i s lesní požáry – uvolňuje se další oxid uhličitý, který působí na další oteplování,“ vysvětluje ekolog Ač.

Největší jistota, jakou věda umí dát

Alarmující zpráva IPCC má představovat „poslední varování“ – nebo slovy generálního tajemníka Antónia Guterrese „červený kód pro lidstvo“.

V reportu už vědci neoperují s tím, zda dojde ke zvýšení průměrné teploty o 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriálním obdobím. Otazník nyní visí nad tím, kdy Země takového oteplení dosáhne – podle odborníků nejpozději do roku 2040.

„Aktuální zpráva IPCC sumarizovala více než 14 tisíc vědeckých publikací. Většina zkušených klimatologů by vám řekla, že jsme se oproti minulosti nic zásadního nedozvěděli. Ale z laického pohledu můžeme říci, že závěr, že k oteplení dochází téměř výhradně v důsledku lidské aktivity, je tak jednoznačný, jak to jen věda dokáže,“ shrnuje expert z Akademie věd.

Jak se k závěrům zdrcující zprávy postavit? Podle ekologa lze očekávat, že většinová veřejnost žádné výraznější kroky nepodnikne. Roste nicméně počet těch, kteří od svých vlád požadují aktivnější zapojení do řešení klimatické krize.

„Je to otázka na jednotlivé lidi, jak svou roli ve společnosti vnímají. V poslední době se nicméně začínají objevovat občanské iniciativy, a to i v Česku, kdy dochází přímo k využití soudů a podávání žalob na vlády i fosilní společnosti. Ti lidé se tedy snaží to ‚klimatické právo‘ vymáhat po jednotlivých administrativách a tlačí na to, aby se dělo víc. Takových bude vždy minimum, k urychlení celospolečenských změn jich ale nějak moc být nemusí,“ dodává v Checkpointu Alexander Ač.

Celý rozhovor si poslechněte v čerstvé epizodě Checkpointu!


----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Aug 12, 2021
Francouzi proti covid pasům: Svobodu a restaurace nám neberte!
1607

Posledních několik týdnů Francouzi hlasitě ukazovali, že nechtějí povinné očkování nebo výhody a nevýhody s ním spojené. O protestech ale i dopadech v politické sféře v Checkpointu mluví reportér Českého rozhlasu Martin Balucha.

„Nedemonstruje se jen v Paříži, ale i v dalších městech, ve Štrasburku, Marseille, Nantes a dalších. Silné protesty jsou opravdu všude ve Francii,“ vyjmenovává Balucha. Minulý víkend vyšlo do ulic až 200 tisíc Francouzů. Protestovalo se už třetí sobotu v řadě a nevole stále sílí. Na několika místech, zejména v hlavním městě, došlo i ke střetům s policií.

Jen v Paříži se konaly čtyři různé demonstrace. Každou z nich svolalo jiné uskupení. Jedním z nich je například nová krajně pravicová strana Patrioti Floriana Philippota, bývalého poslance Národního shromáždění z tábora Marine Le Penové. V ulicích se ale daly poznat i další známé tváře.

„Tři demonstrace pořádalo hnutí žluté vesty,“ připomíná reportér Českého rozhlasu a dodává, že organizace byla opravdu v celé šíři politického spektra, mířila z ultrapravice i ultralevice.

Proč ale Francouzi vycházejí do ulic právě nyní? Vláda v čele s prezidentem Emmanuelem Macronem totiž ve zrychleném jednání schválila tzv. covidový zákon. Ten má lidem nařídit očkovat se, testovat nebo se prokázat bezinfekčností například při návštěvě akcí nad padesát lidí. Stále se ale jedná také o rozšíření zákona, podle kterého by bylo nutné se prokázat covid pasem i při vstupu do restaurací a barů. „Francouzi jsou národ gurmánů, tento krok se jim opravdu nelíbí,“ komentuje Martin Balucha.

Protesty se ale ve Francii především rozpoutaly v politicky velmi napjatém období. Před několika týdny se konaly regionální volby a za necelý rok si budou Francouzi volit prezidenta.

Přestože se již dlouho mluví o tom, že nejpravděpodobnější varianta druhého kola prezidentských voleb je scénář z roku 2017, kdy proti sobě stáli Emmanuel Macron a Marine Le Penová, s pandemií koronaviru se ale karty zamíchaly. Do hry se nyní dostávají další tváře, například brexitový vyjednavač Michel Barnier, politik Laurent Wauquiez nebo bývalá ministryně a poradkyně v minulých vládách Valérie Pécressová.

„V ulicích vidíme jasná hesla, jako liberté (svoboda), ale také karikatury prezidenta Macrona nebo premiéra Castexe. Slyšíme velmi podobné popěvky jako na demonstracích žlutých vest,“ připomíná Balucha tyto kritiky vlády Emmanuela Macrona.

Ve zvládání pandemie si Francie ve srovnání s ostatními zeměmi, včetně České republiky, celkově nevedla špatně. Za začátku měla ale velké problémy a celkově překonala hranici sta tisíc úmrtí. „Tohoto čísla politicky využívají ultrapravicové i ultralevicové hlasy, kritizují vládu a říkají, že Macron krizovou fázi pandemie nezvládl,“ dodává Martin Balucha.

Co ještě Francouzům vadí a proč vycházejí do ulic? Jak vypadala reakce Emmanuela Macrona a jeho politické strany na statisícové demonstrace? Poslouchejte novou epizodu podcastu Checkpoint!

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Aug 05, 2021
Reportéři z Tokia: Japonci dávají najevo, že olympiádu nechtěli
1784

Olympiáda, kterou nikdo nechtěl. I tak by se daly popsat právě probíhající hry. V Checkpointu mluví o jejím zákulisí přímo z Tokia reportéři Seznam Zpráv Jaroslav Gavenda a David Neff.

„Od organizace jsem čekal trochu víc, kolikrát nám nechtěně ujede autobus, což nás hodně zdržuje při práci,“ přiznává Jaroslav Gavenda v úvodu. Na sportoviště se novináři dostanou pouze přidělenými autobusy, ve kterých tak prakticky podle jejich slov tráví většinu dne. Pandemie covidu-19 olympiádu zásadně ovlivnila.

„Zeptáte se člověka, který je přidělený k vašemu hotelu, na čas odjezdu autobusu a odpoví vám – maybe (možná),“ dodává fotograf David Neff. Podle fotografa Seznam Zpráv je nedokonalá organizace formou japonského protestu. „Japonci vám nedají najevo, že s něčím nesouhlasí, ale prostě to neudělají. Olympiáda je tu nechtěná,“ hodnotí.

Pro Davida Neffa jsou to sice profesně první olympijské hry, velké sportovní soutěže má ale za sebou. „Třeba na tenise jsme jen my a velké hvězdy. Jen tak kolem vás projde Naomi Ósaka, to se normálně neděje,“ vypráví fotograf zážitky z rozpálených kurtů.

Právě hodně vysoké teploty a vlhké podnebí jsou dalším negativním faktorem, který vedle covidu-19 olympiádu ovlivňuje. „Vedro je opravdu nepříjemné. Tahám s sebou dvacet pět kilo techniky a to je náročné,“ popisuje Neff.

Novináři se kvůli přísným pravidlům nedostanou nikam mimo vyhrazený plán. Tedy jen na hotel, z hotelu autobusy na sportoviště a zpět. Jsou v novinářské bublině. „Zajít si na pivo neexistuje. Pravidla si ale člověk nedovolí porušit,“ říká Jaroslav Gavenda.

„Fotograf v karanténě je noční můra, od stolu nic neudělám. Jardovi stačí kvalitní wifi a telefon a já na hotelu neudělám nic. Je to trochu nepříjemné. I proto, že Tokio znám a vím, jak je to tu zajímavé, ale nikam nemůžu,“ přidává se i David Neff.

Obvykle spíš politický reportér Jaroslav Gavenda se teď v Tokiu dostává k nové disciplíně – sportovnímu zpravodajství. „Jsou to dobré a pozitivní zprávy, ne konfrontační jako s politiky,“ říká v podcastu, ale přiznává, že je rád, že Seznam Zprávy otevřely i závažnější téma nakažených sportovců českého týmu.

Nenaočkovaný lékař Českého olympijského výboru Vlastimil Voráček letěl z Prahy do Tokia nakažený covidem-19. Několik členů výpravy, včetně sportovců, kteří letěli společným letadlem, skončili v izolaci. Ti s pozitivním testem na covid-19 nemohli nastoupit do olympijských závodů.

„Kauzou se mezi námi a některými novináři s olympijským výborem vytvořila zeď, je to poznat z komunikace a vzájemné spolupráce. Já toho ale nelituji, jsem rád, že se ta práce udělala,“ dodává reportér.

Podle novináře není tak obvyklé, aby měla olympiáda i tak stinnou stránku. V českém týmu tak panuje dvojí atmosféra. Část je zavřená v izolaci, dostávají stále stejné jídlo a mají z toho, podle informací reportéra, izolační deprese. Další část týmu ale sportuje a vyhrává medaile.

Hosty epizody Checkpointu jsou reportér Jaroslav Gavenda a fotograf David Neff. Mluví o svých zkušenostech z olympijských her, jaké zážitky si z Tokia odvezou, zda našli na letošních hrách i něco pozitivního nebo o tom, kdo jim půjčil opalovací krém. 

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jul 29, 2021
Odposlechy Pegasus: Nemohli jsme používat své mobily ani počítače, říká novinářka o práci na kauze
1299

Přes 50 tisíc telefonních čísel, která mohla být sledovaná, a nejméně deset států, jež za zadáním takového špehování stojí. A za tím vším spyware Pegasus, jehož zneužití napříč světem odhalil stejnojmenný projekt. Hostem Checkpointu je investigativní novinářka Pavla Holcová. Zakladatelka serveru Investigace.cz se do vyšetřování, jehož se celkem zúčastnilo 17 světových médií, sama zapojila.

„Zásadním zjištěním bylo podle mě to, že tento software, který je klasifikovaný jako kybernetická zbraň, vůbec existuje,“ říká na úvod podcastu. Výsledný Projekt Pegasus, zveřejněný v neděli po měsících usilovné práce, ukazuje nejen na existenci softwaru vyvinutého izraelskou firmou NSO Group. Ale i na jeho zneužití vládami nejméně deseti států, mimo jiné Maďarska, Mexika, Rwandy, Indie nebo Maroka.

„Pegasus by měl být prodávaný jen v případě, že je nákupčím státní organizace, jakýkoliv export této služby pak musí schválit izraelské ministerstvo obrany. A myslím si, že i přesto, že taková pravidla měla platit pro využití softwaru, byla spíš zneužívána. Velká část čísel, jež jsme analyzovali, nepatřila teroristům nebo lidem z organizovaného zločinu, patřila naprosto běžným lidem – novinářům, lidskoprávním aktivistům, v Mexiku třeba i učitelům. A dokonce i obětem trestných činů,“ vyjmenovává Holcová.

Mezi padesáti tisíci potenciálně sledovaných telefonních čísel se objevilo i čtrnáct jmen z nejvyšších pater světové politiky. Třeba francouzský prezident Emmanuel Macron, jehož odposlouchávání si mělo objednat Maroko, nebo Rwandou (možná) sledovaná hlava Jihoafrické republiky Cyril Ramaphosa.

„Není jednoduché se bránit útoku tohoto spywaru. Od roku 2018 nepotřebuje systém Pegasus žádnou interakci, člověk nemusí na nic klikat, aby byl jeho telefon infikován,“ popisuje investigativní novinářka a dodává: „Velmi často se uvádí, že iPhone je bezpečnější než telefon s operačním systémem Android. Ono to tak ale není, protože většina z infikovaných čísel, jež jsme analyzovali, byla infikována na systému iOS, tedy na iPhonech.“

„K dispozici máte jen telefonní číslo“

Přípravu Projektu Pegasus doprovázela zvýšená bezpečnostní opatření. Novinářka Holcová v Checkpointu zmiňuje, že nemohla několik měsíců používat mobilní telefon: „A to i kvůli tomu, že o kolezích, s nimiž jsme spolupracovali, jsme věděli, že byli odposloucháváni. Možná ještě stále jsou. Nemohli jsme ani používat naše počítače. Dost to tu práci komplikovalo, ale stálo to za to.“

Samotné vyšetřování spočívalo v analýze telefonních čísel. „Máte k dispozici jen to samotné číslo a musíte nějak dopátrat příběh, který za ním stojí. Komu telefon patří, aniž byste mu mohli zavolat, protože může být odposlouchávaný. Zjistit, proč tento člověk mohl vadit vládě, co mohlo být motivem ji nebo jej odposlouchávat. A přijít na veškerý kontext,“ uvádí Pavla Holcová.

Investigativní novinářka měla na starost telefonní čísla z Mexika, což ji samotnou překvapilo. „Nicméně to tak vyšlo,“ poznamenává.

„Příběhy, na nichž jsme pracovali, byly nesmírně silné. V jenom šlo o případ, kdy během jedné noci bylo zavražděno 49 lidí – jeden další je ve vegetativním kómatu. Jejich těla byla spálena na skládce a kosti naházeny do řeky, rodiče těchto lidí, studentů, byli odposloucháváni. To není běžné, že by byl důvod přeživší nebo oběti takto brutálního masakru odposlouchávat. Šlo navíc o zcela normální lidi, velmi často velice chudé farmáře. Nedalo se o nich tedy mluvit jako o narkobaronech nebo teroristech,“ dodává Pavla Holcová z Investigace.cz v podcastu.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jul 22, 2021
Dětská pohřebiště, vraždy žen, chudoba. Kanada stojí na genocidě, míní kanadistka
1939

Další a další objevy neoznačených hrobů. Většinovou veřejnost v Kanadě hrůzné nálezy šokují, domorodé obyvatele nikoliv. „Není to pro ně nic nového,“ říká kanadistka Denisa Krásná.

„Pro domorodé obyvatele jde spíš o potvrzení něčeho, co se už delší dobu vědělo. Tedy že Kanada byla postavená na genocidě, na kolonizaci a na násilné asimilaci původních obyvatel. Když proto došlo v posledních měsících k těm nálezům neoznačených hrobů, šokovalo to jen Kanaďany - usedlíky. Domorodé kmeny se už roky snaží najít tisíce pohřešovaných dětí, které se z internátních škol nevrátily,“ uvádí v podcastu kanadistka Denisa Krásná z Filozofické fakulty na Masarykově univerzitě.

Poslední taková zařízení zavřela své brány až v 90. letech minulého století, své potomky tak někteří původní obyvatelé stále hledají. „Obávají se, že jejich ostatky najdou právě v jednom z těch neoznačených hrobů,“ poznamenává expertka Krásná. Podle odhadů na místech zemřelo až 30 tisíc indiánských dětí – přibližně pětina těch, které byly do rezidenčních škol umístěny.

Trefněji Den nadvlády

Nálezy pohřebišť měly dopad i na podobu Dne Kanady, tradičního svátku, který oslavuje vznik Kanadské konfederace. V minulosti se oficiálně nazýval Dnem nadvlády, což je podle Krásné trefnější označení, protože poukazuje na britskou imperiální minulost: „Oslavuje nadvládu eurokanadských osadníků, tedy kultury, která se snažila asimilovat domorodé obyvatele, jež často i násilně potlačovala. Původní obyvatelé tento den proto dlouho neslavili, v dnešní době jej ale využívají k protestům a zvýšení povědomí o kolonizaci nebo genocidě.“


Den Kanady, který se slaví 1. července, letos vypadal kvůli objevům pohřebišť úplně jinak. V mnoha městech napříč rozlehlou severoamerickou zemí se oslavy vůbec nekonaly. „Nebo je města hodně omezila, či k nim přidala nějaké přednášky a jiné akce, jež informovaly obecnou společnost o problémech domorodých obyvatel a o historii Kanady,“ popisuje v Checkpointu kanadistka. Leckde se konaly i protesty.

Chudoba i zmizelé ženy


Okolo 44 procent domorodých národů žije stále v rezervacích nebo v oddělených teritoriích. Problémů, kterým domorodé komunity čelí, je celá řada. „Jde o potíže socioekonomického rázu spojené se silnou chudobou, ty sužují komunity v rezervacích i ve městech. Rezervace jsou ale často velmi izolované, což vede třeba k nedostatku pitné vody,“ upřesňuje Denisa Krásná.

Ve městech pak žije velká část původních obyvatel v podmínkách až nebezpečných pro život – například na ulici. Mezi nimi ve velkém domorodé ženy. „Aby se uživily, přistoupily třeba na prostituci nebo jiná riziková povolání. Na to jsou potom navázány problémy jako alkoholismus a tak podobně,“ vysvětluje expertka.


Velkým tématem je v Kanadě i epidemie zmizelých původních obyvatelek. Stejně jako není jisté, kolik dětí zemřelo v rezidenčních školách, není jasné, kolik domorodých žen bylo ve skutečnosti zavražděno, říká Krásná.

„Odhaduje se to na čtyři a více tisíc obětí. Skupiny aktivistů se epidemii snaží zdokumentovat a vytvořit k ní statistiky, aby ukázaly škálu toho násilí. Ačkoliv domorodé ženy představují pouze tříprocentní část celkové populace Kanady, zažívají nepoměrně vyšší míru násilí než kterákoliv jiná etnická skupina. Žijí s až třikrát vyšší pravděpodobností, že budou zabity cizí osobou,“ podotýká kanadistka v Checkpointu.

Kanadská vláda se problémy sužující životy původních obyvatel snaží řešit. Přinejmenším se je podle Krásné nepokouší ututlat a mluví o nich, třeba jako o epidemii mizejících žen:„Velice často jde nicméně o symbolická gesta, více se tedy mluví, než jedná. K reálných změnám potom tolik nedochází. Premiér Justin Trudeau se ale snaží situaci řešit, což je oproti předchozím kabinetům pokrok,“ dodává v Checkpointu expertka Denisa Krásná.

Poslechněte si novou epizodu podcastu Checkpoint, tentokrát s kanadistkou Denisou Krásnou z FF MUNI. Díl je k přehrání ve všech podcastových aplikacích nebo v přehrávači v úvodu článku.


----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jul 14, 2021
Výpovědi maďarské LGBT+ komunity: Jsme demotivovaní a necítíme se dobře
1133

Maďarským parlamentem prošel zákon, který vyvolal silné reakce napříč Evropou. Zákonodárci v čele s vládnoucí stranou Fidesz navrhli a rychle schválili legislativu, která zakazuje jakýkoliv LGBT+ obsah pro děti do 18 let. Poslechněte si speciální epizodu podcastu Checkpoint přímo z Budapešti.

Co zákon znamená v praxi? Například, že se o LGBT+ nebude smět učit ve školách, ale také to, že děti do osmnácti by neměly vidět třeba filmy nebo seriály, kde vystupují LGBT+ postavy. To celé vláda Viktora Orbána zaobalila do širšího balíčku zákonů, kterými bojuje proti pedofilii. Tím prakticky hází celou LGBT+ komunitu do „stejného pytle“ se závažnou sexuální deviací.

O maďarském zákoně se minulý čtvrtek strhla ostrá debata na summitu lídrů Evropské unie v Bruselu. Šestnáct zemí EU totiž podepsalo výzvu Evropské komise, aby zasáhla a vyjádřila tím nesouhlas s maďarskými zákonodárci. Samotný zákon vyvolává nevoli i v Maďarsku.

„Navíc, v zákonu je sice napsané, co se nesmí, ale nikdo neví, jaké by mohly být sankce, pokud zákon porušíte. To vyvolá strach zejména u lidí, kteří pracují ve vzdělávání nebo v médiích,“ upozorňuje právník Zsolt Erdei.

„Uděláš všechno co můžeš, všechno, na co máš sílu a nevidíš žádný výsledek. Parlament zákon schválí, putuje k prezidentovi, obrátíš se k ombudsmanovi, který neudělá nic, protože je komplicem vlády. Je to demotivující. LGBT+ komunita se vůbec necítí dobře a já se nedivím,“ říká aktivistka Luca Duditsová.

Viktor Orbán si kritiku vyslechl přímo z očí do očí a například nizozemský premiér Mark Rutte mu řekl, že Maďarsko nemá v Unii co dělat. Orbán kritiku odmítá: „Jsem si jistý, že je na Němcích, aby rozhodli o výchově německých dětí. Jsem si také jistý, že jen Maďaři mohou rozhodnout o výchově maďarských dětí, ale určitě ne Němci, Nizozemci nebo Belgičané,“ oponoval maďarský premiér.

„Homofobní část společnosti je o dost hlasitější než v minulosti. Protože vidí, že je vláda homofobní, potom si myslí, že mohou být také. Je frustrující otevřít noviny, denně vidíme útoky nebo příšerné výroky politiků, premiéra, vlády…,“ vypráví Ádám András Kanicsár, maďarský novinář a aktivista.

Ale sám myslí především na novou generaci, nynější děti a teenagery, kteří patří k LGBT+ nebo se začínají cítit jinak: „Musí to pro ně být děsivé - vyrůstat v zemi, jejíž vláda o nich mluví jako o občanech druhé kategorie. Je to zničující a až fyzicky zdrcující,“ dodává Kanicsár.


Česká republika se ke kritice maďarského zákona přidat odmítla. V neděli navíc prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro Prima CNN News ve spojitosti s maďarským zákonem řekl, že jsou mu transgender lidé „bytostně odporní“. Kritizoval ale také akce celé LGBT+ komunity nebo hnutí Me Too.

Poslechněte si novou epizodu podcastu Checkpoint, tentokrát s hlasy zevnitř budapešťské LGBT+ komunity - Ádámem, Zsoltem, Cintií a Lucou.
----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.


Jul 01, 2021
Dluhy a odpor vůči vládě. Po olympiádě zbyde v Japonsku hořká pachuť
1436

Do olympiády v Tokiu zbývá necelý měsíc. Sportovní akce se Japonsku prodražila. „Původní rozpočet nabobtnal až na čtyřnásobek, jsou to nejdražší LOH v historii. A bohužel bez zahraničních diváků,“ říká novinář Vojtěch Ondráček.

Kontroverze, bezprecedentní opatření i několikrát překročený původní rozpočet. Letošní letní olympijské hry v Tokiu se původně měly konat loni – kvůli koronavirové pandemii na ně došlo až letos.

Sportovní novinář Vojtěch Ondráček, autor podcastu Outsider na webu A2larm.cz, v podcastu Checkpoint vysvětluje, proč Japonsko už nemůže z letních olympijských her vycouvat. A to i přesto, že podle průzkumů veřejného mínění drtivá většina Japonců o olympiádu v Tokiu nestojí.

„Podle smlouvy pořadatelské země s Mezinárodním olympijským výborem (IOC) je právě výbor jediným, kdo může olympiádu zrušit,“ říká Ondrářek s tím, že IOC se neměl ani k tomu, aby hry kvůli pandemii o rok posunul:

„Nepotřebuje se zatěžovat lokálními problémy. Prodává televizní práva, nezajímají jej lokální diváci ani zahraniční turisté. To padá na bedra pořadatelské země. Z japonské vlády i samotných organizátorů se ozývá, že to nebyl dobrý nápad a že se vrhli do něčeho, u čeho neví, jak dopadnou. Topí v tom peníze, ale nemohou z toho vyskočit. Dostáváme se tak do bezprecedentní situace, kdy jde možná o první pořadatelskou zemi, která olympiádu vlastně pořádat nechce.“

Japonsko si původně před lety pořadatelskou roli vzalo kvůli tomu, aby pozdvihlo svou ekonomiku po katastrofě ve Fukušimě a ničivé vlně tsunami, jež poškodila velkou část země. Nynější investice až 27 miliard dolarů mu jde ale kvůli pandemickým okolnostem na dluh.

„Ucházet se o olympiádu v roce 2013 dávalo smysl. Mělo jít o rekonvalescenci země, stejně jako v roce 1964 chtělo Japonsko ukázat světu, že je v pořádku. Toto ale nenastává, obnova státu po tsunami nebyla tak výrazná. A kritici teď říkají: ‚Dobře, podívejte se, kolik miliard dáváme na nová sportoviště ve chvíli, kdy se ani nemůžeme vrátit do vesnic, kde je radioaktivní spad‘,“ podotýká v Checkpointu Ondráček.

Neolympijský den

Na středu 23. června, tedy bez jednoho dne měsíc do startu letních olympijských her, spadal Mezinárodní olympijský den. Na protest vůči tokijské olympiádě i olympijským hrám obecně se konal takzvaný Neolympijský den – v rámci něj odpůrci olympiády artikulovali, v čem vidí problém.

„Mluví o pandemické situaci, ve své zprávě zmiňují například to, že jsou v Japonsku zatím proočkovány jen tři procenta obyvatel. O sportovce a výpravy se má starat 80 tisíc – nenaočkovaných – dobrovolníků. V Tokiu platí stav nouze a každý den přibyde 500 koronavirových případů, takže už jen z tohoto hlediska podle nich nedává olympiáda smysl. Ale samozřejmě je jejich kritika už dlouhodobá,“ upozorňuje v podcastu Ondráček.

Kritikům se nelíbí například to, že je akce placená z veřejných peněz – kvůli pandemii se městu ani Japonsku prakticky nic nevrátí, protože se LOH nezúčastní žádní zahraniční turisté. Původní plán expremiéra Šinzo Abého počítal s tím, že Japonsko navštíví 40 milionů turistů, během olympijských her a po nich.

Další, samostatnou kapitolou je lidskoprávní rozměr tokijské olympiády. Při stavbě olympijského komplexu se například ukázalo, že pracovníci desítek firem vykazovali velmi vysoké – a ilegální – přesčasy.


„Jsou i případy lidí, jež kvůli olympiádě přišli o domov už podruhé v životě. Vyhnali je z míst, kde žijí chudí obyvatelé a kde jsou levné ceny pozemků. Tam se často vystaví aréna nebo olympijská vesnice, která se potom rozprodá. Mimochodem, byty z letošní olympijské vesnice už prodané jsou a loni, kdy se měly letní hry konat původně, se do nich v září měli stěhovat noví majitelé. Ti s tím počítali, ale my teď víme, že na to dojde až o rok později,“ říká novinář.

Ve výsledku, i přes všechny problémy, ale Ondráček očekává tradičně fantastickou sportovní podívanou. „Problém nastane v momentě, kdy se celý cirkus sbalí, odjede pryč a objeví se příští rok v Pekingu na zimních olympijských hrách. Problém bude to, co zůstane v Japonsku – obrovský dluh, obrovská nechuť vlastních obyvatel k rozhodnutí vlády, což může nastolit i politickou krizi,“ dodává v Checkpointu Vojtěch Ondráček.

Nejnovější díl podcastu Checkpoint s Vojtěchem Ondráčkem si poslechněte v přehrávači nahoře nebo v podcastových aplikacích.


----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jun 24, 2021
Putin chce Rusko „great again“. S Bidenem mu chybí chemie
1075

Bezpochyb diplomatickou událostí roku se stalo jednání Vladimira Putina s Joe Bidenem ve švýcarské Ženevě. Nový díl podcastu Checkpoint rozebírá dynamiku mezi dvěma politiky i možnosti nové Studené války.

„Vztah mezi Ruskem a USA je na nejnižím bodě od Studené války,“ připouští v Checkpointu americký novinář Mike Eckel z Rádia Svobodná Evropa. Přesto je podle něj předčasné hovořit o nové Studené válce. Původně totiž šlo především o rivality stejné síly. Rusko bylo součástí Sovětského svazu, dnes je o mnoho slabší, politicky i ekonomicky.

V bodě mrazu jsou mocnosti zejména kvůli diplomatickým roztržkám a otázkám lidských práv. Obě země v nedávné době vzájemně vyhostily diplomaty, USA má vůči Rusku uvalené sankce. Americká strana navíc hlasitě kritizuje uvěznění opozičního předáka Alexeje Navalného.

Ženevský summit je podle Eckela důležitý v tom, že otevře dialog. Joe Biden i Vladimir Putin se ve vysoké politice pohybují už dlouhá léta. Znají se a vědí, co od sebe čekat.

„Není mezi nimi žádná speciální chemie,“ popisuje vzájemný vztah lídrů světových mocností novinář. Podle něj je Joe Biden přirozeně přátelský a kontaktní. Oproti němu si Putin většinu času drží „poker face“ a vážnost.

Před Ženevou se Putin s Bidenem oficiálně naposledy viděli v roce 2011 v Moskvě. Tehdy byl Putin premiérem a Biden viceprezidentem. Joe Biden podle Eckela po nějaké době řekl médiím, jak vypadalo jednání za zavřenými dveřmi: „Parafrázuji, ale víceméně řekl něco jako - Podíval jsem se Putinovi do očí a neviděl jsem tam duši, on nemá žádnou duši. Ve své podstatě Biden nerozuměl Putinovi a Putin nerozuměl Bidenovi,“ vypráví v podcastu.


Proč se dnes nedá hovořit o Studené válce, ale spíše o Žhavém míru? Kde nachází Rusko se Spojenými státy společné téma? Co na to Evropská unie a Čína? Poslouchejte nejnovější díl podcastu Checkpoint s Mikem Eckelem v přehrávači nahoře nebo v podcastových aplikacích.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jun 17, 2021
Cichanouská pro Checkpoint: Hrozí mi nebezpečí. Nevíme, kam až režim může zajít
1087

„Do Česka jsem přijela letadlem, vlakem a autem. Po únosu Ramana Prataseviče musíme dávat pozor, nesmí nás to ale odradit od zahraničních návštěv.“ Poslechněte si speciální díl podcastu Checkpoint s vůdkyní běloruské opozice Svjatlanou Cichanouskou.

Neztratila jste za těch 10 měsíců v exilu přímý kontakt s lidmi v Bělorusku?

Mám neustálý kontakt s různými zástupci běloruského lidu. S lékaři, dělníky i dalšími, snažíme se společně koordinovat naše kroky. Není tu žádná hierarchie, je to absolutně horizontální struktura. I naše hnutí takové je. Není to tak, že se všichni řídí pokyny Cichanouské. Ne ne, musíme se navzájem poslouchat. Je to o každodenní komunikaci, která se opravdu stala trochu náročnější. Lidé mají strach z komunikace přes Zoom, protože mají strach ze sledování od KGB a nechtějí být perzekuováni. Ale mluvit spolu musíme, takže máme svoje cesty.

Od začátku opakujete, že problém Běloruska není geopolitického rázu, že jde o vnitropolitický problém. Stále s tím souhlasíte? I přesto, že například Rusko vyjadřuje otevřeně podporu Lukašenkovi?

Jde o střet mezi běloruským lidem a režimem Alexandra Lukašenka. A ano, Kreml podporuje Lukašenka od začátku. Je tam velké ale. Problém Běloruska je totiž velký problém i pro Kreml. Jsou v nekomfortní situaci. I sankce, které dopadají na běloruské firmy, mají negativní dopad na Rusko. Všechno je mezinárodně propojené. Ale není to jen Kreml, i menší země Lukašenka podporují. Ty země si ale musí uvědomit, jestli je důležitější podporovat obchod, nebo lidi, kteří trpí ve věznicích.

Ale jaké máte pocity z toho, že je na vás v Rusku vypsaný zatykač?

Je evidentní, že jsem i v Rusku vystavena nebezpečí. Ale my se ale opravdu snažíme neustále s Kremlem navázat komunikaci a stále je tu docela šance, že se nám to podaří, buď napřímo, nebo skrze prostředníky. Například rakouský kancléř Kurz se snažil s Kremlem o Bělorusku mluvit, francouzský prezident Macron také. Putinova odpověď je vždy ta, že nechce zasahovat do interní politické situace. Nám jde o to vrátit právo do rukou lidí, aby si vybrali, co chtějí.

Běloruský tajemník ministra vnitra řekl, že „opozici najde a zničí ji“. Co si o tom myslíte po incidentu s letadlem Ryanairu a zatčením Ramana Prataseviče. Jak se změnily vaše bezpečnostní standardy? Jak teď cestujete?

Můj osobní přístup se nezměnil. Vždycky jsem věděla, že mi hrozí nebezpečí. Díky litevské vládě a bezpečnostním složkám mám svoji ochranku. Nesmím ale myslet jen na sebe, ale především na ty, kteří ochranku nemají a nevíme, kam až daleko může režim zajít. Samozřejmě po událostech okolo Ramana Prataseviče naše pozornost vzrostla. Snažíme se být připraveni na různé situace, které mohou nastat. Nemůžeme každému běloruskému aktivistovi v zahraničí přiřadit policisty, ale připravujeme je na to, jak se v nastalých situacích zachovat. Ale ano, na všech mých cestách musíme několikrát kontrolovat trasy, kterými se vydáváme.

Jak jste přijela sem?

Letadlem, vlakem a autem. Musíme na to dávat pozor. Nesmí nás to ale odradit od zahraničních návštěv. Musíme to volat do světa. Musíme ukazovat, že nic není ztraceno, že neznamená, když vidí krásné záběry z běloruských ulic, že tam lidé netrpí. Tisíce lidí jsou ve vězení.

Jak Svjatlana Cichanouská nabývá vnitřní sílu pro boj s Lukašenkovým režimem? Mají Bělorusové ještě šanci? Proč se setká s prezidentem Zemanem přesto, že otevřeně podporuje Kreml, který zase otevřeně stojí za Lukašenkem? Celý rozhovor si poslechněte ve speciální epizodě Checkpointu!

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jun 07, 2021
BBC v problémech. Konzervativci mají na veřejnoprávní médium nabito
1514

Tlak na britskou veřejnoprávní BBC z vládního tábora Borise Johnsona zesílil. Zejména kvůli kauze kolem rozhovoru s Lady Dianou, který BBC vysílala v roce 1995.

Mediální historička z Westminsterské univerzity Jean Seatonová souhlasí se závažností případu Martina Bashira, novináře, který manipulativními praktikami a za použití falešných dokumentů vmanévroval princeznu Dianu do rozhovoru. „Je to velmi vzrušující, dráždivý a samozřejmě příšerný skandál,“ komentuje v pořadu Checkpoint. Připomíná ale, že od něj uplynulo čtvrtstoletí: „Od té doby se BBC jako organizace proměnila. Vláda a některá média, která mají přímý komerční zájem na snížení vlivu BBC, se tohoto příběhu samozřejmě chytily. A snažily se z něj dostat co nejvíc. Nemyslím si ale, že by nám tento skandál prozradil mnoho o skutečném přínosu BBC a veřejnoprávních médií britskému publiku. Během koronavirové pandemie mu nabídla bezkonkurenční edukativní programy, bavila jej, přinášela přesné informace o covidu. Takže hodnota BBC zůstává obrovská.“

Seatonová v Checkpointu poukazuje i na to, jakým způsobem veřejnoprávní organizace k řešení skandálu přistoupila. „Postavila se k tomu otevřeně a neuhýbala před kritikou. Bývalý soudce Nejvyššího soudu Lord Dyson vedl vyšetřování kauzy a nakonec zveřejnil zničující, nelítostnou zprávu. Když se stane něco podobného jiným mediálním organizacím, brání se. A BBC prostě přiznala, že to je problém,“ uvádí odbornice.

Cesta na titulní strany

Poté, co skandál probublal skrze několikaměsíční vyšetřování na veřejnost, vzrostl na BBC tlak. A to zejména ze strany konzervativní vlády v čele s Borisem Johnsonem. Ministryně vnitra Priti Patelová uvedla, že skandál BBC zkompromitoval, a třeba šéf rezortu kultury Oliver Dowden ventiloval očekávanou kritiku v komentáři pro The Times.

Kauza podle něj odhalila „pochybení, která zasáhla jádro hodnot a kultury našeho národního vysílání“. Konzervativec uvedl, že vláda nebude nečinně přihlížet a vyzval veřejnoprávní organizaci, aby vylepšila svou kulturu a prošla změnou, aby mohla reprezentovat „celé Spojené království“.

Důvody, proč BBC představuje trn ve vládním oku, jsou podle mediální historičky Seatonové dva. Prvním je napětí uvnitř Konzervativní strany, v níž se třou různé politické proudy. A druhým prostý fakt, že pranýřovat BBC funguje: „Každý ve Velké Británii BBC sleduje. Podle nejnovějších dat zapíná nebo navštěvuje BBC 93 procent britské veřejnosti častěji než jednou denně. Takže když pranýřujete BBC, jde o něco, k čemu mají lidé silný vztah. A pokud chcete od něčeho odvést pozornost národa, nadávání na BBC vás dostane na titulní strany novin a vyvolá obrovské emoce. Tak proč to neudělat?“

Premiér Johnson je nyní středobodem hned několika kauz – otazník visí mimo jiné nad netransparentním financováním vysoce nákladné renovace jeho bytu na Downing Street 11. Závažné je i tvrzení deníku The Daily Mail, podle kterého měl Johnson na podzim k dalším vládním krokům směrem k pandemii prohlásit: „Už žádné zas*ané lockdowny. Ať se ta těla nakupí po tisících!“ A jasné nejsou ani premiérovy textovky vlivným osobnostem včetně saúdského prince Muhammada bin Salmána a jeho zakročení v případě vyšetřování úniku informací.

Hrozba ztráty peněz

Premiér Johnson už loni varoval, že veřejnoprávnímu médiu utáhne kohoutky – že instituce přejde z modelu koncesionářských poplatků na systém předplatného. Seatonová říká, že by taková změna BBC zničila.

„BBC je pro všechny, každý ji tu může mít za skromnou částku, musí proto nabízet programy pro každého. Její nový generální ředitel prohlásil, že by mohl na předplatném udělat dobrý byznys – lidé po Evropě by si kupovali BBC Radio, protože je lepší než to jejich. To by vydělalo peníze. Znamenalo by to ale, že by se BBC nezodpovídala široké veřejnosti, neprodukovala by programy, s nimiž by se ztotožnila. Byly by jen pro bohaté,“ vysvětluje úskalí mediální historička.

Zdůraznila také důležitost BBC, potažmo veřejnoprávního vysílání nejen pro Velkou Británii, ale de facto i pro svět. „Britské veřejnoprávní vysílání je jedinečné pro Británii. Ale stejně důležité je i ve světovém kontextu kvůli svému zahraničnímu zpravodajství. Nabízí nezávislou novinařinu na místech, kde ji prostě nemají, třeba v Barmě,“ vysvětluje v Checkpointu profesorka Jean Seatonová.

Celý rozhovor si poslechněte v aktuální epizodě podcastu Checkpoint.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jun 03, 2021
Se soumrakem není v ulicích bezpečno. Protesty v Kolumbii mají desítky obětí
1759

Přes 40 obětí a stovky zraněných. Taková je bilance skoro měsíčních protestů v Kolumbii. Lidé tam vyšli do ulic kvůli daňové reformě, kterou představil prezident Iván Duque. Důvodů k protestu je ale mnohem víc.

„Za Duqueho tříletou vládu by to byla už třetí daňová reforma. Šlo o takovou poslední kapku, poslední roky byly pro Kolumbii velmi těžké. Zemi velmi zasáhlo i to, že prezident moc neřešil mírovou dohodu. A potom přišla pandemie, která zvýraznila nerovnosti po celém světě. V kontextu Kolumbie – tamní chudoby a víc než padesátiletého vnitřního konfliktu – na lidi dopadla skutečně tvrdě,“ říká Natalia Gomez-Peña v Checkpointu.

Zástupkyně mezinárodní občanskoprávní organizace Civicus je původem právě z Kolumbie. První týdny protestů, které se v zemi rozhořely na konci dubna, sledovala přímo na místě. V podcastu mluví i o rozsáhlém policejním násilí: „Protesty jsou z velké části vlastně pokojné – do ulic vycházejí rodiny s dětmi, mladí lidé. K násilí dochází v noci. Lidskoprávní organizace teď lidem doporučují, aby se soumrakem šli domů, že není bezpečné být v ulicích. Poslední zprávy uvádějí, že protesty mají 43 obětí, jednou z nich je policista, zbytek civilisté. Ve většině případů existují důkazy, že zemřeli rukou policie. V ulicích je hodně násilí, hodně policejního násilí.“

Kvůli historickému kolumbijskému ozbrojenému konfliktu spadá policie jako instituce pod tamní ministerstvo obrany. Jako součást státních ozbrojených jednotek tedy bojuje v krvavé, skoro čtyřicetileté občanské válce proti ultralevicovým guerillám a krajně pravicovým polovojenským skupinám. „To ale potom ovlivňuje způsob, jakým policie jedná. Lidskoprávní standardy se tak snižují,“ upozorňuje Gomez-Peña.

V roce 2016 se zdálo, že je příměří po dekádách násilí na dosah. Tehdejší vláda přišla s mírovou dohodou, jejíž součástí byla i pozemková reforma a reintegrace někdejších členů guerill do společnosti. Prezident Duque, který do čela Kolumbie nastoupil v roce 2018, ale úmluvu neuvedl v praxi.

„Pak se ale všechno začalo hroutit. Asi 200 bývalých členů guerrill bylo zabito, o život přišlo i nejvíc obránců lidských práv, lídrů občanské společnosti v historii. Afrokolumbijské komunity a nativní obyvatelé teď čelí různým skupinám, které mezi sebou bojují o půdu,“ vypočítává zástupkyně organizace Civicus. Ve spojení s protesty je nyní obzvlášť naléhavá situace například v regionu Cauca, ve městech Cali a Bonaventura.

Neoblíbený Duque

Chystaná daňová reforma nespustila pouze násilné protesty – zviditelnila i všeobecnou nespokojenost s poměry, které v Kolumbii panují. Návrh počítal se zvýšením sazeb daně z přidané hodnoty a rozšířením základu pro výpočet daně z příjmů, což mělo pomoci vyřešit vysoký schodek rozpočtu způsobený současnou pandemií koronaviru. „Reforma je velmi regresivní, měla za cíl uvalit daně na základní zboží, což by mělo velký dopad na střední třídu a chudé vrstvy populace,“ říká v Checkpointu Gomez-Peña.

Pravicový prezident Iván Duque, jenž návrh představil, se nyní velké oblibě mezi lidmi netěší. Z posledních průzkumů o popularitě hlavy státu vyšel s nejhorším výsledkem vůbec – s jeho kroky souhlasí jen 18 procent dotázaných.

Duqueho do prezidentských voleb jako svého kandidáta dosadil vlivný exprezident Álvaro Uribe. Stejně to ostatně udělal i s Duqueho předchůdcem Juanem Manuelem Santosem, jejich spojenectví ovšem nevydrželo. Na rozdíl od toho nynějšího – s hlavou státu Duquem takzvaný pravicový „uribismus“, tedy Uribeho ideologie, i nadále v kolumbijské politice přežívá.

Nechceme být jako Venezuela

Otázkou je, jak se směřováním Kolumbie zahýbou volby prezidenta v příštím roce. Jejich nynějším favoritem je podle průzkumů levicový politik Gustavo Petro, který kandidoval už před třemi lety. „Duque a jeho strana tehdy spustili rozsáhlou kampaň, která tvrdila, že má Petro blízko k Hugu Chávezovi. To je takový typický diskurz, který se šíří Kolumbiií – nechceme být jako Venezuela, nehlasujte tedy pro Petra,“ vysvětluje Gomez-Peña.

Po neúspěšné kandidatuře někdejší starosta Bogoty slíbil, že bude i nadále pracovat pro Kolumbii a vůči svému rivalovi Duquemu zůstane v opozici. Nyní se angažuje i v protestech – vyzval mimo jiné prezidenta, aby se sešel se zástupci demonstrantů. Ačkoliv si Petro v předvolebních průzkumech vede velmi dobře a do příštího hlasování už neoblíbený Duque nenastoupí, není zatím jasné, koho si jako svého dalšího kandidáta určí exprezident Uribe. „Uribeho člověk a Petro pak budou dva hlavní kandidáti. Uvidíme, co se stane,“ dodává pro Checkpoint Kolumbijka Natalia Gomez-Peña z organizace Civicus.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

May 27, 2021
Wunderkind Kurz. Kancléř posedlý svým mediálním obrazem má problém
2211

„Příběh Sebastiana Kurze je skutečně impozantní, nejen pro Rakušany, ale pro celou Evropu,“ popisuje politickou dráhu rakouského kancléře novinářka Pavlína Nečásková, která působí jako zpravodajka ČRo na Slovensku, Maďarsku a v Rakousku. Do čela země se dostal v roce 2017 v pouhých třiceti letech, o čtyři roky dříve se stal ministrem zahraničních věcí.

„Wunderkind“ („Zázračné dítě“), jak mu Rakušané přezdívali, nebo také „Maturant“, neboť kvůli politické kariéře přerušil vysokoškolská studia, ke kterým se prozatím nevrátil.

Kolem rakouského kancléře, šéfa tamních lidovců (ÖVP), kteří pod jeho vedením dvakrát za sebou ovládli parlamentní volby, se točí také nemálo kontroverzí. V posledních několika dnech se hovoří zejména o vyšetřování státního zastupitelství, které ho podezřívá z křivé výpovědi před parlamentní komisí.

Komise vznikla před dvěma lety z podnětu opozice a má vyšetřit kauzu, která se zažila pod názvem „Ibizagate“. Tu spustilo zveřejnění tehdy dva roky starého videa ze španělské Ibizy, na kterém šéf tehdejší vládní strany Svobodných Heine-Christian Strache domlouvá finanční podporu ruským oligarchou výměnou za zajištění státních zakázek.

Přestože Sebastian Kurz vystoupil ostře proti jednání svého koaličního partnera Stracheho a konaly se předčasné volby, dozvuky této kauzy se nakonec dotýkají i samotného kancléře. Kurz vypovídal před zmíněnou komisí, ne konkrétně ke skandálu Ibizagate, ale k danému období jeho vlády. „Čelí podezření, že zasahuje do obsazování velmi významných ekonomických postů,“ říká v Checkpointu Pavlína Nečásková.

Týká se to postavy bývalého generálního sekretáře ministerstva financí Thomase Schmida, který měl mimo jiné na starosti reformu státního holdingu ÖBAG, velmi vlivné instituce. „Sebastian Kurz tvrdí, že obsazení jeho člověka s ním nemá co dočinění. Před měsícem se ale objevily v médiích data z telefonické konverzace,“ vysvětluje novinářka.

Konverzace v aplikaci Whatsapp mezi Kurzem a Schmidtem byla vůbec nejcitovanější. Kurz Schmidovi napsal: „Neboj dostaneš vše, co si přeješ,“ a Schmid na to odpovídá: „Miluju svého kancléře“.

„Rakouská společnost si kontroverzí všímá. Ale, my to známe i z Česka, některé skandály jsou velké, ale pro řadu lidí velmi těžko pochopitelné. Lidé nemají chuť pročítat si složité články ekonomického rázu,“ komentuje však na otázku Checkpointu postavení kancléře Kurze ve společnosti Pavlína Nečásková.

„Narcis“ Kurz

V roce 2017 Kurzova kampaň hlásala slogan „Lidovci jsou sexy“, chtěl přinést vítr do podle něj „zkostnatělé rakouské politiky“.

„Vnímají ho jako takového vysněného syna, nebo jako muže, kterého by si jejich dcera vzala,“ vypráví novinářka zkušenosti z předvolebních reportáží. Sebastian Kurz je i po letech v nejvyšší rakouské politice stále velmi oblíbený. Svou roli v tom hraje i jeho, podle komentátorů, až „narcisistní“ posedlosti svým mediálním obrazem.

„Kurzův mediální PR tým čítá asi osmdesát lidí. Jsou tam fotografové, spisovatelé, poradci,“ vyjmenovává Nečásková a dodává, že se o Kurzovi mluví jako o vůbec prvním rakouském politikovi, který vyhrál volby díky sociálním sítím. Na nich pracuje silný tým lidí.

Svůj obraz si ale kancléř hlídá i v klasických rakouských médiích. Zejména veřejnoprávní novináři si často stěžují, že se jim v době Kurzovy vlády nepracuje příliš komfortně, neboť ze strany garnitury cítí tlak a snahu editovat příspěvky týkající se kancléře.

„Pokud dává Kurz vyjádření, které se týkají nějakých jeho kauz nebo kontroverzí, tak do bulvárních a komerčních médií, respektive ne do těch, která ho kritizují,“ dodává Pavlína Nečásková.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

May 20, 2021
Největší izraelsko-palestinská krize dekády. Do karet hraje Netanjahuovi
1427

Co se děje na Blízkém východě?

Napětí, které stoupá k úplné válce, varoval ve středu zmocněnec OSN pro Blízký východ Tor Wennesland. V posledních dnech se vyostřila situace mezi Izraelem a Palestinci. V pondělí, poté co se Palestinci střetli s izraelskými bezpečnostními složkami na Chrámové hoře v Jeruzalémě, se rozhořel ozbrojený konflikt.

Izraelská města se ocitla pod palbou raket ozbrojeného křídla radikálního Hamásu. Stovky raket míří z Pásma Gazy na Tel Aviv, Beer Ševu, Aškelon nebo Lod. Stejně tak izraelská armáda provedla odvetné letecké útoky na více než 500 cílů v Gaze. Zemřelo při nich nejméně 65 lidí, téměř 400 lidí bylo zraněno. Šest obětí a více než stovku zraněných hlásí izraelská strana.


Proč právě nyní?

Za aktuální vyhrocenou situaci můžou především události několika posledních týdnů. Jednou z nich byl očekávaný verdikt izraelského soudu v případu nuceného vystěhovávání palestinských rodin ze čtvrti Šajch Džarráh ve východním Jeruzalémě. Vypovězení se týkalo více než 70 lidí, do jejichž domů a bytů se mají nastěhovat židovští nacionalisté.

„V posledních letech se čtvrť stala předmětem mnoha soudních sporů, jsou to zejména izraelští nacionalisté, osadníci, kteří si nárokují majetek tamních palestinských rodin,“ vysvětluje v podcastu Milan Rokos. Vystěhovávání palestinských rodin nebo nucené demolice jejich domů jsou dlouholeté problémy.

Čtvrť Šajch Džarráh, jak připomíná Milan Rokos v podcastu, je asi dva kilometry vzdálená od Starého města. Už v dobách Osmanské říše ji obývaly hlavně muslimské elity. Nachází se ve východní části Jeruzaléma, kterou v roce 1967 anektoval Izrael. Anexi východní části města neuznává mezinárodní společenství.

Kvůli vystěhovávání palestinských rodin v Šajch Džarráh protestovali Palestinci i řada Izraelců a nevládních organizací v Jeruzalémě několik dní, minulý čtvrtek došlo k prvním potyčkám s izraelskou policií. Vrcholil muslimský svátek Ramadán a v neděli byl také izraelský státní svátek Den Jeruzaléma.

V ten den země slaví právě dobytí východní části města, izraelští nacionalisté vycházejí do ulic Jeruzaléma a slaví. To se setkává s odporem na straně Palestinců. Na Chrámové hoře se tradičně schází Palestinci a právě tam propukly první velké střety s izraelskými bezpečnostními službami. Izraelská policie nakonec vnikla i do mešity al-Aksá a provedla zásah pomocí slzného plynu a pogumovaných projektilů. Video z této akce se dostalo na sociální sítě a vzhledem k tomu, že jde pro muslimy o jedno z nejsvatějších míst vůbec, vyvolalo velké pobouření nejen Palestinců.

„Protestovali různí Palestinci, nebyla to akce Hamásu. Jsou to obecně Palestinci, kteří vystupují proti okupaci východního Jeruzaléma a prostě obyvatelé města,“ říká Milan Rokos.

Okupovaná území

Od roku 1967, kdy skončila šestidenní válka, Izrael okupuje arabská území. Konkrétně Pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu a Golanské výšiny.

Pásmo Gazy je navíc od roku 2007 uzavřeno izraelskou blokádou: vzdušnou, námořní i pozemní. Na území asi 360 kilometrů čtverečních žijí zhruba dva miliony Palestinců. Mezinárodní a neziskové organizace dlouhodobě upozorňují na tamní humanitární krizi. Palestinci v Gaze trpí například nedostatkem pitné vody. Zásobování včetně elektřiny je zcela závislé na Izraeli.

Západní břeh Jordánu je součástí takzvaného Palestinského území, které však v rozporu s mezinárodním právem postupně osidlují židovští osadníci. Osad je na Západním břehu více než 200.

Peníze z Washingtonu

„Izrael je pro USA nejpevnějším spojencem v regionu. V posledních letech tam proudí pomoc ve výši asi 3,8 miliardy dolarů ročně,“ přidává další kontext sporu Milan Rokos. Americké finance jdou především do izraelské vojenské výbavy a obecně na obranu. Rekordně částku navýšil ex-prezident Barack Obama. Donald Trump dodal především politickou a symbolickou pomoc.


„Od Donalda Trumpa to byl bezprecedentní krok, kterým popřel několik desítek let trvající politiku mezinárodního společenství,“ naráží redaktor v podcastu na fakt, že bývalá americká administrativa uznala Jeruzalém jako hlavní město Izraele a přestěhovala tam svoji ambasádu.

Aktuální vyhrocená situace také, zdá se, hraje do karet izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi. Izrael se potýká s vleklou politickou krizí, která vedla k sérii čtyř parlamentních voleb za dva roky.

Zatím poslední parlamentní volby se tam konaly 23. března a ani tentokrát nepřinesly jasný výsledek. Netanjahův Likud sice vyhrál, ale s třiceti mandáty nebyl schopný sestavit vládu. Před více než týdnem tak izraelský prezident Rivlin pověřil sestavením vlády centristu Jaira Lapida, na což bude mít šéf opozice necelý měsíc čas.


----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

May 13, 2021
Skotsko jde k volbám. Rozhoduje o nezávislosti, poslední slovo má ale Londýn
1569

O tom, zda má Skotsko setrvat ve Spojeném království, či se od něj odtrhnout, hlasovala země už před sedmi lety. Referendum skončilo takto: 55,3 procenta proti nezávislosti, 44,7 procenta pro. Od té doby se ale změnily podmínky, Velká Británie za velké nelibosti Skotska vystoupila z Evropské unie a nahrála tak skotským nacionalistům, kteří volají po dalším referendu.

Politolog Michael Keating z University of Aberdeen v podcastu Checkpoint mluví o tom, jak smýšlení Skotů o nezávislosti brexit ovlivnil: „V referendu o brexitu hlasovalo Skotsko výraznou většinou pro setrvání v EU, zatímco Anglie těsně odhlasovala rozvod s unií. V EU chtěli zůstat skotští nacionalisté i unionisté. Po brexitu se proto část unionistů rozhodla, že jedinou cestou, jak zůstat v unii, je vrátit se do ní. A tudíž i stát se nezávislou zemí.“

Ve Skotsku jdou proti sobě nyní dvě kampaně. „Na jedné straně jsou ti, kteří chtějí nezávislost a zároveň zpět do Evropy, a proti nim ti, kteří se vyjadřují proti referendu o nezávislosti za jakýchkoliv podmínek a zároveň stojí na straně brexitu. Není tu jasná většina lidí, co by si přála nezávislost. Ale 50 procent populace by ji chtělo – a ti také chtějí zpátky do Evropy,“ říká Keating v Checkpointu.

Odchod z Evropské unie a referendum o něm, jež se konalo před pěti lety, znásobilo rozhořčení skotských nacionalistů. „Teď mohou říct – odvedli nás z EU, přitom nám v roce 2014 řekli, že jediná cesta, jak v ní zůstat, je hlasovat proti nezávislosti. Opak byl přitom pravdou. Na druhou stranu – kdyby bylo Skotsko v EU a zbytek Británie ne, musela by mezi nimi vzniknout pevná hranice. A to je oproti roku 2014 složitější situace. Takže volání po nezávislosti může být naléhavější, argumenty mohou být silnější, ale praktické překážky jsou nyní mnohem větší,“ podotýká politolog Keating, který zároveň šéfuje Centru pro ústavní změny v Edinburghu.

Empatická lídryně Sturgeonová

Volby do skotského parlamentu se konají ve čtvrtek, průzkumy veřejného mínění nicméně ukazovaly na vítězství vládnoucí Skotské národní strany (SNP), jež je hlavním propagátorem skotské nezávislosti. Referendum v roce 2014 ostatně nechali vypsat právě skotští nacionalisté v čele s někdejším prvním ministrem Alexem Salmondem.

Podle politického analytika Michaela Higginse z University of Strathclyde v Glasgow ale v nynějším hlasování do parlamentu neznamená hlas pro SNP nutně i podporu nezávislosti.

„Volit SNP neznamená pouze hlasovat pro nezávislost. Představuje to i podporu konkrétního způsobu vlády, kompetence a stability. Skotští nacionalisté jsou u vlády už celou řadu let. Jejich šéfka, první ministryně Nicola Sturgeonová, má u veřejnosti opodstatněně vysokou podporu – tu má stejně tak i v zahraničí a napříč Británií. Mnoho lidí, co volí SNP, hlasuje pro tyto kvality, ne nutně pro nezávislost. Těžko si lze ale představit, že by někdo hodil hlas SNP, zároveň by ale nechtěl nezávislost,“ komentuje v Checkpointu Higgins.

První ministryně Skotska Sturgeonová je podle něj člověk na svém místě. Skotskou vládu vede od roku 2014, do jejího čela se dostala po rezignaci Salmonda. Podle Higginse je Sturgeonová empatická lídryně: „A pak je tu status, který první ministryně má jako prominentní politička, žena. Symbolicky jde o důležité postavení, které jde ruku v ruce se způsobem, jakým se Skotsko vnímá. Jako moderní země, která se tváří prakticky jako skandinávská liberální demokracie. Jako progresivní země s nejtalentovanějším člověkem ve vedení, nehledě na gender.“


Nezájem Westminsteru

Britské vedení skotské politice podle Higginse příliš pozornosti nevěnuje. Ve světle posledních událostí, kdy se v Británii řešila kauza bývalého předsedy vlády Davida Camerona i problémy nynějšího premiéra Borise Johnsona, se na volby ve Skotsku v Londýně poněkud pozapomnělo.

„Westminster Skotsku dostatek pozornosti nevěnuje, ale to se prostě stalo součástí skotského politického ekosystému. Westminster zajímá jen málo, co se děje kolem severní hranice a ve skotském parlamentu. V určitém smyslu je skoro až irelevantní, co si Londýn o Skotsku myslí. Samozřejmě, Westminster má nad námi nemalou politickou i ekonomickou moc,“ upozorňuje v Checkpointu odborník.

Je to totiž právě britská vláda v čele s Borisem Johnsonem, která má ohledně skotského referenda o nezávislosti poslední slovo. Tedy pokud Skotové chtějí, aby bylo hlasování platné a legální. „Pro Westminster tedy přijde moment, kdy sehraje velkou roli jak ve skotské politice, tak i na ústavní úrovni,“ shrnuje v podcastu Michael Higgins.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

May 06, 2021
Biden v zahraniční politice zaujal. Doma ale najde spoustu kritiků, říká expert
1860

V čele Spojených států stojí Joe Biden skoro 100 dní. „V zahraniční politice udělal zajímavé kroky. U té domácí se najde spoustu kritiků, již by očekávali, že těch kroků bude víc a budou už prosazené,“ říká amerikanista Jan Beneš.

„Nepřekvapil prakticky ničím. Možná se od něj očekávalo ještě rychlejší tempo v případě legislativy. Že se jí v Kongresu prohlasuje více než jen ten jeden záchranný balíček,“ hodnotí v Checkpointu prvních 100 dní Joea Bidena ve funkci, které prezident oslaví v pátek, Jan Beneš z Ostravské univerzity.

Přece jen nějaké nečekané kroky ale Biden podle amerikanisty podnikl v zahraniční politice: „Trochu překvapivé je vyhlášení a uznání arménské genocidy, stejně jako stažení vojáků z Afghánistánu. Asi ne všichni čekali, rozhodně tedy ne Tálibán, že se ještě posune termín stažení jednotek.“

„Za to, jak se Bílý dům srovnává s pandemickou situací a jak rychle byl, částečně i díky předchozí administrativě, schopný dostat mezi lidi vakcínu proti covidu-19 a naočkovat poměrně velké procento obyvatelstva, by měl Joe Biden dostat přinejmenším jedničku,“ uzavírá hodnocení v podcastu amerikanista Beneš.

„Nezajímavý“ Biden

Od 20. ledna, kdy Biden do vedení Ameriky nastoupil, představil nový prezident několik desítek exekutivních příkazů – ke čtvrtku jich je přesně 40. Zaměřil se v nich na řešení koronavirové pandemie i na témata, jež prosazoval už ve své předvolební kampani, třeba klimatickou akci.

V mnoha případech, a to nejen na úrovni exekutivních příkazů, se Biden vymezil vůči politice svého předchůdce, republikána Donalda Trumpa. Vrátil například Spojené státy mezi členy Světové zdravotnické organizace i mezi signatáře Pařížské klimatické dohody.

„Po čtyřech letech vlády Trumpa přináší to, že Biden není Trump, u značné části současnému prezidentovi obrovské plus,“ říká v epizodě expert Beneš. S odchodem republikánského exprezidenta z médií mimo jiné zmizelo drama, kterým byl pověstný.

„Ten ‚entertainment‘, zábava, kterou Donald Trump představoval, z obrazovek zmizela. V tom je Joe Biden nový a jiný, svým způsobem nezajímavý,“ komentuje Beneš.

Migrační politika je Bidenovou slabou stránkou

Ačkoliv jde prezident ve své agendě v mnoha ohledech opačným směrem, než jaký zvolil jeho předchůdce Trump, v některých otázkách jsou si překvapivě blízko, respektive se v nich až tolik nerozcházejí. A to třeba v případě migrační politiky.

„V otázce migrace, oněch plotů na jižní hranici USA s Mexikem, Biden zatím silně lavíruje. Jde o jeho v současnosti nejslabší stránku, která mu přinesla i nejnižší hodnocení z pohledu demokratických, republikánských i nerozhodnutých voličů. Je to skutečně politika, kde momentálně administrativa selhává,“ vysvětluje v Checkpointu Beneš.

Nelibost u veřejnosti zapříčinila mimo jiné neschopnost vlády splnit své sliby, například ukončit výstavbu zdí nebo jiných bariér na jižní hranici. „To se nestalo, dokonce existují memoranda, že nějaké části těchto plotů se budou muset opravit či přistavit,“ podotýká amerikanista.

„Zároveň je tu pak slib, že se zvýší limit na počet přijímaných uprchlíků z momentálních 15 tisíc, což je absurdně nízké číslo, na 125 tisíc lidí. To slibuje, že příští rok zavede. Nyní to ale zůstává na 15 tisících a Biden odmítá to množství zvednout na víc než 62,5 tisíce, což je otázka, jestli jeho administrativa bude vůbec schopná tolik lidí přijmout. No a nakonec Biden nenabídl žádný přesvědčivý plán, jakým způsobem chce migrační politiku USA vést,“ říká v Checkpointu Jan Beneš, amerikanista z Ostravské univerzity.

S jakým z předchozích amerických prezidentů by se rád Joe Biden srovnával? A co do vlády přinesla viceprezidentka Kamala Harrisová? Celou epizodu podcastu Checkpoint, jejímž hostem je amerikanista Jan Beneš z Ostravské univerzity, si poslechněte v přehrávači v úvodu článku.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Apr 29, 2021
Nemůžete pít v Praze v klidu pivo a nemyslet na dění na Ukrajině, zní z Litvy
1045

Pobaltské státy včetně Litvy nemají v posledních letech dobrý pocit z toho, jak se střední Evropa staví k ruské hrozbě. Podle Žygimantase Pavilionise i Česko některé věci bagatelizuje a neuvědomuje si, že současná Ruská federace není stát, jako každý jiný. Podle litevského politika a někdejšího dlouholetého diplomata by vrbětická aféra a její prudká dohra mohly a měly sloužit jako budíček pro české politické vedení i širokou veřejnost.

„Okamžitě jsem napsal na Facebook, jak jsem rád, že se naši spojenci a přátelé ve Střední Evropě probouzejí. Napsal jsem taky, že pivo vypité v Praze bude od tohoto okamžiku mnohem chutnější, než dříve. To je samozřejmě vtip, ale prostě je dobře, že se probouzíte. My něco takového, jako teď vy, říkáme od ruské invaze na Ukrajinu v roce 2014. Naše bývalá prezidentka paní Grybauskaiteová tehdy uvedla, že Rusko je teroristický stát. Já dělal totéž coby tehdejší litevský velvyslanec ve Spojených státech,“ říká v podcastu Checkpoint Žygimantas Pavilionis.

Dlouholetému litevskému diplomatovi a dnes politikovi, velkému obdivovateli Václava Havla, který je vděčný za všemožnou podporu Česka litevské cestě k demokracii, bylo smutno, když viděl, jak Češi prý začínají o základních a zásadních hodnotových věcech pochybovat. Teď je podle něj nejvyšší čas se probrat. „Pozoroval jsem teď ve střední Evropě zvláštní tendence, upřímně řečeno proruské a protizápadní tendence. Nebudu jmenovat ale slyšet od jednoho předsedy zahraničního výboru parlamentu, že skutečné nebezpečí teď přichází ze Západu a ne z Východu, mě šokovalo. Musíme být u nás na Západě jednotní. Teď tu máme Bidenovu administrativu řízenou někým, koho bych nazval profesionálem Studené války, který vidí svět plus mínus jako my. Tak se pojďme sjednotit a čelme nepříteli.“

Už ale samotná volba vhodného pojmenování Ruské federace je v některých zemích problematická. Mluvit o Rusku coby o příteli, je v Česku v těchto dnech málo myslitelné, ale jsme tak daleko, abychom Moskvu zařadili do škatulky nepřítel? „Můj přítel, ruský disident Vladimir Kara-Murza, jehož se dvakrát pokusili otrávit, vždycky upozorňuje, že nejde o Ruskou federaci a ruské obyvatelstvo - jde o Kreml, o jestřáby z KGB. Nebo jak to formuloval můj zesnulý přítel, senátor John McCain, je to čerpací stanice provozovaná mafií. Je to zločinecký, mafiánský stát, který podporuje teroristické aktivity,“ hodnotí litevský politik.

Žygimantas Pavilionis Seznam Zprávám řekl, že Litva bude s Českem plně solidární, včetně případného požadavku na vyhoštění ruských diplomatů. Litevský politik se v tomto směru obrací na Čechy a vzkazuje: „Probuďte se, buďte nám zase inspirací, jako v 90.v letech, buďte zase těmi Čechy Václava Havla.“ Podle Litevce je iluzí, že můžeme sedět v historickém centru Prahy, v klidu popíjet pivo a nemyslet na to, co se děje na Ukrajině. „Ta rakovina zla vás dostihne. Je to mentalita 19.století. Ta nemoc se v případě nečinnosti rozšíří a zahubí vaši svobodu.“

Poslechněte si celou aktuální epizodu Checkpointu, podcastu Seznam Zpráv o dění ve světě.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Apr 22, 2021
Kontroverzní francouzský návrh zákona míří na muslimy. Situaci ještě zhorší, říká právník
1840

„Návrh zákona by měl podle názvu podporovat respekt k principům republiky,“ představuje dokument v podcastu Checkpoint právník Daniel Bartoň, který se vztahem náboženství a práva ve Francii dlouhodobě zabývá. Jde podle něj jednak o symboliku a o odpověď na otázku „co je to být Francouzem?“, ale také o populistický politický krok před prezidentskými volbami. 

55 článků legislativy, která prošla Národním shromážděním a dostala se tak na senátní úroveň, zasahuje do široké škály oblastí života. Autoři, kterými jsou francouzský prezident Emmanuel Macron a vláda premiéra Jeana Castexe, chtějí co možná nejvíce oddělit náboženství od veřejného dění. Náboženské organizace mají být pod kontrolou, zákonem má být zakázaná polygamie, nucené sňatky nebo takzvané certifikáty o panenství.

To jsou ale některá konkrétní východiska diskutovaného zákona. V první řadě jde o debatu, která se snaží popsat tzv. hodnoty francouzské republiky. To podtrhuje i Macron, který zprvu mluvil o „zákoně o separatismu“, který se proto vžil i v zahraničních médiích, aktuálně se mu ale ve Francii říká „zákon o respektu k principům republiky“.

„Návrh pracuje s velkým množstvím velmi neurčitých pojmů jako ‚lidská důstojnost‘, ‚hodnoty republiky‘, ‚volnost, rovnost, bratrství‘, vzdělání… otázkou je, jak je konkrétní části státu budou naplňovat a jak se budou lišit přístupy k vyznění zákona,“ upozorňuje na možné problémy s interpretací právník Bartoň.

Celá debata i samotný návrh zákona budí kontroverzi. Vzhledem k tomu, že je otevřeně namířený proti islámu a muslimské komunitě, otevírá se rovněž otázka, zda nejde přímo proti lidským právům ustanoveným ve francouzské ústavě. „Ano, je možné, že bude zákon diskriminační,“ potvrzuje tento aspekt právník.

Spor a problém se podle Bartoně nachází zejména v dvojím metru přístupu francouzské vlády a případně zákon vymáhajících úřadů. Legislativa sice hovoří o oddělení náboženství a veřejné sféry, prakticky se ale jedná o islám, jiná náboženství se v zemi i na politické úrovni vnímají jinak. Daniel Bartoň zmiňuje zejména „protežovanost“ katolické církve, kterou stát i finančně podporuje.

Od roku 1905 jsou ve Francii všechny budovy a kostely katolické církve majetkem státu. Tím pádem je i ve státní režii jejich provoz, do kterého jdou státní finance.

Politický boj

Přestože určitým katalyzátorem v přípravě nového zákona byla nábožensky motivovaná vražda učitele historie Samuela Patyho, určité náznaky jsou na stole již dlouho. V zemi platí například zákaz nošení náboženských symbolů ve školách. Francií se inspirovala i sousední Belgie, Nizozemsko, Dánsko a nedávno také Švýcarsko.


Francie má největší muslimskou komunitu v Evropě a s různými podobami integrační politiky se země potýká dlouhá desetiletí. „Integrační model není příliš úspěšný, dochází k vytváření odloučených lokalit a s tím se pojí sociální problémy. Příčiny radikalismu a terorismu jsou z 80 procent právě sociální, ne náboženské,“ upozorňuje v podcastu Checkpoint Bartoň.

Francouzská vláda chce zákonem zamezit rozdělování společnosti a také tvorbě uzavřených komunit, které mají tendenci se radikalizovat. „Polarizace se ale tímto krokem ještě umocní,“ myslí si právník, vysvětluje, že pokud se rozšíří typy zaměstnání, ve kterých bude povinnost náboženské neutrality, mnohé muslimky pracovní místa opustí a stáhnou se buď do domácností nebo do soukromé sféry. Sociální vyloučení se tak ještě prohloubí.

„Pozitivní dopad by ale jistě mohla mít kontrola zahraničních finančních toků do náboženských institucí na území Francie,“ říká Daniel Bartoň.

Je nutné si uvědomit i politický rozměr připravované legislativy. Příští rok se ve Francii konají prezidentské volby, ve kterých chce svůj mandát obhájit Emmanuel Macron. Aktuálně to vypadá, že se odehraje stejný souboj jako před čtyřmi lety, a tedy že jeho soupeřkou bude Marine Le Penová z ultrapravicového tábora francouzské politiky.

„Je pravděpodobné, že se vláda snaží nalákat ultrapravicové voliče,“ připouští Bartoň a dodává: „Z hlediska populistické politiky je jednoduché vytáhnout kartu někoho, kdo je odlišný a kdo může plnit funkci obětního beránka“. Historicky to byli židé, aktuálně tuto roli podle právníka plní právě muslimové. „V ČR ani muslimy nepotřebujeme k tomu, abychom se vůči nim politicky vyhraňovali,“ srovnává francouzskou a českou zkušenost Daniel Bartoň.

Některé body návrhu, které se týkají školství, již před dvěma dny ve francouzském Senátu prošly prvním čtením. Horní komora parlamentu má převahu republikánů, kteří zákon podporují, ale chtějí ho ještě přísnější. Oproti tomu levice celý návrh ostře kritizuje. Zákon musí projít oběma komorami ve stejném znění, případně se obě strany musí dohodnout na kompromisu.

Více o francouzském návrhu zákona, ale i o přístupu Francouzů k „hodnotám republiky“ se dozvíte v aktuální epizodě podcastu.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Apr 15, 2021
Evropa a Turecko jsou na sobě vzájemně závislé, říká expertka
2659

Do Ankary v úterý zavítala šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová spolu s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem. A to necelý měsíc od návštěvy tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v Bruselu. Velkými tématy schůzky evropských představitelů s Erdoganem byla lidská práva i vyjednávání vstřícného přístupu k partnerům v oblasti východního Středomoří.

Podle politoložky Lucie Tungul z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci je partnerství pro obě strany důležité: „Turecko je navzdory tomu, jak se vyvíjejí vzájemné vztahy, zásadním partnerem Evropské unie. Je to dáno i současným vývojem – na konci dubna se má začít jednat o znovusjednocení Kypru, jehož řecká část je zemí EU.“

Z pohledu evropského bloku jde o důležitou otázku, u níž je spolupráce Turecka klíčová. Dohodu o znovusjednocení se nedaří vyjednat už více než 40 let. „Důvody ale nejsou jen na straně Turecka – Kypr měl možnost se sjednotit před rozšířením EU v roce 2004. A byla to právě ta řecká část, jež plán zamítla. Teď jsme nicméně jinde, jednání budou znovu pokračovat,“ podotýká v podcastu Tungul.

Evropská unie tedy ve věci Kypru a východního Středomoří nemá podle politoložky dobrou vyjednávací pozici: „Není totiž vnímána jako nezávislý mediátor, je samozřejmě přímou součástí konfliktu už jen proto, že Kypr je členem EU. Na druhou stranu se v tom velmi angažovala Francie, což podkopávalo snahy Německa najít společnou řeč s Tureckem.“

Silná slova při vyjednávání

Evropská unie je na Turecku závislá například kvůli dohodě o migraci z roku 2016, ona závislost je ovšem reciproční. „To je přesně důvod, proč po prosincovém zasedání Evropské rady s nadnesením zavedení sankčního režimu vůči Turecku země dost zásadně – minimálně rétoricky – změnila postoj. Další věc je celá otázka ekonomické krize, kterou Turecko prochází. V tomto ohledu je role EU velmi silná, protože je na ní její blízkovýchodní soused do značné míry závislý,“ vysvětluje v Checkpointu Tungul.

To bylo předmětem i jednání o zmiňované migrační dohodě před pěti lety. „Za to, že se Turecko bude starat dál o miliony syrských uprchlíků, měla být rozšířena celní unie s Tureckem i na další typy produktů, zejména na zemědělské zboží. To ale dodnes součástí celní unie není. Nedošlo ani na bezvízový styk Turecka s evropským blokem. Takže Turecko také potřebuje Evropskou unii,“ upozorňuje odbornice.

Obě strany ovšem při vyjednávání často volí silná slova. Příliš rázná rétorika není problémem jen Turecka, loni s ní přišla i Francie a Řecko. „Hraničilo to s tím, že pokud by to jedna ze stran přehnala, mohl hrozit nebezpečný konflikt. Německo si toho bylo vědomé, a proto se snažilo situaci usměrňovat. To, že Turecko potřebuje EU a že EU potřebuje Turecko, je tak při jednáních výhoda i nevýhoda,“ říká v podcastu politoložka.

Z Erdogana se nejdříve radovali

Za posledních asi dvacet let, co se nynější prezident Erdogan pohybuje v turecké politice, prošly vztahy Turecka s Evropskou unií podle Tungul bujarým vývojem – jinou proměnu za sebou mají vztahy s EU jako celkem a odlišnou ty s jednotlivými členskými státy. „V posledních letech na ně měl velký vliv odchod Velké Británie z EU, šlo o jednu ze zemí, jež se snažily udržovat s Tureckem dobrý vztah,“ popisuje odbornice.

Z Erdoganova nástupu do politiky se ale Evropská unie – nebo minimálně její část – podle politoložky nejdříve radovala: „Erdoganova původní éra byla spojena s řadou reforem, s demokratizací a europeizací Turecka. Začalo se to měnit dlouho před jeho prezidentskou érou, v roce 2007 nebo 2008 docházelo k prvním změnám.“

Na stavu současného Turecka ale podle Tungul nese vinu právě i Evropská unie. „I proto, že v době, kdy země procházela tím velmi bolestivým reformním procesem, některé evropské země, třeba právě Francie, ale tehdy i Německo, vůbec zpochybňovaly tu možnost, že by se Turecko mohlo stát zemí Evropské unie,“ uvedla Tungul.

„To samozřejmě vládě – tehdy byl Erdogan premiérem – situaci zkomplikovalo vůči opozici. Tvrdila, že Turecko musí projít reformami, které budou zemi bolet, kvůli tomu, aby se mohla stát členskou zemí EU. V tu chvíli ale zároveň velké země Unie říkaly, že se to stejně nikdy nestane, protože Turecko do Evropské unie nepatří. To vám tu legitimitu reforem zničí. A Kypr, země, která se stala členem EU v době, kdy neodsouhlasila znovusjednocení ostrova, od prvopočátku blokoval některé kapitoly jednání,“ vysvětluje v podcastu politoložka.

Vedení Turecka i tamní veřejnost vnímaly takové kroky jako velmi komplikované. Země požadovala, aby dříve, než řecký Kypr sama uzná, se on otevřel tomu, že uzná přítomnost Turecka na Kypru. „Oba státy se tak dostaly do zákopové války, kdy tvrdily, že dokud jedna strana něco neudělá, tak ta druhá tedy také ne,“ shrnuje Lucie Tungul z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Jaký je Turecko mezinárodní hráč? Jak na tureckou společnost působí mediální nesvoboda? A jak je to s odstoupením od Istanbulské úmluvy? Pusťte si aktuální díl podcastu Checkpoint!
----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Apr 08, 2021
Evropa se na postoji k migraci neshodne. Češi patří k největším kritikům
1896

„Evropa je atraktivní destinací pro migraci. Ale Spojené státy zatím ‚vítězí‘, neztratily auru toho amerického snu,“ uvažuje nad migračním trendem posledních let politoložka Eva Krejčová z Cambridgeské univerzity. V podcastu Checkpoint říká, že podle nedávného celosvětového průzkumu až 15 procent dospělé populace jeví zájem o emigraci do jiné země: „Ovšem reálně ten krok udělají pouhá tři procenta populace.“

V roce 2015 došlo k obrovskému nárůstu, zejména kvůli lidem prchajícím z válečného konfliktu v Sýrii a kvůli vzestupu teroristického Islámského státu. „Od té doby ale počet pokusů o nelegální vstup na území EU výrazně klesá,“ říká Eva Krejčová. V roce 2019 to bylo asi 141 tisíc pokusů, loni už 125 tisíc (nejedná se tedy o počet lidí).

Je třeba dodat, že se také ochrana evropských hranic zvyšuje. „Nedávno začala agentura Frontex využívat nové technologie, které jsou schopné monitorovat celá pohraniční území a odesílat informace do centrály,“ upozorňuje politoložka na aktivity Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž Frontex.

Každý rok Frontex „ukrajuje“ čím dál větší díl z unijního rozpočtu. Agentura je však v poslední době spojena s mnohými kontroverzemi, včetně svědectví o jejích nelegálních aktivitách – čelí podezření z násilného vytlačování migrantů za hranice. I proto se ozývají hlasy z europarlamentu pro seškrtání jejího rozpočtu a přehodnocení jejích aktivit na hranicích.

Jednotlivé členské státy však mají k migrační politice tradičně rozdílné postoje. „Po druhé světové válce se migrační politika evropských států spíše liberalizovala. Od 90. let sledujeme větší restriktivnost a hlavně selektivitu, tedy že si státy stále více vybírají, koho přijmou,“ popisuje vývoj migrační politiky v EU Eva Krejčová. Podle ní většinou lidi překvapí, že jednou ze zemí, která má vůbec nejrestriktivnější a nejselektivnější migrační politiku, je Německo. „Přísnější je i Dánsko nebo byla Velká Británie. Naopak nejotevřenější je Portugalsko, Španělsko a Švédsko,“ dodává.

Specifickým příkladem je střední a východní Evropa, tedy i Česká republika. „Nemáme tu poválečnou zkušenost s příchodem migrantů z bývalých kolonií. Ani se nás nedotkla migrace Italů, Portugalců a Španělů v 50. a 60. letech, kteří pomáhali budovat poválečný průmysl v Belgii, Švýcarsku nebo Německu,“ vysvětluje politoložka. V roce 2015 prý tak přišla překvapivá krize a přinesla do politiky téma migrace, o níž většina lidí předtím nepřemýšlela. „A stále tu lidé migraci vnímají vůbec nejvíc negativně z celé Evropy,“ shrnuje Krejčová postoj Středoevropanů.

Politoložka z Cambridgeské univerzity se zabývá také evropskou migrací, tedy pohybem lidí mezi jednotlivými členskými státy EU. „Stále platí, že se většina Evropanů přesouvá spíše do západních zemí EU. Každý rok se takto přesune milion až milion a půl lidí,“ uvádí Krejčová, která ve svém výzkumu sleduje také případné změny politických postojů emigrantů.

Díky volnému pohybu se kdokoliv z EU může usídlit kdekoliv. Stále je podle politoložky ale velmi patrná geografická a kulturní blízkost: „Nejvíc Slováků migruje do Česka, Němci do Rakouska, Finové do Švédska, Portugalci do Francie a Lucemburska, Italové do Švýcarska a Německa. Češi jsou výjimka, která většinou nikam moc neemigruje.“

Mají média vliv na vnímání migrační politiky? Jak to bylo s brexitem a Poláky ve Velké Británii? Jak se mění politické postoje člověka, když emigruje do jiné země? Pusťte si aktuální díl podcastu Checkpoint!

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Apr 01, 2021
Hongkong neměl šanci. Mladí utíkají pryč, říká sinolog
1872

Volby do hongkongské podoby parlamentu odložila tamní pročínská vláda o rok. Původně se měly konat loni v září, vyhlídky na vítězství propropekingských sil byly ale mizivé. „Hlavně poté, co se v listopadu roku 2019 konaly volby okrskové. Zcela drtivě v nich zvítězila prodemokratická opozice. Vypadalo to, že pokud by se hlasování do Legislativní rady uskutečnilo v řádném termínu loni v září, dopadlo by stejně,“ vysvětluje v Checkpointu sinolog Martin Hála, zakladatel projektu Sinopsis.

Správkyně Hongkongu Carrie Lamová proto volby odložila – jako záminku použila pandemii covidu-19. Hongkongská administrativa tak získala celý rok na to, aby úpravou podmínek zajistila, že demokratické síly nezvítězí. O změnách volebního systému v Hongkongu rozhodlo před pár týdny Všečínské shromáždění lidových zástupců. „Nový volební systém v podstatě opozici žádné šance nedává a celkem zákonitě povede k tomu, že v Hongkongu bude úplně vyloučena z politického života,“ říká Hála.

Čína likviduje zbytky autonomie

V Hongkongu ze strany Číny podle Hály přituhuje už delší dobu. Pomyslná smyčka se začala nad čínskou samosprávou silněji stahovat po nepokojích v roce 2014, po masových protestech před dvěma lety vývoj nabral rychlý spád.

Do ulic tehdy vyšly masy lidí, kteří demonstrovali proti návrhu extradičního zákona, jenž by umožňoval vydání podezřelých osob mimo jiné do pevninské Číny. Při protestech se ke slovu a nakonec i do vedoucích politických pozic v jednotlivých okrscích dostala prodemokratická opozice a v ulicích to v některých momentech vypadalo jako na bitevním poli. Peking ovšem nástup prodemokratických sil tvrdě zarazil.
„Čínská lidová republika nyní přejímá přímou moc nad Hongkongem a de facto likviduje zbytky vysokého stupně autonomie, který se tam Čína zaručila dodržovat po padesát let od převzetí Hongkongu pod svou správu v roce 1997. Závazky Pekingu tedy vydržely zhruba polovinu slibovaného období,“ podotýká sinolog v podcastu.

Studená sprcha

Postupně podle Hály vyplouvají na povrch informace a dokumenty, podle kterých měla Čína v plánu převzít přímou kontrolu nad Hongkongem ještě před předloňskými masovými protesty: „Vyplývá z nich, že čínské vedení formulovalo ve dvou krocích plán, jak zamezit tamním prodemokratickým silám, aby se jakkoliv mohly podílet na správě oblasti.“ V prvním kroku se počítalo se zavedením zákona o státní bezpečnosti, v druhém se změnou volebního systému. První položku si Čína odškrtla loni v létě, tu druhou před pár týdny.

„Ještě při demonstracích v roce 2019, jakkoliv byly dramatické a docházelo k velmi tvrdým postihům ze strany tamní policie, lidé vykazovali velký stupeň euforie. Měli pocit, že mění historii a osud Hongkongu je v jejich rukou. Zákon o státní bezpečnosti byl jako studená sprcha, nikdo nečekal, že bude tak drakonický,“ komentuje v Checkpointu sinolog.

Legislativa tak podle Hály nastolila v Hongkongu podobné poměry, jaké panují v pevninské Číně. „Mezi lidmi panuje jistý šok a obavy do budoucna. Celá řada obyvatel Hongkongu už město opustila, nebo o tom uvažuje, z mladých lidí dokonce většina,“ shrnuje v podcastu bezvýchodnou situaci sinolog. „Hongkong nikdy neměl šanci. Tedy neměl ji už od roku 1997, kdy přešel pod čínskou správu. A to za podmínek, jež signalizovaly, že dříve či později k takovému řešení, jakého jsme svědky, dojde.“

V aktuální epizodě podcastu Checkpoint se také dozvíte, zda mezinárodní společenství, tedy i Česko, nemohlo pro Hongkong udělat víc, nebo jak je to se 47 obviněnými politickými aktivisty.
----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Mar 25, 2021
Slovensko bojuje s vládní i covidovou krizí. Premiér problémy eskaluje
1759

„Matovič místo aby situaci zklidnil, naopak vytváří a ještě eskaluje problémy,“ hodnotí v aktuálním Checkpointu chování slovenského premiéra Zuzana Kovačič Hanzelová, novinářka z deníku SME. Krize se vyhrotila poté, co Matovič objednal ruské vakcíny Sputnik V bez předchozí konzultace se svými koaličními partnery.

Jak ale zdůrazňuje i Kovačič Hanzelová, v případě vládní krize nejde vyloženě o tuto nebo jinou kauzu, ani o korupční skandál, kvůli kterému končily předchozí vlády na Slovensku: „Koaliční partneři si stěžují na to, že premiér nezvládá management vlády a svoji funkci.“ Ve vládě už skončili dva ministři – zdravotnictví a sociálních věcí. Členové čtyřkoalice volají i po odstoupení samotného Igora Matoviče.

Nová slovenská éra. Tak před rokem hodnotili komentátoři výsledek parlamentních voleb. Především proto, že se země dlouhá léta potýkala s protekcionismem a korupcí prorostlou státní správou. Opozice byla slabá a víc než dekádu byl u kormidla Robert Fico se stranou Směr. Jeho vláda držela ochranou ruku nad určitými vlivnými lidmi nebo podnikateli.

„Dnes si na Slovensku nikdo z vlivných lidí nemůže myslet, že je nedotknutelný,“ připouští slovenská novinářka, že s příchodem Matoviče do vlády se opravdu něco změnilo. Příkladem je i zatčení šéfa Slovenské informační služby Vladimíra Pčolinského z minulého týdne. „Teď vidíme, že policie je schopná a ochotná zatknout i šéfa tajné služby, který má blízko k vládní koalici,“ dodává reportérka deníku SME.

Koaliční krize podle Kovačič Hanzelové paralyzuje řešení krize pandemické. „Zrovna včera jsem jela tramvají a paní tam do telefonu nahlas vyprávěla, že si šla nechat udělat nehty a vytetovat obočí, ale tyto salóny mají být zavřené. Navíc vyprávěla, jak si s kosmetičkou zanadávaly na Matoviče,“ popisuje atmosféru v zemi. Premiér má aktuálně opravdu velmi nízkou podporu občanů, dostal se dokonce pod úroveň podpory Roberta Fica po vraždě novináře Jána Kuciaka.

Problémy se však mohou projevit i mimo Národní radu a daleko za hranicemi slovenského hlavního města. „Máme problém s velmi chudými romskými osadami. Na Slovensku jsou stovky osad, které vypadají jako africké slumy,“ říká Zuzana Kovačič Hanzelová a varuje, že již před pandemií se v zemi nacházelo 800 tisíc lidí na hranici chudoby, na které pandemie dopadá obzvlášť drtivě. „Přestože ještě neznáme aktuální data, odborníci se shodují, že tito lidé spadli pod hranici chudoby. Konkrétní data se ale dozvíme až ve chvíli, kdy budeme dávat dohromady škody po pandemii,“ dodává novinářka v podcastu.

V podcastu se navíc dozvíte i to, zda je prezidentka Zuzana Čaputová na Slovensku stejně oblíbená jako v Česku, a uslyšíte víc o tom, jaké krizové scénáře jsou právě na stole. Aktuální epizodu Checkpointu si pusťte v přehrávači v úvodu článku.
----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Mar 18, 2021
Země, kde si velmoci vyřizují účty, říká expert o Sýrii
2601

„Jedná se o jednu z největších humanitárních katastrof 21. století. Všichni si pamatujeme migrační krizi z let 2014 a 2015 a způsob, jakým rezonovala v evropské politice. A koneckonců i v té české. Válka v Sýrii dobře poukázala na náš nezájem o humanitární otázky a velmi omezenou schopnost soucitu s oběťmi současných válek. A také na to, že dění v evropském sousedství, pokud to necháme rozvinout do takových rozměrů jako v Sýrii, má samozřejmě dopad i na Česko,“ říká v Checkpointu Jan Daniel, analytik Ústavu mezinárodních vztahů a odborník na Blízký východ.

Daniel syrskému konfliktu přičítá i změnu vnímání role Západu, tedy mimo jiné Spojených států, a Ruska ve světě. „Velmi omezená aktivita západních zemí, evropských i USA, v Sýrii a naopak poměrně výrazná ruská intervence pomohly ukázat dlouhodobější trendy v mezinárodní politice. Tedy přechod od americké dominance k současnému světu, v němž soupeří více velmocí,“ podotýká expert v podcastu.
Podle analytika Daniela se ale konflikt také lokalizoval: „Na mnoha místech Sýrie, kde se bojuje, to už není o velkém soupeření velmocí nebo povstalců proti režimu. Spíš jde o boje o rozdělení moci mezi klany a skupinkami v konkrétních městech nebo regionech. Soupeří třeba o nadvládu třeba nad pašeráckými cestami nebo nad checkpointy. Může nám to připadat jako marginální problém, ale násilí, které z toho plyne, pořád stojí lidské životy.“

V Sýrii se přetahují regionální i světové mocnosti

I přes taková dílčí soupeření se ale dá pojmenovat základní osa bojiště války v Sýrii. Bojuje se například v Idlibu na severozápadě země, a to mezi zbytky islamistické opozice a Tureckem na jedné straně a syrským režimem a Ruskem na straně druhé. Oblast Idlibu je podle Daniela uzavřená, jde o jakési ghetto kontrolované i spojenci islamistické organizace Al-Káida a dalšími podobnými skupinami. A ty bojují i o moc mezi sebou.

V Sýrii si vyřizují účty i Izrael a Írán – a jejich spojenci. „Jde o něco, co podle mě česká média moc nereflektují. Izrael periodicky, víceméně každý měsíc, bombarduje íránské pozice a pozice šíitských milicí prakticky po celé Sýrii. Není to výrazný konflikt, ale útoky stojí životy desítek lidí každý měsíc,“ poznamenává Daniel.

Další rovinou syrské války je i přetahování mezi Ruskem, USA a Tureckem o území ovládané Kurdy na severu a severovýchodě země. Turecko okupovalo značnou část syrského území, kam dosadilo i vlastní správu a spojence ze syrské opozice. Na hranicích okupační zóny potom dochází k lokálnímu bombardování, přestřelkám i ostřelování.

Zahraniční aktéři udržují válku

Zahraniční mocnosti jsou do jisté míry zodpovědné za to, že je válka v Sýrii i nadále aktivní. Na jejím počátku, pár let po povstání, podpořilo Turecko a státy Perského zálivu ozbrojenou opozici proti režimu Bašára al-Asada. „Podpořili je třeba pomocí dodávek zbraní nebo munice. Část opozice, v případě Turecka a zálivových států islamistická, měla prostředky, aby byla schopná na útoky syrské armády reagovat a odolat jim,“ dává příklad odborník.

Podobnou vzpruhu ale dostal i syrský režim o několik let později. „V roce 2015 to pro změnu vypadalo, že je režim Bašára al-Asada na pokraji svých sil. V jižní i severní Sýrii došlo k úspěšným ofenzívám části opozice, a to i v pro režim důležitých pobřežních oblastech. V tu chvíli se do konfliktu zapojilo Rusko se svým letectvem a dokázalo útok rebelů zastavit ze vzduchu,“ říká v podcastu analytik Ústavu mezinárodních stavů.
V Sýrii teď panuje jakési studené příměří, kdy žádná ze stran současného konfliktu není schopná plně přetlačit tu druhou. Jan Daniel nicméně vidí spojitost mezi prodlužováním války a angažovaností zahraničních mocností.

„Pokaždé, když to vypadalo, že nějaká strana dokáže prosadit svou vůli a zvrátit konflikt na svou stranu, došlo k tomu, že se buď zapojili noví zahraniční aktéři, nebo ti, co už ve válce byli aktivní, se angažovali výrazněji. Tím se jim podařilo vrátit válku do nějakého statu quo, byť trochu proměněného,“ dodává Jan Daniel.

Poslechněte si celou aktuální epizodu Checkpointu, která situaci v Sýrii podrobně rozebírá.
----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Mar 11, 2021
Britský klíč k úspěchu: ukázněnost lidí, vysoké tresty a očkování
1851

Ve Velké Británii přesně vědí, kolik lidí otestují a naočkují – příští týden, příští měsíc. Vědí, jak se bude asi vyvíjet naplněnost nemocnic, protože už mají hodnověrné studie, jak jim pomáhá vakcinace. V Česku máme spočítáno, že nás v příštích týdnech čeká pořádný covidový malér.

„Alfou a omegou všeho je testování a očkování. Britové vytěžili z toho, že zkombinovali poměrně tvrdý lockdown s masivním očkováním. Díky tomu se uvolnily kapacity jak mezi lékaři, tak mezi dalšími podpůrnými zdravotnickými specializacemi. Ti všichni se vrhli na očkování a vakcinační látky je na rozdíl od Česka a EU dostatek,“ uvádí v Checkpointu profesor Jan Marek, vedoucí lékař neinvazivní diagnostiky a prenatální kardiologie Great Ormond Street Hospital for Children v Londýně. Teď má mimochodem od svého zaměstnavatele přísný zákaz cestovat do Česka a karanténa po poslední návštěvě se mu strhla z dovolené.


Profesor Marek denně čelí dotazům, co že se to v naší zemi teď vlastně děje. Není divu, reportáže z České republiky teď ostrovní televize vysílají dvakrát, třikrát týdně: „Řeší se, proč členský stát EU, který má vynikající zdravotnictví, je relativně ekonomicky silný, dobře organizovaný, zvládá epidemii tak špatně. Hodně se právě řeší i to, do jaké míry jsou lidé u nás ochotní dodržovat restrikce. Hodně si tu všímají taky inklinace k Rusku, zájmu o vakcínu Sputnik, která není schválená Evropskou lékovou agenturou.“

Podle profesora Marka je i z dálky vidět, že s pandemií v Česku je velký problém. „Jako českého patriota mě to strašně mrzí. Z tohoto pohledu asi zažívám největší zklamání od roku 1989. Mrzí mě, že není vidět, že by česká vláda měla situaci jasně pod kontrolou a že by dávala lidem jasný vzkaz, jak se mají chovat a proč se mají očkovat,“ říká lékař.


Ve Spojeném království platí určité restrikce nepřetržitě od března 2020, což je jedna z věcí, ve kterých se Česká republika odlišuje - a podle špičkového lékaře na to doplácí ve svém boji s neviditelným nepřítelem: „U nás doma zřejmě v létě 2020 nebyla politická vůle. Když se několik set tisíc lidí vydá do Chorvatska, tak to byl asi začátek toho velkého šíření viru v České republice.“

Velký rozdíl mezi Českem a Velkou Británií vidí profesor Marek v pohledu veřejnosti na přijímaná opatření a hlavně v ukázněnosti lidí pravidla skutečně dodržovat. Vzhledem k tomu, že se ve Velké Británii od jara 2020 systém opatření nikdy úplně nerozvolnil, lidé jsou na restrikce taky více zvyklí. Navíc je na ostrovech podle českého odborníka na prenatální kardiologii rovněž daleko větší ochota respektovat nařízení, ctít zákon.

„Jakmile v Británii dojde k nějakému maléru, tak se společnost nesmírně vzchopí a zorganizuje,“ uvádí další důležitý aspekt zvládání pandemie profesor Marek. Naráží i na svou osobní zkušenost, když na prestižní místo v Londýně nastoupil týden před teroristickými útoky v britské metropoli 7. července 2005, ke kterým došlo v těsné blízkosti nemocnice, kde pracuje: „To jsem najednou koukal, jak se Británie změnila a byla jakoby ve válečném stavu. To cítění lidí je právě ovlivněno všemi válečnými konflikty, hlavně samozřejmě druhou světovou válkou.“

„U nás v nemocnici je teď situace mnohem lepší. Máme vypracovaný systém testování, hovoříme s rodinami, než pacienti přijdou do nemocnice, dbáme na to, abychom měli včas výsledky testů. Díky tomu všemu se i v této celkově složité situaci blížíme ohledně naší práce normálu,“ uzavírá Marek.

Profesor Jan Marek
- narozen 1957

- profesor Karlovy univerzity v Praze a University College v Londýně
- vedoucí lékař neinvazivní diagnostiky a prenatální kardiologie Great Ormond Street Hospital for Children v Londýně, nejlepší dětské nemocnice ve Velké Británii

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Mar 04, 2021
Bělorusko v bodě zlomu: opozice prohrála ulici, režimu vycházejí represe
1857

„Počet lidí, kteří si udrželi ten počáteční entuziasmus, opravdu klesá,“ reaguje na výrok Cichanouské politoložka Tereza Soušková, která je hostem nového dílu podcastu Checkpoint. Připomíná, že demonstrace po srpnových prezidentských volbách byly obrovské. Aktuálně však běloruskému občanskému hnutí nehraje do karet mrazivé počasí ani efektivní represe Lukašenkova režimu.

Bělorusko a tamní společnost se nyní nachází na pomezí. Podle Souškové má režim pocit, že to „uhrál“ a že se na jaře všechno vrátí do starých kolejí. Není ani jasné, zda Lukašenko dokončí slibovanou změnu ústavy, která by měla zmenšit prezidentské pravomoci. Podle Cichanouské je to však jen zdržovací taktika.


Přesto je opoziční hnutí v Bělorusku stále aktivní a Svjatlana Cichanouská i nadále vede exilová jednání. Sama však přiznává, že je její vyjednávací pozice příznivější, když se o Bělorusku v západních médiích více informuje. „Největší vyjednávací potenciál měla ve chvíli, kdy byly demonstrace násilně rozháněné. Evropa byla zhrozená. Dnes je to trochu upozaděno,“ vysvětluje v podcastu politoložka FF UK a analytička Asociace pro mezinárodní otázky. „Uplynulo mnoho času a celý proces se dostal do mrtvého bodu, do slepé uličky. A běloruský režim umí eliminovat lidi s mobilizačním potenciálem.“

V rozhovoru s Terezou Souškovou se dozvíte víc o další strategii exilové opozice a týmu Svjatlany Cichanouské. Opravdu Bělorusko není geopolitický problém? Zajímá se o zemi Evropa jen kvůli Rusku? A na kdy se plánují další velké běloruské protesty? Poslechněte si celou aktuální epizodu podcastu.
----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Feb 25, 2021
Kulturní tragédie, krize brazilské ekonomiky? Bolsonaro dopady pandemie neřeší
1892

Dopady koronavirové pandemie na Brazílii jsou drtivé. Země je třetí nejzasaženější na světě co do počtu nakažených, obětí evidují víc už jen Spojené státy. A federální vláda v čele s Jairem Bolsonarem, který krizi od jejího počátku popírá a snižuje její závažnost, nechává důležitá rozhodnutí na vedení jednotlivých brazilských států.

„Potom se ale objevují velké rozdíly mezi přístupem různých guvernérů. Brazílie v každém případě trpí ekonomicky, velmi špatně na tom ostatně byla už před koronakrizí. Dlouhodobě jí stoupala nezaměstnanost, potácela se v permanentní ekonomické stagnaci, několik milionů lidí se vrátilo zpátky do chudoby. Těch, kteří se z té extrémní chudoby dokázali předtím vymanit,“ vyjmenovává publicista a výzkumník Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Kalenda v Checkpointu.

Kulturní tragédie

Samostatnou kapitolu v brazilském pandemickém příběhu pak tvoří osudy původních obyvatel. „Ti trpí nesrovnatelně vyšší úmrtností, a když se nákaza dostala do takzvaných indiánských území, vyvraždilo to ty nejstarší obyvatele. Stařešiny, kteří jsou považování za zdroje největší moudrosti a znalostí o původních obyvatelích. Je to obrovská kulturní tragédie,“ říká odborník na Latinskou Ameriku.

Federální vládu v čele s Bolsonarem podle něj ale takové kulturní ztráty příliš nezajímají: „Vláda je k určitému zájmu tlačena ústavou, která ukládá ochranu indiánských území jako zodpovědnost právě federální vládě. Ta se ale pod vedením Bolsonara, velkého rasisty, který ze všeho nejvíc nesnáší právě indiány, snaží všemi možnými způsoby na to neodpovídat.“

Zpožděné dodávky na výrobu dvou vakcín

Brazílie se stejně zbytek světa zapojila do očkovací kampaně. A stejně jako jinde ve světě při vakcinaci naráží na nejrůznější překážky. Kontrakt má země na licenční výrobu dvou vakcín – čínské od společnosti Sinovac a britské od AstraZenecy. Nyní je ale nestíhá vyrábět kvůli nedostatku základních materiálů, jež je potřeba z Číny dovézt. „Ono se to moc neví, ale ty základní materiály pro obě vakcíny, čínskou i britskou, vyrábí právě v Číně. Takže výroba obou dvou je na nich závislá. A spekuluje se o tom, že zpoždění těch čínských dodávek funguje jako takový trest pro prezidenta Jaira Bolsonara, který se do čínské vakcíny neustále navážel,“ připomíná v Checkpointu Kalenda.


Brazílie řeší i dodávky ruské vakcíny Sputnik V. Očkovací látka z Ruska ale zatím v této latinskoamerické zemi neprošla skrz kontroly úřadů. Nejprve kvůli nedodání požadované dokumentace regulačnímu úřadu Anvisa. Později kvůli nejasnostem ohledně toho, zda má ruská vakcína vyráběná v Brazílii shodné vlastnosti s tou, již jako bezpečnou doporučil medicínský týdeník The Lancet na začátku února. Vyšlo totiž například najevo, že je skladována za jiných podmínek.


Ruská PR, nebo vakcinační kampaň?

Brazílie ovšem není jediná v latinskoamerickém regionu, která registruje problémy s dodávkami slíbených dávek vakcíny jak od Sputniku, tak i dalších společností. Rusko se v Latinské Americe domluvilo na distribuci vakcíny s deseti zeměmi. Například argentinský vakcinační program je v tuto chvíli ale prakticky pozastavený. „Země stále vakcinuje, ale velkou část dostupné látky schovává pro tu druhou povinnou dávku. Pak jsou tam státy, které se s Ruskem domluvily na vakcíně a nedostaly v podstatě vůbec nic. A nebo obdržely jen několik tisíc ‚předváděcích‘ dávek, což se stalo v Bolívii,“ říká výzkumník.


„Někteří Rusko podezřívají z toho, že je to PR kampaň. Země například přispěchala na záchranu Mexika, kterému se zpozdily dávky od výrobců Pfizer a BioNTech, na které se zpočátku spoléhalo. Vypadalo to, že Mexiko zůstane dva měsíce bez jakýchkoliv vakcín, země tak muselo na poslední chvíli vyjednávat na všechny strany. Nakonec ze slíbených zhruba 25 milionů dávek Sputniku V je v tuto chvíli slib sedmi milionů dávek. Ty ale dorazí přinejlepším v březnu, v tuto chvíli pořád nedorazila ani jedna,“ shrnuje Kalenda.

V podcastu Checkpoint mluví František Kalenda i o tom, jakou podporu má Jair Bolsonaro mezi Brazilci. A došlo i na dalšího výrazného lídra z Latinské Ameriky – nedávno zesnulého argentinského exprezidenta Carlose Menema. Proč ho Kalenda považuje za „ďábelskou postavu argentinské politiky“? A je podle něj Nicolás Maduro nudný lídr? Poslechněte si celou epizodu.


----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Feb 18, 2021
Eurokomisařka Jourová: Ve vztahu s Ruskem musíme přitvrdit
1841

Podle ní by Evropská unie měla jednoznačně přitvrdit v reakci na aktuální dění v Rusku. Minulý pátek jel šéf unijní diplomacie Josep Borrell do Moskvy, aby tamní garnituře osobně předal výzvu k osvobození uvězněného opozičníka Navalného a rozvinout potenciální dialog. Přímo v době tiskové konference Josepa Borrella a ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova však Rusko vyhostilo tři diplomaty ze Švédska, Německa a Polska, a to kvůli účasti na „nezákonných akcích“. Lavrov také EU přímo na konferenci označil za „nespolehlivého partnera“.
Kvůli moskevské misi nyní volají někteří europoslanci po Borrellově odstoupení. „V žádném případě by neměl rezignovat,“ reaguje Věra Jourová. Podle ní tisková konference v Moskvě vyzněla v neprospěch Josepa Borrella. „Byla dílem bezprecedentního nehorázného jednání ruské strany,“ říká v podcastu eurokomisařka.

Aktuální události v Rusku jsou ale podle Jourové zejména prozřením západních zemí EU: „Na nesčetných jednání biju na poplach, že jsme neustále pod tlakem ruských dezinformačních tlaků a ruské propagandy.“ Zvlášť u nás ve střední a východní Evropě podle ní čelíme obrovským dezinformačním útokům ze strany Ruska.

Vakcíny, vakcíny, vakcíny...

Evropská komise posledních pár týdnů „bojuje“ s vakcinačním programem. Členské státy se již minulý rok dohodly, že budou v nákupu a distribuci vakcín postupovat společně. Stále více jednotlivců, včetně Česka, se však po prodlevách dodávek vakcín z EU začalo zajímat o možnosti mimo unii. Maďarsko již nakoupilo dávky ruské vakcíny Sputnik V a český premiér Andrej Babiš po návštěvě Budapešti včera odjel do Srbska, které očkuje Sputnikem V, aby s tamní vládou probral očkovací strategii.

Jourová to Babišovi nemá za zlé. Podle ní jsou premiéři a prezidenti v nezáviděníhodné situaci. Proti unijní dohodě prý nejde. Členské státy se dohodly na sedmi farmaceutických firmách, se kterými země nesmí uzavírat sólo smlouvy. Mimo tento seznam však může stát dělat, co chce. „Lídři jsou pod obrovským tlakem. Když se tedy premiér baví o nějakých alternativních cestách, mám pro to docela pochopení,“ shovívavě reaguje Jourová.

Regulace internetu?

Na konci minulého roku představila eurokomisařka nový akční plán, jak v Evropské unii bojovat s dezinformacemi – například na základě povinnosti označit politickou reklamu. Nová pravidla by se měla týkat i velkých internetových platforem. Kritici tohoto plánu si stěžují na omezování svobody slova na internetu.

„Já se spíše potkávám s kritikou, že jsem ještě příliš slabá,“ oponuje v rozhovoru Jourová. Popisuje dva hlavní tábory - jeden chce, aby byl internet naprosto svobodným prostorem, druhý chce přísné regulace. „My se vydali střední cestou, chceme zachovat to dobré, co internet přináší, ale zároveň dobře zacílenými opatřeními omezit rizika,“ vysvětluje.

V podcastu  Věra Jourová dále hovoří o svém postoji k polskému potratovému zákonu, o střetu s maďarským premiérem Orbánem nebo o chátrající mediální scéně ve střední Evropě. Poslechněte si celou aktuální epizodu Checkpointu, ve které vás čeká spousta novinek!

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Feb 11, 2021
Dánský recept na pandemii: vzájemná důvěra a spolupráce místo papalášství a toxické maskulinity
1405

Dánsko na konci loňského roku hladce vplulo do vakcinačního procesu a na začátku února už má naočkováno zhruba pět procent populace. V přepočtu na počet obyvatel, kterých v Dánsku žije necelých 6 milionů, je to nejvíc v celé Evropské unii. Očkovací program má v zemi velkou podporu, tamní vláda v čele s premiérkou Mette Frederiksenovou tak Dány příliš přemlouvat nemusela.

„Zhruba osmdesát procent dánské populace už uvedlo, že vakcínu chce. Takže žádná veřejná komunikace nebo vládní kampaň není postavená na tom, že se dánský kabinet snaží někoho přesvědčit, že je dobrý nápad nechat se očkovat. Točí se spíš kolem toho, jak to udělat efektivně,“ říká v Checkpointu dánský politolog Christian Kvorning Lassen, zástupce ředitele Institutu pro evropskou politiku Europeum.

V současnosti Dánsko hlásí okolo dvou set tisíc pozitivně testovaných a zhruba 2200 obětí od začátku pandemie. Udržet koronavirovou nákazu pod kontrolou se Dánům daří i díky jasné vládní komunikaci.

„Kabinet dal lidem hned zpočátku otevřeně najevo, že to bude běh na dlouhou trať. Že krize neskončí po pár měsících s příchodem vakcíny – politická komunikace se zaměřovala na to, že krize znamená strukturální změny a že jedinou cestou k nějakému normálnímu životu je adaptovat se,“ vysvětlil Seznam Zprávám Lassen. Podle něj je však hlavním důvodem, proč dánská strategie vychází, především vzájemná důvěra mezi lidmi a dánským kabinetem.

„V Dánsku důvěra funguje recipročně – věříme, že naše vláda chce dělat to, co je dobré pro lidi. A vláda naopak věří, že když nám předá nějaká doporučení a nařízení, budeme je následovat. Nestane se, že by se nějaká větší část lidí zvedla a šla proti nařízení vlády, i když jsou nutná,“ dodává.

Podle Lassena komunikace Frederiksenové stojí na respektu k lidem, chová se k občanům jako k sobě rovným. Lassen upozorňuje, že se zatím sama nenechala očkovat, protože nespadá do rizikové skupiny. Politolog navíc připomíná, že premiérka dokonce několikrát odložila vlastní svatbu: „To na lidi hodně zapůsobilo. Třeba v České republice mají politici pocit, že si mohou dělat, cokoliv chtějí, že pro ně platí jiná pravidla než pro zbytek obyvatel. To ničí důvěru v politiky i vládu.“

Jak umí dánská vláda zacílit svou komunikaci? Jak pomáhá při pandemii rozvinutá digitální infrastruktura? A propagují dánské celebrity očkování? To se dozvíte v aktuální epizodě podcastu Checkpoint.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Feb 04, 2021
Charašo, boomer. Mladí Rusové Putinovi nerozumí, ale revoluci zatím nečekejme
1656

Ulice měst po celém Rusku zaplnily minulý víkend davy. Jen v Moskvě a Petrohradu demonstrovaly desetitisíce lidí na podporu hlavní tváře ruské opozice Alexeje Navalného. Ten se několik měsíců léčil v Berlíně kvůli otravě novičokem, za níž stojí podle investigativních novinářů agenti ruské FSB, a těsně po návratu do Ruska jej v polovině ledna zadržely úřady.

„Je zima a v Rusku to znamená opravdu velká zima. To, že především v ulicích Moskvy a Petrohradu byly desetitisíce lidí, je proto významná událost,“ říká v Checkpointu novinář RFE/RL Jaroslav Šimov. „Protesty jsou důležité i proto, že nálada lidí, kteří šli do ulic, je vážnější. Ne agresivnější, ale lidé si uvědomují, že dosáhnout politických změn je v Rusku těžký úkol, ale že to prostě takhle dál nejde. To, co se stalo Alexeji Navalnému, posloužilo jako rozbuška,“ vysvětluje Šimov.

Dalším z důvodů, proč vyšli do ulic, byl i dokument o Putinově pompézním paláci, který na Youtube zveřejnil Navalného Fond boje proti korupce. „Carský palác“, který si Putin nechal postavit, ale podle novináře ruskou veřejnost úplně nešokoval. „Rusové si ale na jednu stranu zvykli, že v Rusku existuje horní vrstva, která jim vládne, a žije životy, o kterých se jim ani nezdá,“ komentuje Šimov. „Nedá se říct, že by byl někdo úplně překvapený tím, že nejvyšší postava v zemi má někde nějaký palác. Ppro lidi, kteří o korupci v zemi vědí, je to spíš takové potvrzení.“

Článek Filipa Harzera o Putinově luxusním sídle si přečtěte tady

Kritici Kremlu svolávají další protestní akci na sobotu. „Snaží se napodobit dění v Bělorusku,“ připomíná Jaroslav Šimov události v sousedním Bělorusku, kde už od léta každý týden lidé demonstrují proti zfalšovaným volbám. Příliš jim ale nepřeje roční doba. Podle novináře RFE/RL se tak momentálně nesbíhá dostatek okolností, které by mohly změnit politické ovzduší v Rusku. Na podzim ale zemi čekají volby do dumy, tedy obdoby parlamentu. „Je to boj Davida s Goliášem, ale David má přitom ještě svázané ruce,“ ilustruje Šimov boj opozice s vládní garniturou. Podle něj opozice nyní nemá žádné politické prostředky, jak dosáhnout nějakého významnějšího volebního úspěchu.

Je třeba ale myslet na mladou generaci, která nepamatuje jiného ruského lídra, než je Vladimir Putin. Dnešním dvacátníkům je ale Putin vzdálený. „Mladí tomu říkají OK, Boomer. Putin je jim cizí a oni jsou cizí pro něj. Konflikt se bude prohlubovat,“ dodává novinář.

Jak dopadla žena, kterou během demonstrace odkopl člen bezpečnostních jednotek? Budeme moci o ruské garnituře brzy mluvit jako o gerontokracii? A jaké je kavkazské pobřeží, kde si Putin postavil svůj palác? Víc uslyšíte v nejnovější epizodě podcastu.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@sz.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jan 28, 2021
Jak z Trumpa ven. Republikáni hledají cestu, jak fungovat dál
1092

Pro Republikánskou stranu znamenal bod zlomu zejména nedávný útok na Kapitol, sídlo zákonodárců ve Washingtonu DC. Mnozí z něj viní právě čerstvého exprezidenta, který vyzval k „divokým protestům“. Nepokoje ale nabraly bezprecedentních rozměrů a vyžádaly si několik obětí. „Ta bezvýhradná podpora Donalda Trumpa už pro některé kongresmany nebyla udržitelná. Po nepokojích v Kongresu ale určitě začali víc kalkulovat, do jaké míry se od něj odstřihnout. A pragmaticky zvažují, jak už to tak v politice bývá, co to bude znamenat pro jejich šance na znovuzvolení,“ komentuje dění v americkém konzervativním táboře amerikanista Petr Kopecký, který působí na Ostravské univerzitě.

Donald Trump sice už nebude obývat Bílý dům a ztratil podporu mnoha republikánských špiček, ale předtím ve volbách získal přes 74 milionů hlasů. „A to je politický kapitál, kterým se nemůže pochlubit žádný republikán před ním. Velká část jeho příznivců ho navíc neopustila ani teď a bez jejich hlasů bude pro republikány těžké udržet si křesla a vliv,“ připomíná Kopecký.

Republikáni, kteří hledají, do jaké míry se od pětačtyřicátého prezidenta USA distancovat, jsou nyní ve složité situaci. Listopadové volby, kdy si Američané volili nejen svého lídra, ale i zákonodárce, nedopadly pro konzervativní tábor vůbec dobře. Prezidenta získali demokraté, republikáni nedosáhli ani na pohodlnou většinu v Sněmovně reprezentantů či Senátu. A lednové druhé kolo senátorských voleb v Georgii defitivně potvrdilo, že i v horní komoře Kongresu, kde měli ještě šanci, budou v příštím dvouletém období představovat opozici.

Víc si poslechněte v aktuální epizodě podcastu.

----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@firma.seznam.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jan 21, 2021
Merkelová odchází, do popředí EU se dere Macron. Má na to?
1595

„Je naprosto logické, že vůdčí silou evropského motoru se po odchodu Merkelové stane právě Paříž, tedy i Emmanuel Macron. Určitě toho bude chtít využít, takže se bude snažit více prosazovat. Paříž bude chtít hodně diktovat evropskou agendu,“ vysvětluje v Checkpointu analytik Českého rozhlasu a bývalý zpravodaj v Bruselu a Berlíně Filip Nerad. „Macron se bude snažit, aby Evropa vystupovala samostatněji a sebevědoměji. Už v minulých měsících a letech prosazoval, aby se Evropská unie emancipovala vůči Spojeným státům. Aby se v té transatlantické spolupráci, poznamenané hodně excesy Donalda Trumpa, více spoléhala sama na sebe.“ 

„Nevíme, jestli to bude stíhat,“ přemýšlí v Checkpointu nad dvojitou rolí Emmanuela Macrona Kateřina Šafaříková, bruselská reportérka týdeníku Respekt. Kromě toho, že Macron převezme roli lídra EU, má totiž před sebou i domácí politické výzvy. „Má tak trochu ve svém DNA, že by měl řídit svět. Má to historické důvody, Francie je bývalá koloniální velmoc a je to takový ‚melting pot‘, kde se mísí různé národy a rasy,“ vysvětluje novinářka. Francii čekají na jaře 2022 i prezidentské volby. Už nyní můžeme odhadnout, jaká témata budou klíčová. „Pandemii vlastně Macron zvládá docela dobře. Na to, že má Francie 60 milionů obyvatel, nově infikovaných má v posledních dnech zhruba 18 až 19 tisíc. Když to srovnáme s námi, je to zlomek,“ popisuje aktuálně jeden z nejpalčivějších problémů současné Francie Kateřina Šafaříková.

Bude Emmanuel Macron po odchodu Angely Merkelové osamělý lídr EU? Jaké výzvy ho čekají na půdě domácí politiky? A drží si v sobě Francouzi stále odkaz Velké francouzské revoluce? Pusťte si nejnovější epizodu podcastu Checkpoint.
----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@firma.seznam.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jan 14, 2021
Leaknout, či neleaknout? Nejsem jako Assange, říká novinář o tajných zdrojích
1514

„Víte, nejsem třeba jako Julian Assange. Někdo, kdo věří, že je potřeba zveřejnit úplně všechno. V některých případech existují dobré důvody pro to, aby si stát uchoval tajemství,“ říká v Checkpointu Martin Bright, britský novinář, který stál u zveřejnění e-mailu, který dokazoval, že Američané chtěli v roce 2003 získat kompromitující materiály na několik členů Rady bezpečnosti OSN.

Assange je zakladatel, šéfredaktor i mluvčí serveru WikiLeaks, který se výrazně zapsal do historie mediální, právní i diplomatické. Jedná se o webovou stránku, která publikuje většinou utajované informace buď z prostředí vlády a diplomacie, nebo velkých korporátů. Vznikla už v roce 2006, celý svět si její existence ale začal ve velkém všímat hlavně v letech 2010 až 2011.
----
Checkpoint

O aktuálním světovém dění s Jolanou Humpálovou (@Jolana_H) a Evou Soukeníkovou (@eva_souk). Každý čtvrtek na Seznam Zprávách, ve Spotify i Apple Podcasts a dalších aplikacích.

Archiv všech dílů Checkpointu najdete tady, ostatní podcasty Seznam Zpráv zde. Svoje tipy, postřehy, nápady i připomínky nám posílejte na audio@firma.seznam.cz.

O Checkpointu na sociálních sítích pište s hashtagem #Checkpoint_JolEva.

Jan 07, 2021
Rok 2021 za hranicemi: odcházení Angely, Indie na Měsíci a Tom Cruise za kniplem
877

Nepředvídatelný, pro mnohé zdrcující rok je u konce. Oddechněte si a přestože jsme se letos naučily hlavně moc neplánovat, podívejte se společně s námi dopředu. Které politické, vědecké a kulturní události byste měli v roce 2021 pozorně sledovat?

Bude to rok volební. V roce 2021 si Němci budou volit své zástupce do Bundestagu, tedy německé obdoby dolní komory parlamentu. Už od předloňska se ví, že současná kancléřka Angela Merkelová a evropský politický symbol posledních let nehodlá znovu kandidovat na předsedkyni CDU ani na post kancléřky.

O novém lídrovi CDU se rozhodne na lednovém sjezdu strany. Je už mimo jiné jisté, že odcházející předsedkyni Annegret Kramp-Karrenbauerovou vystřídá muž. Dosud se totiž přihlásili tři kandidáti: Armin Laschet, Friedrich Merz a Norbert Röttgen.

Parlamentní volby se v roce 2021 konají i v Nizozemsku, Norsku nebo ve Skotsku. Právě ty skotské by mohly dál zamíchat pobrexitovým děním ve Velké Británii. Šéfka vládnoucí Skotské národní strany Nicola Sturgeonová už předeslala, že její strana bude chtít dosáhnout dalšího referenda o skotské nezávislosti.

Jak pokročí řešení klimatické krize? Kdo budou noví Kardashians? A jaký příběh se vrací na filmová plátna? Poslechněte si nový díl Checkpointu, kde se mimo jiné dozvíte třeba i to, jak speciálně slaví příchod nového roku Filipínci.
-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Dec 31, 2020
"Nechci číst v černé kronice o dalších úmrtích žen." Femicida ve světě i u nás
832

Femicida je jedním ze zločinů z nenávisti, jednoduše řečeno vražda ženy či dívky právě z důvodu, že jde o ženu nebo dívku. Jedná se o nejvyšší formu diskriminace a násilí páchaného na ženské části populace.

„Pořád se potýkáme s tím, s čím jsme se potýkaly na začátku. Jsou to různé mýty, společnost má třeba pocit, že je to věc té rodiny nebo že je žena hysterka, takové to ‚kdo ví, jak to bylo‘ nebo ‚proč teda neodejde, vždyť může odejít‘. Obrací se to spíše na ty ženy a nikdo se neptá, proč si je vlastně muži dovolí takto bít a nakonec třeba i zabít. A když se podíváme na tresty, jsou dost nízké,“ říká v Checkpointu o situaci v České republice Zdena Prokopová z neziskového centra pro ženy Rosa.

Oficiální statistiky vypovídají o tom, že k femicidám dochází nejčastěji v nějakém intimním vztahu – vraždí tedy nejvíc partneři nebo expartneři. Samozřejmě ale nejde jen o takové případy, pachateli mohou být rodinní příslušníci, klienti, známí.

Ačkoliv v Česku je femicida stále velmi okrajovým tématem, v některých jiných zemích se jí dostává výrazně větší pozornosti. V Mexiku, které vykazuje suverénně nejvyšší počty obětí, se v této souvislosti mluví o krizi. Proti násilí na ženách tam, stejně jako v Turecku, letos protestovaly tisíce lidí. Tématu se věnují i ve Francii. skupina dvanácti novinářů deníku Le Monde po celé zemi zjišťovala, kdo jsou oběti femicidy. Zjistili například, že se určité chování a kroky, které vedou k samotné vraždě, zpravidla opakují. Podařilo se jim ale hlavně vzbudit o téma zájem. A to tak velký, že domácím násilím se začala zabývat vláda, která nakonec vydala velké prohlášení, kde ho odsuzuje. A mezi politiky se i ujal samotný termín „femicida“.

Jak se mluví o femicidě v dalších zemích? A je problémem i v České republice? Chcete vědět více o projektu novinářů Le Monde nebo o zkušenostech pracovnic italské neziskové organizace? Poslechněte si aktuální epizodu Checkpointu.

-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Dec 17, 2020
Čtyři dlouhé roky jsou u konce. Let's get Brexit done!
1465

Spojené království z Evropské unie formálně odešlo na konci letošního ledna. V praxi se ale mnoho nezměnilo, protože Británie rovnou vstoupila do přechodného období, v němž se musela z většiny řídit unijními pravidly. „Britové přicházeli s různými modely a Brusel jim na to říkal - ne, ne, takhle to nejde, to je naivní představa. No a čas běžel,“ ilustruje průběh vyjednávání šéf zahraniční redakce Seznam Zpráv Jiří Hošek. „Obě strany ale věděly, že si nedohodu nemohou dovolit, protože by je to zabolelo.“

Na čem se vyjedávání vlastně zasekla? Mluví se o třech hlavních bodech, na kterých se obě strany nemohou shodnout. „Jedním z nich je rybolov. Je trochu legrační, že by v jednadvacátém století měla zrovna taková záležitost dohodu zmařit,“ uvažuje Hošek. Další dva sporné body se týkají sporu o pravidla hospodářské soutěže a také dohled nad řešením sporů.


Rozvod Spojeného království s Evropskou unií se řeší prakticky dennodenně už od brexitového referenda v červnu v roce 2016. Během těchto let na povrch vybublávaly bouřlivé emoce, zejména při významných událostech, jako byl nejen lednový odchod z EU, ale i loňské prosincové parlamentní volby. Ty znamenaly drtivou výhru Konzervativní strany a v důsledku umožnily samotný brexit. „Bylo to velké symbolické vítězství Borise Johnsona, které mu vytvořilo jakési nárazníkové pásmo – mohl se nadechnout a říct si: tak, teď není na obzoru žádné hlasování a my si to uděláme podle sebe. A původně to vypadalo jako dobrá zpráva i pro brexitové rozhovory, že do nich půjde vyjednávací tým s velmi silným, takřka neomezeným mandátem. Ale vidíme, že jim to nepomohlo vůbec,“ komentuje Jiří Hošek.

-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Dec 10, 2020
Špatný rok pro Írán: ekonomická krize, pandemie, atentáty
921

„Smrt Mohsena Fachrízádeha je trochu něco jiného než lednový americký atentát na íránského národního hrdinu Kásima Solejmáního, který vzbudil bouřlivou odezvu. Fachrízádeh je totiž v podstatě jen pěšák, který se ‚provinil‘ tím, že má určitou znalost a participuje na něčem, o čem si mezinárodní společenství myslí, že to přispívá k jadernému programu,“ porovnává oba letošní incidenty politolog z Masarykovy univerzity Josef Kraus.

K atentátu na prominentního vědce Mohsena Fachrízádeha došlo minulý pátek a odsoudili ho vysocí představitelé íránské politiky a ozbrojených sil. Prezident Hasan Rúhání i duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí ukázali na Izrael jako na viníka. A zazněla i výhružka odvetou.

„Vztahy mezi Íránem a Izraelem jsou opravdu na bodě mrazu. Izrael je vnímán jako stát, který si dokázal prolobbovat americké odstoupení od jaderné dohody,“ vysvětluje v Checkpointu Josef Kraus. Připomíná, že pro Izrael byla Trumpova administrativa velmi blízkým spojencem a atentát na Fachrízádeha tak podle něj můžeme chápat i jako izraelskou reakci na změnu v Bílém domě. „Izrael možná zkouší demokratům do začátku trochu zkomplikovat situaci,“ uvažuje politolog.

Írán se přitom kvůli ekonomickým sankcím a mezinárodní izolaci potýká s hlubokou hospodářskou krizí. Do té navíc tvrdě zasáhla i pandemie koronaviru. „Írán byl od začátku mezi nejpostiženějšími zeměmi,“ podotýká Josef Kraus a uzavírá: „Írán je na tom jedním slovem blbě. Rok 2020, tedy podle íránského kalendáře 1399, byl pro Íránce opravdu špatný.“

Naváže Joe Biden ve vztahu k Íránu na Obamovu politiku otevřenou dialogu? Máme se obávat dalšího obnovení íránského jaderného programu? A jak se na blízkovýchodní situaci projeví vnitropolitické problémy Izraele? Poslechněte siu aktuální epizodu Checkpointu.

-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Dec 03, 2020
„Duševní zdraví je také zdraví.“ Covid-19 výrazně ovlivňuje naši psychiku
1482

Už v červnu se mluvilo o tom, že pandemie i opatření proti ní na lidi doléhají ve velmi negativní míře. Ukázala to i studie unijního Společného výzkumného střediska. U různých skupin dotázaných se kvůli koronakrizi objevily nebo zhoršily úzkostné stavy a celkově lidé prožívali větší stavy nespokojenosti se svým životem.

„Už při první vlně byl nárůst hovorů významný, na naší lince jsme evidovali navýšení asi o 75 %. V druhé vlně je charakter problémů i samotné navýšení počtu telefonátů mnohem dramatičtější – oproti standardu nám chodí trojnásobek hovorů, nezvládáme je z kapacitních důvodů ani přijímat,“ vysvětluje v podcastu Andrej Vršanský z Ligy za duševné zdravie, která provozuje od roku 2019 linku důvěry Nezábudku. Na Slovensku, kde je duševní zdraví stále tabuizované a vláda se mu začala věnovat teprve nedávno, je přitom velmi složité sehnat kvalitní pomoc odborníka: „Na psychiatra se tu čeká průměrně dva až tři měsíce, a když se k němu člověk dostane, průměrně mu odborník věnuje 13 minut svého času – z toho je šest minut administrativa,“ podotýká Vršanský.

„Několikanásobně vzrostla návštěvnost naší stránky Kde hledat pomoc. To je jeden z těch děsivých ukazatelů, jak na tom jsme,“ potvrzuje zvýšený výskyt zájmu o řešení duševních onemocnění také u nás Marie Salomonová. Ta spoluzaložila organizaci Nevypusť duši, která se už pět let snaží především o destigmatizaci duševních onemocnění a včasnou prevenci. „Je to doba, která má určitě potenciál k tomu, aby si co nejvíc lidí uvědomilo, že duševní zdraví je také zdraví, že o něj musíme pečovat všichni,“ říká Salomonová a připomíná i problematiku destigmatizace oblasti duševního zdraví. „Je smutné, že si to lidé uvědomí až ve chvíli, kdy narazí na nějaké svoje vlastní hranice.“

Jaká je situace jinde v Evropě? Zhoršila se situace i například ve Velké Británii nebo Švédsku? Dočkáme se destigmatizace duševních onemocnění i na úrovni české politiky? Poslechněte si aktuální epizodu podcastu Checkpoint.

-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Nov 12, 2020
Fascinující, napínavé, překvapivé, říkají o volbách v USA čeští novináři
969

„Zdravím vás do Česka, stojím tu před knihovnou ve čtvrti Miami, která se jmenuje Aventura, jdu zkusit najít nějaké Trumpovy voliče,“ vzkazuje Checkpointu Jana Ciglerová, zahraniční reportérka Deníku N. „Přijde mi fascinující, že země, která ještě nedávno chtěla být vzorem pro západ a celý svět, volí prezidenta způsobem, který vyvolává takové nejasnosti, jestli výsledek budou provázet soudní bitvy nebo dokonce pouliční násilí,“ dodává ještě v úterý večer Kirill Ščeblykin ze stejné redakce, který americké volby sleduje z Prahy.

„Pozorovat to přímo z terénu, jak jsou lidé nervózní a nemohli dospat nebo naopak usnout, někteří říkali, že se opravdu klepou strachy, do jaké Ameriky se probudí,“ posílá do Checkpointu své poznatky z Washingtonu Jan Kaliba, zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojených státech. „Projíždím předměstím New Orleansu v blízkosti mého domova, které tvoří většinou bělošští obyvatelé ze střední třídy a také hispánská komunita. Jasně z toho vychází, že je více republikánská a protrumpovská – před domy nejsou jen nápisy ‚Trump 2020‘, ale také ty nabádající lidi, aby volili proti potratům,“ popisuje situaci na jihu Spojených států Urbišová, která žije v New Orleans.

Jak se na americkou volební noc připravovaly zahraniční redakce českých médií? Jaký je rozdíl mezi sledováním voleb na místě a na dálku? Komu zakručelo v břiše, když uviděl výsledky ze státu Wisconsin? A co takový zpravodajský zápřah znamená třeba pro tým grafiků? Poslechněte si speciální zákulisní epizodu podcastu.

-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Nov 05, 2020
Kaczynski zákazem potratů rozpoutal kulturní válku. Pomůže Teta Česko?
842

Před týdnem rozhodl polský ústavní soud o zpřísnění potratového zákona. Zrušil tím možnost přerušit těhotenství z důvodu poškození plodu. A to i v případě, že by byl poškozený natolik, že by porod nepřežil. Osazenstvo ústavního soudu – nominované z drtivé většiny vládní stranou Právo a spravedlnost (PiS) – tak fakticky úplně zakázalo provedení legální interrupce v Polsku.

Podle opoziční poslankyně a dlouholeté bojovnice za práva žen Barbary Nowacké šlo o ryze politický krok. Polsko se v současnosti potýká s nárůstem nakažených covidem-19, kvůli čemuž vláda vyhlásila částečný lockdown. Nowacká v kroku ústavního soudu vidí snahu o zakrytí situace, do níž se země s pandemií dostala.

„Ústavní soud je v Polsku totálně v moci Práva a spravedlnosti. Někteří soudci jsou ilegálně zvolení, někteří z nich ještě před nedávnem byli sami politici. Jarosław Kaczyński (předseda PiS, pozn. red) věděl, že se to stane a kdy přesně se to stane. Co dělá teď - ještě zvětšuje problém tím, že háže odpovědnost na nás, na opozici a taky protestující, občany Polska - že zhoršují pandemickou situaci a že oni ji nezvládají,“ říká v podcastu Checkpoint Nowacká.

Jedním z důsledků tohoto přísného zákona bude i to, že ženy budou potrat vyhledávat v zahraničí. A v tom bude hrát dost výraznou roli Česká republika. Jako sousední stát, který je Polsku blízký jak teritoriálně, ale také kulturně, bude nabízet Polkám interrupci.


Co je iniciativa Teta Česko? Jak konkrétně vypadá pomoc, kterou chce iniciativa Polkám v Česku poskytnout? Poslechněte si celý díl podcastu.
-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.


Oct 29, 2020
Čtyři novináři ve čtyřech koutech Evropy: Liduprázdná noční Paříž a plexištíty v Polsku
1154

Do Francie odcestovala v neděli na reportážní cestu Eva Soukeníková. „V Paříži a dalších velkých městech Francie jsou opatření nejpřísnější. Roušky se musí nosit po celý den a všude na veřejnosti. A je tu dost přísný zákaz vycházení od devíti večer do šesti ráno,“ popisuje v Checkpointu Eva, které atmosféra dnešní Paříže připomíná období po útoku na redakci Charlie Hebdo.

„Zákaz vycházení v Itálii na rozdíl od jara, kdy byla situace vážně kritická, zatím není. Ale opatření se týden od týdne zpřísňují – při mé cestě restaurace a bary zavíraly o půlnoci, před dvěma dny už dal premiér Giuseppe Conte pravomoce jednotlivým starostům a guvernérům, aby uplatnili zákaz vycházení po deváté večení, bude-li to potřeba,“ říká Jolana Humpálová, která zamířila do severoitalské Lombardie, tedy do oblasti nejvíce zasažené první vlnou pandemie, před týdnem.

„Švédsko si i nadále zachovává jarní liberální model. Na první pohled v Malmö nebo v Göteborgu ani nepoznáte, že je pandemie. Lidé chodí do obchodů a do restaurací, roušky ve městě prakticky nevidíte. Švédové zachovávají tři doporučení od vlády – drží dvoumetrové rozestupy, používají dezinfekci a častěji si myjí ruce," hlásí ze Skandinávie Milan Rokos.

A Filip Harzer dodává, že v Polsku platí podobná opatření jako v Česku: „Roušky se tu musí nosit ve vnitřních prostorách už od jara, to se za celou dobu nezrušilo. Teď se už druhý týden nosí i na ulicích a veřejných prostorách, ne ale v parcích a lesích. Nakažených přibývá – padají tu každý den rekordy.“

Zážitky reportérů Seznam Zpráv z pracovních cesto po Evropě si poslechněte v nové epizodě Checkpointu.

-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.


Oct 22, 2020
Fenomén Attenborough. Legenda, které naslouchají i popírači klimatické změny
958

Attenborough zprostředkoval milionům televizních diváků setkání s nejrůznějšími živočišnými druhy celého světa, od slonů v Tanzanii po kosatky v Patagonii. Dnes čtyřiadevadesátiletý popularizátor je stále relevantní i díky tomu, že čím dál intenzivněji mluví o klimatické změně. Podpořil demonstrace za boj s ní a na konci loňského roku si popovídal i se švédskou aktivistkou Gretou Thunberg.

"David Attenborough prostě přináší svědectví o tom, co se děje. A klimatická změna má zcela zásadní vliv na přírodu. Reflektuje to, co je podstatné,“ říká Tomáš Růžička, ředitel odboru vnějších vztahů české Agentury ochrany přírody a krajiny.

Nejnověji Attenborough spolu s britským princem Williamem představil ceny Earthshot, které mají přispět k řešení velkých environmentálních výzev a stát se jakýmisi "nobelovkami v oblasti životního prostředí".

Jaké zvíře David Attenborough nemá rád? Jakou novinku si pustit na Netflixu a co je to environmentální žal? Poslechněte si novou epizodu podcastu Checkpoint .
-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.


Oct 15, 2020
Krvavý boj o identitu. Aktéři války v Náhorním Karabachu z ní jen tak nevycouvají
958

Konflikt napjatě pozoruje mezinárodní společenství a zejména regionální hráči, tedy Turecko a Rusko. Co se v regionu děje a proč boje o Náhorní Karabach propukly zrovna teď? „Myslím si, že načasování není překvapivé,“ vysvětluje v Checkpointu Arzu Geybullaeva, ázerbájdžánská novinářka žijící dlouhodobě v tureckém exilu. „Karabach není na denní agendě, pozornost je upřená na Spojené státy před prezidentskými volbami, na Bělorusko a tamní povstání.“

„Karabach je pro arménskou identitu hodně velká věc. Přistupují k němu jako k neoddiskutovatelnému kulturnímu dědictví,“ popsala uvažování Arménů analytička Asociace pro mezinárodní otázky a odbornice na Rusko, Kavkaz i Střední Asii Tereza Soušková. Ani jedna strana tak podle ní nemůže dělat ústupky: „Takže prohra jednoho znamená výhru toho druhého a naopak. V této situaci se oba státy dostaly do slepé uličky.“

Celý článek k epizodě najdete tady.
-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky


Oct 01, 2020
„Notorious RBG“ posunula ženy blíž k rovnoprávnosti. Trump místo ní zvažuje členku sekty
850

Šéf Bílého domu se téměř ihned poté, co přišla zpráva o úmrtí Ruth Bader Ginsburgové, vyjádřil, že novou soudkyni Nejvyššího soudu jmenuje co nejdříve. Pravděpodobnou nástupkyní na místo RBG je Amy Coney Barrettová - federální soudkyně, která je známá svými ultrakonzervativními postoji a také tím, že je podle zjištění amerického listu The New York Times členkou křesťanské skupiny People of Praise. O té se často mluví spíš jako o sektě. 

Co by její jmenování mohlo znamenat pro americkou společnost? A co udělala "Notorious RBG" během své kariéry pro práva žen? V nové epizodě Checkpointu vám to přiblíží historička a autorka knihy Speaking of Feminism Rachel F. Seidmanová.
-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky
Sep 24, 2020
„Slizký žánr“. Memoáry o Trumpovi nejsou fakta, přesto přitahují
1056

Před týdnem vyšel nejčerstvější přírůstek do memoárové kategorie. Bývalý osobní právník amerického prezidenta Michael Cohen se vypsal ze svých zážitků s Trumpem v knize Disloyal, tedy Neloajální. Cohen byl vůči Trumpovi loajální poměrně dlouhou dobu, takže když přešel na druhou stranu řeky a začal Trumpa kritizovat, měl očividně poměrně nabito.

V hutné knize popisuje třeba údajné sexistické i rasistické chování svého bývalého šéfa. Zmiňuje i takzvané gangsterské praktiky, kterými třeba Trump zastrašuje novináře. A popisuje třeba i obdiv, který prezident chová vůči svému ruskému protějšku Vladimiru Putinovi.

Co je memoár za žánr a v čem jsou jeho úskalí? Proč je lidé tak rádi čtou? Jakou tradici mají v USA politické memoáry? A vzpomínají v knihách i čeští politici? 


-----

  • Checkpoint je podcast o tom nejdůležitějším dění za hranicemi Česka. Vychází každý čtvrtek v poledne.
  • Připravují ho Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H), redaktorky zahraniční rubriky Seznam Zpráv, a editor Robert Candra.
  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky
Sep 17, 2020
Vyhořelý premiér Abe odšpuntoval tabu: jak být vrcholný politik a žít svůj život
918

„Vrátím se zpět a zkusím gambaru,“ řekl ještě před týdnem japonský premiér, když kvůli zdravotním komplikacím skončil v nemocnici. Krátce poté ale ohlásil odchod z funkce. Gambaru znamená něco jako „sebrat se a zvládnout těžkosti, problémy a nepříjemnosti“. Jak obvyklé jsou v politice problémy spojené se stresem z práce a workoholismem? A nejen v ní? Je vůbec toto téma považované za problém?

„Očekává se, že lidé ve veřejném prostoru ztrácí prostor pro své soukromé aktivity. Debata o tom u nás není tak inzentivní jako v jiných zemích a teprve nás čeká,“ říká v Checkpointu ministr zahraničí Tomáš Petříček. „Adorovat workoholismus je stejné, jako kdybychom adorovali alkoholika za to, že zvládne vypít tolik, kolik zvládne,“ dodává předsedkyně opoziční TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Proč hrozí riziko přepracování i mladým lidem? A co dělat, pokud na sobě cítíte příznaky nadměrného stresu nebo máte sklony k workoholismu?
-----

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravují Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H).
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky
Sep 03, 2020
EU nápor dezinformací nezvládá. Střední Evropa papouškuje Rusko
915

Kdo má zájem na tom pomocí dezinformací destabilizovat západní země a EU? Kromě Ruské federace se v posledních letech do dezinformačního útoku pustila i Čína. „Před koronavirovou krizí byl velký rozdíl mezi ruskou a čínskou propagandou. Rusko využívalo dezinformací hlavně od roku 2014, má tedy šestiletou zkušenost. Čína naopak začala až během loňských protestů v Hongkongu, a masivně začala šířit dezinformace až během koronavirové pandemie,“ popisuje v Checkpointu odborník na dezinformace Roland Freundenstein z bruselského Centra Wilfrieda Martense.

„Dezinformace jsou pevnou částí ruské zahraniční politiky. Rusko je zvyklé dezinformacemi ovlivňovat politické procesy v různých zemích, zejména v těch sousedních, které považuje za součást své sféry vlivu. A to se děje i v Bělorusku,“ doplňuje Aliaksandr Herasimenka, běloruský expert na dezinformace a autoritářské režimy na britské Oxfordské univerzitě.
-----

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravují Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H).
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky
Aug 27, 2020
Rána pod pás pro Palestince. S dohodou Izraele a Emirátů přišli o spojence
750

Spojené arabské emiráty uzavřely takzvanou mírovou dohodu (fakticky spíše úmluvu o normalizaci vztahů) s Izraelem. Jedná se teprve o třetí izraelsko-arabskou dohodu od vzniku Izraelského státu v roce 1948, ty dvě předchozí podepsal s Izraelem Egypt v roce 1979 a Jordánsko v roce 1994.

„Pro Emiráty tato dohoda znamená užší spolupráci na bezpečnostním poli a mezi zpravodajskými službami. A Izrael tak získal spojence proti Íránu,“ říká v Checkpointu emeritní profesorka z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Galia Golanová. „Ale pro Izrael to znamená mnohem víc. Od počátku se snažil získat přijetí a legitimitu od ostatních států v regionu, což dlouho nevycházelo kvůli tomu, že by musel proměnit především své vztahy s Palestinci. Právě mírová dohoda s Palestinci a vytvoření dvou samostatných států byly podmínkou. A teď došlo k tomu, že se některé arabské státy této podmínky vzdaly,“ dodala.
-----

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravují Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H).
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky
Aug 20, 2020
„Udržím se tu za každou cenu.“ Lukašenko Bělorusy ze svých spárů nepustí
816

Alexandr Lukašenko prohlásil, že je odhodlán udržet si svou funkci za použití jakýchkoliv prostředků. A není na to sám. „Vládnoucí elita v Bělorusku je vůči Lukašenkovi stále velmi loajální. Stejné je to třeba i s policií, bezpečnostními silami a armádou. Pravděpodobně budou jednat v jeho zájmu, zajistí, že bude opozice potlačena a podrobena, aby udrželi Lukašenka u moci,“ říká v Checkpointu analytik Alex Kokcharov, který se v londýnské analytické firmě IHS Markit specializuje na bezpečnostní a politické otázky ve východní Evropě.

Velkou roli v běloruských protestech hraje připojení k internetu. Běloruská vláda s jeho důležitostí (kvůli potenciálním protestům) počítala a přístup k němu omezila už v neděli. Lidem v Bělorusku nefungovaly ani mainstreamové sociální sítě jako Twitter nebo Facebook. Bělorusové se tak na organizaci demonstrací domlouvají skrze komunikační platformu Telegram nebo službu VPN.
-----

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravují Eva Soukeníková (@eva_souk) a Jolana Humpálová (@Jolana_H).
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Aug 13, 2020
„Byli unavení, tak je začali bít hlava nehlava.“ Portland protestuje přes 2 měsíce
1009

Zranění protestující i strážci zákona, desítky zatčených, noční vzduch protkaný slzným plynem, ranami z nesmrtících zbraní i pokřikem protestujících. Části města Portland na severozápadě Ameriky se noc co noc mění v bitevní pole, kde proti sobě stojí demonstranti a členové policie i federálních jednotek.

Protesty se v Portlandu – stejně jako v mnoha dalších městech USA i světa – rozhořely na konci května po smrti Afroameričana George Floyda, který zemřel poté, co mu policista klečel asi osm minut na krku při zatýkání. Lidé vyšli do ulic a protestovali proti systémovému rasismu a policejnímu násilí. Situace eskalovala právě v momentě, kdy americká vláda v polovině července nasadila v Portlandu federální bezpečnostní složky.

------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Jul 30, 2020
„Týpek“ Macron, hranolky a social distancing naoko. Summit plný bizarních momentů
1157

Evropští lídři se po zdlouhavém, víc než čtyřdenním jednání dohodli na podobě víceletého finančního rámce i koronavirového balíčku. Na kulatém stole se v rámci summitu objevily tři návrhy od šéfa Evropské rady Charlese Michela, než si po vyjednávání o tom posledním státníci konečně plácli nad čtvrtou verzí.

Summit se zapíše v mnoha ohledech. Ovlivnila ho mimo jiné koronavirová pandemie – lídři museli nosit roušky, kulatý stůl se pravidelně dezinfikoval, vlastní dezinfekci ostatně dostali při příjezdu i státníci samotní. Povinný social distancing ale hned na začátku nabourali premiéři V4, kteří se hned první den ráno na Twitteru vyfotili bez roušek.

-----

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Jul 23, 2020
Cancel culture? V Česku zaměňujeme svobodu projevu a výsměch menšinám
907

Minulý týden v americkém magazínu Harpers's vyšel otevřený dopis O spravedlnosti a otevřené diskusi. Apeluje na společnost, aby nepodléhala takzvané cancel culture a on-line shamingu, a aby debata ve veřejném prostoru byla svobodná a tolerantní.

Pod výzvu se podepsala opravdu velká jména - například Margaret Atwoodová, Martin Amis, Anne Applebaumová, Salman Rushdie, Fareed Zakaria, J.K. Rowlingová nebo Noam Chomsky. Rozvířila se tak letos už poněkolikáté obrovská diskuse o tom, co to vlastně cancel culture je a zda má v naší době své místo.
--------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Jul 16, 2020
Letní speciál: cesta vlakem je romantika, ale objednejte si sushi
846

„Cesta vlakem je zážitek, je to taková romantika, jak se proměňuje krajina a míhají stromy, to se mi opravdu líbilo,“ říká z vlaku do Chorvatska reportérka a moderátorka podcastu Jolana Humpálová, která kvůli nedostatku elektrických zásuvek nahrávala z vlakových záchodků. Tento díl Checkpointu ale nestojí na zpravodajské události minulého týdne - Jolana je na dovolené a dá vám spíše tipy na jídlo, čtení a zábavu, ať už jedete strávit prázdniny kamkoliv.
------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Jul 09, 2020
Putin Forever. Rusko dává prezidentovi bianko šek na dalších 16 let
665

Prezident Putin v lednu oznámil, že chystá ústavní změny - mezi nimi bylo i vynulování předchozích prezidentských období, což by Putinovi umožnilo znovu kandidovat do čela Ruska. Změny už před referendem odhlasovaly obě komory parlamentu, hlasy ruských občanů tak byly spíše symbolickým krokem.

V době nahrávání Checkpointu, tedy ve středu, se sedmidenní referendum teprve chýlilo ke konci – výsledky ale nepřekvapily. Vladimir Putin bude mít možnost setrvat ve své funkci ještě 16 let, respektive po skončení aktuálního mandátu může ještě dvakrát kandidovat. U moci by tedy teoreticky mohl být do roku 2036, což by bylo déle než byl Josif Stalin.


Podle oficiálních výsledků ústavní změny podpořilo 77,9 procenta účastníků referenda. Volební účast pak podle ústřední volební komise činila 65 procent.

--------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Jul 02, 2020
„Srbsko není demokratický stát.“ Volby tam ovládla strana muže číslo jedna
824

Víkendové volby v Srbsku podle oficiálních informací drtivě vyhrála Srbská pokroková strana, v jejímž čele stojí současný prezident Aleksandar Vučič. Do předvolební kampaně silně zasáhla epidemie covidu-19. Termín voleb se posunoval a víceméně znemožňoval kampaň komukoliv jinému než vládnoucí straně a prezidentovi.
--------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Jun 25, 2020
„Říkají, že jsme hrozba.“ Jak se žije polským LGBT lidem v době homofobní kampaně
694

Za deset dní se v Polsku konají prezidentské volby a někteří z kandidátů – v čele s prezidentem Dudou – sáhli po nenávistných vyjádřeních jako po osvědčeném nástroji k mobilizaci voličů. „Vláda lidmi manipuluje a říká, že homosexualita je ideologie, že gayové jsou poslové této ideologie. Že jsou hrozbou pro rodinu, církev, katolickou víru,“ říká v Checkpointu varšavský radní Marek Szolc.
--------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Jun 18, 2020
Budeme bojovat až do konce, říkají demonstranti z Hongkongu
740

„Nový zákon o národní bezpečnosti představuje pro lidi v Hongkongu obrovskou hrozbu. Ovlivní každého z nás – naši svobodu slova, svobodu protestovat, vlastně svobodu dělat cokoliv,“ komentuje v Checkpointu návrh zákona o národní bezpečnosti hongkongský politik a aktivista Ken Tsang.

Zákon zakazuje například „zradu a pobuřování“ namířené vůči čínské vládě, snahy o odtržení, věnuje se i otázce terorismu i zásahů ze zahraničí do chodu země. Pro Peking by znamenal funkční nástroj na potlačení demonstrací, bez toho, aniž by do ulic poslali bezpečnostní složky a rozháněli davy silou.
---------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Jun 11, 2020
Spojené státy jsou založené na rasismu, říká sociolog ze Stanfordu
1320

Policejní násilí, rasová segregace, protesty. Historie ve Spojených státech se znovu opakuje. Nepokoje se rozšířily do všech amerických států poté, co policista z Minneapolis při zatýkání udusil afroameričana George Floyda. Exkluzivními hosty Checkpointu jsou tentokrát aktivistka a přední členka clevelandské buňky hnutí Black Lives Matter Latonya Goldsbyová a sociolog ze Stanfordské univerzity Matthew Clair, který se zabývá problematikou rasismu.

„Situace v Clevelendu je prostě šílená. Lidi jsou hodně nervózní. Jdou do konfliktů s policejními hlídkami a národní gardou. Lidé, kteří žijí v centru města, nemůžou odejít z bytu ani na nákup, nemůžou jít ani ven vyvenčit psa. Situace je smutná, opravdu smutná,“ popisuje aktivistka v Checkpointu, jak to v druhém největším městě státu Ohio při protestech vypadá.
---------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Jun 04, 2020
Epicentrum Brazílie. Bolsonaro mluví o chřipečce, zbytek země bojuje
839

Brazílie je největším státem Jižní Ameriky, má vliv na celý latinskoamerický region. Brazilský prezident, kontroverzní ultrapravicový politik Jair Bolsonaro však o koronavirové nákaze opakovaně mluvil jako o „chřipečce“ a odmítl v zemi zavést přísné restrikce.
---------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
May 28, 2020
Tento způsob léta možná bude nakonec šťastným. Češi jednali o otevření hranic
702

Moře, pláž, slunce. Pro mnoho Čechů idylka, bez které si nedokáží představit léto. Jak to ale bude letos? Podle vývoje v posledních dnech se zdá, že ani tento rok bychom o svou dovolenou přijít nemuseli. A co je důležitější – že by lidé, kteří v turistických destinacích žijí, nepřišli o obživu.

Celý tento týden jednal ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) se svými protějšky na Slovensku, v Rakousku, Německu, ale také Řecku. Společně se domlouvali na podmínkách pro turisty, kteří plánují své dovolené na letní sezónu. Bude před cestou potřeba negativní test na koronavirus nebo jiné dokumenty, které před pandemií v schengenském prostoru nebyly nutné? Mluvilo se ale samozřejmě i o obnově ekonomické infrastruktury, která je stále ještě ochromená kvůli protipandemickým opatřením.
---------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
May 21, 2020
Volby–nevolby. O prezidentovi se v Polsku poprvé v historii nehlasovalo
937

Rozhodli o tom předsedové stran polské koalice – řadoví poslanci Jaroslaw Kaczyński a Jaroslaw Gowin. „Nemají k tomu žádný právní rámec, ani ústavní zákon, ani jiný zákon. Jen řekli, že se volby nebudou konat, respektive že se nebude hlasovat, ale že volby de facto proběhnou,“ vysvětluje spletitou situaci v Polsku Filip Harzer ze zahraniční redakce Seznam Zpráv. Komplikovaná situace nastala kvůli koronavirové pandemii.

Celý článek na Seznam Zprávy.
--------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
May 14, 2020
Kandidáty na prezidenta USA něco spojuje. Obvinění ze sexuálního násilí
814

Můžeme předpokládat, že se podzimním prezidentském klání ve Spojených státech proti sobě postaví Joe Biden za demokraty a Donald Trump za republikány. O prvním zmíněném se v minulém týdnu hodně mluvilo, a to kvůli obviněním ze sexuálního násilí a obtěžování. „Zatímco demokraté by rádi ukazovali prezidentský souboj jako boj vyšších hodnot vůči prezidentovi bez morálky, teď to spíše vypadá, že půjde o duel idiota s pedofilem,“ říká v Checkpointu politický marketér Jakub Horák.
--------

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
May 07, 2020
Z karantény opatrně na pláž. Nový Zéland má podle jeho premiérky vyhráno
641

Z Nového Zélandu se ozývají dobré zprávy. Země má podle premiérky Jacindy Ardernové v boji s koronavirem vyhráno – a to s relativně nízkým počtem obětí. Jakou strategii Nový Zéland zvolil? Kdo vlastně je předsedkyně tamní vlády a jak umí jednat v krizi, a to nejen té koronavirové?

Celý článek si přečtěte na Seznam Zprávách.

  • Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 
  • Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  
  • Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.
  • Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 
  • Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.
Apr 30, 2020
Evropská doba postkoronavirová. EU bude k přežití potřebovat vůli
753

Rozhodnutí o karanténních opatřeních a obecně zdravotnictví a zdraví EU neřeší. Nemůže plošně vydat nařízení pro všechny členské státy, ty se v těchto otázkách rozhodují samy. Kvůli počátečnímu váhavému postoji k šířícímu se viru však Evropská unie sklidila kritiku.
------------------------
Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 


Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  


Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.


Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 


Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Apr 23, 2020
Zmatky a pouliční boje. Virus v Indii prohlubuje rozdíly mezi kastami
854

Indie má jen o něco méně obyvatel než Čína (tedy přes 1,3 miliardy), ve středu hlásila asi 12 tisíc nakažených a 400 obětí nemoci covid-19. Úroveň zdravotnictví se však liší stát od státu. Obecně je ale indické zdravotnictví výrazně podfinancované – Indové investují do zdravotnictví jen 3,7 procenta HDP. A ve srovnání s Íránem, který je pandemií těžce zasažený, má Indie ještě dvakrát menší počet lůžek intenzivní péče na obyvatele.
------------------------
Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 


Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  


Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.


Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 


Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Apr 16, 2020
Pearl Harbor 21. století. USA bojují s virem, nezaměstnaností i politiky
710

Světové epicentrum covidu-19 je momentálně v USA a zdravotníci tam právě zažívají nejspíš nejhorší týden nákazy. Emoce pak příliš neuklidňují nepravdivé výroky prezidenta Trumpa o účincích potenciálních léků. Když se chtěl na tiskové konferenci ohradit přední epidemiolog Anthony Fauci, Trump ho přerušil a odpověděl novinářům sám.
------------------------
Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 


Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  


Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.


Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 


Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Apr 08, 2020
COVID-19 na Blízkém východě. Írán mlží, Sýrii čeká humanitární katastrofa
679

Třeba v Íránu už epidemie nového koronaviru propukla ve velkém. Podle politologa Josefa Krause z Masarykovy univerzity jsou ale počty, které íránský režim uvádí, podhodnocené. A naznačují to i zmatečné, často protichůdné informace, které Írán vypouští do světa.

Jiné oblasti sužované dlouholetými válečnými konflikty i nestabilním politickým podhoubím – jako třeba Sýrie nebo Afghánistán – se na propuknutí koronavirové nákazy teprve připravují. V jejich případě by šlo podle odborníků o katastrofu. Mluvili jsme o tom s analytikem Janem Danielem z Ústavu mezinárodních vztahů.
------------------------
Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 


Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  


Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.


Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 


Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Apr 02, 2020
Primárky, změny v ruské ústavě a další zprávy, které vám mohly uniknout
614

Jaká je situace v syrské provincii Idlib? Proč je na řecko-turecké hranici stále nevídané množství uprchlíků? V jaké fázi se momentálně nachází americké klání o demokratického vyzyvatele Donalda Trumpa? A ovládne Vladimir Putin Rusko až do roku 2036? Redaktorky Jolana Humpálová a Eva Soukeníková se tentokrát rozhodly věnovat důležitým světovým událostem, které mohly uniknout vaší pozornosti.
------------------------
Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 


Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  


Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.


Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 


Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Mar 26, 2020
Zpívající Italové na balkónech a další dobré zprávy pro těžké časy
599

Zprávy týkající se nemoci COVID-19 ve většině případů nejsou úplně pozitivní, naopak dokážou frustrovat a člověka uvrhnout v úzkostné stavy. Proto se zahraniční redaktorky Jolana Humpálová a Eva Soukeníková rozhodly do dalšího vydání Checkpointu vybrat jen zprávy, které vám zanechají spíš úsměv na tváři.
------------------------
Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 


Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  


Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.


Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 


Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Mar 18, 2020
Jako z filmu. Itálie se jako první izolovala před světem a bojuje s virem
522

Itálie se potýká s nejhorší situací hned po Číně, kde je epicentrum onemocnění COVID-19. Jolana Humpálová a Eva Soukeníková popisují pocity samotných Italů, kteří se ocitli v uzavřené zemi. Ptaly se ale i Čecha, který žije v Janově, jak srovnává italský a český přístup ke „koronakrizi“.
------------------------
Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 


Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  


Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.


Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 


Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Mar 13, 2020
Izrael je unavený třetí volební plichtou za rok. Co bude dál?
721

Jolana Humpálová a Eva Soukeníková se tentokrát věnují bezprecedentní situaci, kdy se parlamentní volby v Izraeli za posledních jedenáct měsíců konaly už potřetí. Vítězem se sice stal premiér Benjamin Netanjahu se svou stranou Likud – na většinu v parlamentu ale zatím nedosáhne, chybí mu tři křesla.
------------------------
Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 


Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  


Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.


Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 


Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Mar 05, 2020
Slovensko na rozcestí. S čím jdou Slováci do parlamentních voleb?
857

Děje se tak mimo jiné i na pozadí vraždy mladého novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, která před dvěma lety zmobilizovala část slovenské společnosti. Jak vypadaly poslední týdny kampaně a kolem jakých témat se točila? To se dozvíte z premiéry pořadu Checkpoint, ve kterém se Jolana Humpálová a Eva Soukeníková každý týden zaměří na jedno aktuální téma ze zahraničí.
------------------------
Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 


Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@firma.seznam.cz.  


Pořad Checkpoint pro vás připravuje Eva Soukeníková (@eva_souk), Jolana Humpálová (@Jolana_H) a Robert Candra.


Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram 


Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.


Feb 27, 2020